Zdroj: Litoměřický deník
Podtitulek: Tradiční cyklistická akce se nakonec nekonala kvůli chybějícímu razítku...
Autor: Jaroslav Jíra, Kololeč
Rubrika: ČTENÁŘ REPORTÉR
Dne 15. září se měl konat tradiční, již patnáctý ročník cyklistického výjezdu na Lovoš. Ten je zařazen do seriálu sportovních akcí Král Středohoří. První nezvyklost se objevila v půli týdne. Na cestě, hojně využívané traktory, turisty a samozřejmě cyklisty, vyrostla hromada větví. Efekt byl takový, že místo po již letité cestě se začalo chodit a jezdit mimo. Ovšem to hlavní mělo teprve přijít. Sobota, dvě hodiny po poledni a nestačili jsme se divit. Ač se před startem sešlo přibližně padesát kolečkářů ochotných strávit slunné odpoledne pravou sportovní dřinou, akce se na popud jednoho „ochranáře,“ a jeho statického, demonstrativního křoví (sedm policistů) nekonala. Po více jak hodinové diskusi s panem „ochranářem“ nám došlo, že ani tak nejde o přírodu (údajně působíme erozi půdy - cesty, stres hnízdícím ptákům - na podzim, apod.), ale o povolení k této sportovní akci. Prostě o razítko. Pokud bude, příroda nebude škodná.
Samozřejmě chápu, že oblast Lovoše je v chráněné krajinné oblasti a od určité vrstevnice, známé pouze z turistické mapy, je chráněné území přírody většího či menšího rozsahu (citace z turistické mapy) a že zákon je na straně „ochránců“. Ale co má hlava nebere, je, že dodržování tohoto zákona se uplatňuje pouze v jednom dnu v roce a jen u skupiny lidí, kteří s přírodou souzní díky horskému kolu možná více, než kdejaký „ochránce“. Nikdo mě nepřesvědčí - samozřejmě toho dne se tak díky silnému sedmihlavému argumentu a pod hrozbou vysoké pokuty stalo - že náš maximálně hodinový sportovní výkon zanechá v okolí vrcholu Lovoše nesmazatelné stopy v přírodě. Jezdím na Lovoš po celý rok, včetně zimy, a to, co někdy pozoruji na cestě k vrcholu, mě mnohokrát uvedlo v úžas. Motocykly, čtyřkolky, automobily, traktory, avšak asi s povolením opatřeným všemocným razítkem, po stranách cesty odpadky i stará lednice. A určitě nejsem jediný, kdo byl svědkem těchto nepravostí. Ovšem z hlediska dodržování zákona je snadnější si vyšlápnout v doprovodu patroly na pár chlapíků v pestrobarevných ohozech, kteří se snaží zapojit do sportu co nejširší veřejnost, než se honit po lese za opravdovými gaunery!
Pane „ochranáři“, pro zklidnění emocí možná stačilo udělit v tu sobotu výjimečně ústní povolení a pustit nás na Lovoš. V našich očích byste vy, úřad, který jste zastupoval, a státní policie, jež vám asistovala, nalezli větší pochopení pro vaši práci. Takhle nám všem zůstala jen hořká pachuť po nevydařeném sobotním odpoledni. Věřím, že legendární výjezd na Lovoš se za rok vrátí ve své dřívější podobě. A s razítkem. Organizátorům přeji hodně trpělivosti v boji s úředním šimlem, který tuto sobotu řádně zařehtal, a zmíněným orgánům hodně úspěchů v tomto nelehkém boji za panenskou přírodu.
Jaroslav Jíra, Kololeč