Analýzou údajů zveřejněných dne 26. ledna 2007 na webových stránkách LČR docházíme k následujícím závěrům:
- kalamitou není vůbec nebo je jen minimálně postiženo (tj. do výše 10 % roční těžby) cca 20 organizačních jednotek LČR,
- kalamitou v rozsahu více než 10 % a méně než 50 % roční těžby je postiženo cca 40 organizačních jednotek LČR,
- významně postižených kalamitou (tj. více než 50 % z objemu roční těžby) je cca 30 organizačních jednotek LČR,
o pouze u nejvýše 10 % organizačních jednotek výrazně překračuje odhad výše kalamity výši plánované roční těžby způsobem, který si zřejmě vynutí následnou změnu lesního hospodářského plánu.
Jak lesní zákon, tak navrhované texty komplexních smluv pro výběrová řízení na období roku 2007 vždy počítají s významnými objemy tzv. nahodilých těžeb – které znamenají předem očekávaný rozsah kalamit. Obvykle se očekává objem nahodilých těžeb ve výši 30 – 50 % nahodilých těžeb.
Poškození kalamitou do 50 %
Z výše uvedených údajů je pak zcela zřejmé, že u organizačních jednotek s podílem kalamity do 50 % se jedná o běžnou situaci, kterou jak LČR, tak i jejich smluvní partneři musí řešit běžnými prostředky, protože jí při své kalkulaci předpokládali. V těchto případech naprosto není nutné a ani možné (z právních důvodů) rušit již proběhlá výběrová řízení a nahrazovat je jakýmikoliv provizorními postupy na hranici nebo dokonce za hranicí zákona. Navíc zrušení těchto výběrových řízení významně poškodí podnikatelské subjekty, které v nich uspěly.
Na těchto jednotkách není důvod významně měnit objemy těžeb, protože tento zásah spíše poškodí regionální infrastrukturu (lesnicko-dřevařskou a regionální zpracovatelský průmysl) a kalamitou poškozeným lesům nepomůže.
Poškození kalamitou mezi 50 až 100 %
Na těchto organizačních jednotkách je možné pokračovat v práci na základě výsledků výběrových řízení za předpokladu souhlasu smluvního partnera s rozsáhlou změnou původního zadání – záměna původně plánovaných objemů těžeb za obdobné objemy těžeb při likvidaci kalamity. Navržená smlouva i nabídky smluvních partnerů tento stav předpokládaly a není nutná žádná improvizace v cenách a dalších podmínkách. Pouze v případě nesouhlasu smluvního partnera s výše uvedenými změnami (v souladu se smlouvou) bude možné přistoupit k řešení dle následujících odstavců.
Poškození kalamitou nad 100 %
I na takto poškozených organizačních jednotkách by bylo možné postupovat podle smluv z výběrového řízení (se souhlasem partnera). Lze však předpokládat, že mnoho smluvních partnerů v souladu se smlouvou odmítne takové razantní změny. Je tedy nutné nalézt nouzový režim likvidace kalamit tam, kde smlouva s vítězem VŘ nestačí.
Návrh řešení
Vzhledem k tomu, že i v režimu kalamitních těžeb se na LČR bez výjimky vztahuje zákon o zadávaní veřejných zakázek, je nutné najít řešení, které je v souladu s tímto zákonem a zároveň je rychlé.
Zákon o zadávání veřejných zakázek pamatuje na tyto situace svým § 23 – Jednací řízení bez uveřejnění. Tento postup však umožňuje soutěžitelům prodlužovat uzavření smluv o minimálně 45 dní díky možnosti odvolání proti výsledkům a tím je tento postup velmi pomalý a v tomto případě nevhodný.
LČR navrhují postupovat dle § 18 – Obecné výjimky z působnosti zákona. Tento postup je však mimořádně kontroverzní, protože samotná dikce těchto ustanovení „nesedí“ na kalamitu v lesích a především zakotvuje do zadávání zakázek nepřehledné provizorium a nepřezkoumatelné postupy.
Dle našeho názoru je jediným „průhledným“ a tržně spravedlivým řešením (navíc dostatečně rychlým a zcela v souladu se zákonem) prodej těžebních bloků kalamitního dříví „na pni“ (dříví postižené kalamitou ležící v lese) včetně souvisejících pěstebních prací (úklid klestu, nutné zalesnění, opravy oplocení, ochrana lesa atd.). Tento prodej může proběhnout v průběhu cca 10 dnů, přičemž bude přístupný všem kvalifikovaným soutěžitelům, kteří budou mít právo se sami seznámit se stavem porostů a požadavky LČR a dle toho v dražbě (aukci) nabídnout nejlepší ceny. Použitím tohoto postupu navíc vzniká jednoznačná zodpovědnost vítězného partnera za úplnou likvidaci kalamity na daném těžebním bloku a za řízení všech procesů. Nastává tedy „ideální“ stav, kdy ten, kdo má zodpovědnost, má také pravomoc. Nic nebrání použití tohoto principu např. na celou lesní správu (nebo v případě potřeby její část) v případech, kdy kalamita není „plošná“, ale „rozptýlená“ po porostu.
Závěr
ČAPLH navrhuje výše popsaný postup likvidace kalamity i vzhledem k mnoha pozitivním zkušenostem při jeho využití v obdobných situacích. Namátkou uvádíme likvidaci kalamity Lothar v západní Evropě v letech 1999 – 2000, likvidaci švédské kalamity v roce 2005, likvidaci tatranské kalamity z roku 2004 atd. Ve všech těchto případech vedl navržený postup ke zrychlení zpracování kalamity a nastolení racionálních tržních vztahů.
Ostatní postupy vykazují mnohá rizika, především v rovině právní i v rovině průhlednosti tržních vztahů a mohou tak paradoxně způsobit výrazné zpomalení prací na kalamitě a vznik mnoha nových sporů.
Proto důrazně vyzýváme všechny zúčastněné, především Lesy České republiky, Ministerstvo zemědělství ČR a dotčené orgány samosprávy, aby velmi pečlivě zvážily navrhované a použité postupy pro likvidaci kalamity.
V Praze dne 29. ledna 2007
prezídium České asociace podnikatelů v lesním hospodářství
