{mosimage}Stanovisko je oficiálním výstupem České lesnické společnosti ze Sněmu lesníků, konaného 7. 6. 2007 v Hradci Králové. Hlavním tématem bylo státní vlastnicví lesa.
V těchto případech je záměr jejich využívání dán a nelze předpokládat výrazné změny. Je ale zajímavé připomenout, že ve většině je zde hospodářská funkce velmi důležitou součástí hospodaření v lesích.
Největším správcem státních lesů jsou v současnosti Lesy České republiky, s.p., jejichž právo hospodaření bylo ke konci r. 2005 na cca
1.362 tis. ha lesa. V podstatě lze říci, že právě o toto právo hospodaření v těchto lesích, zejména na cca 1.110 tis. ha lesů hospodářských, je vedena větší či menší, ale nepřetržitá diskuze od transformace podniků státních lesů v r. 1992. Je nabíledni, že není až tak velký problém v části zakládání lesa a jeho další výchovy, dokonce není ani tak urputný boj v myslivosti, jako především o to kdo provádí těžební činnost a jakou část produktu lesa, tedy dříví zhodnocuje, resp. prodává. Toto je ústředním bodem veškerých neustávajících diskuzí o činnosti v této většině státního lesního majetku, o funkčnosti a funkci LČR, s.p., o permanentních personálních změnách vyvolaných vstupem vysoké politiky do lesnictví.
Přitom politická reprezentace vůbec neřeší:
- nevyjasněnost surovinové politiky státu v obnovitelných zdrojích, což je jeden ze základních stavebních kamenů lesnické politiky. Zvláště, když globalizace upozorňuje na blízké zdroje laciného dříví zvenčí
- státní lesnickou politiku, která by jasně do budoucna definovala mimo jiné i vyváženost 3 sloupů lesnického hospodaření, tedy enviromentálního, ekonomického a sociálního tak, aby se toto stalo závazným přístupem pro všechna zúčastněná ministerstva
- význam existence státních lesů by byl pochopitelnější i pro veřejnost, která je často zpracovávána nesmyslnými požadavky ochranářské obce
- veřejné, tedy státní lesy samovolně a stále bez náhrady resp.aspoň adekvátního uznání plní celou řadu celospolečenských funkcí. Jejich vyčíslení představuje značné finanční prostředky. Tyto peníze by chtěl stát v budoucnosti vyplácet jenom proto, že se chtěl zbavit státního lesního majetku? Vždyť stát se svým vlastnictvím lesa může nejaktivněji, nejlevněji a rychle reagovat na potřeby společnosti. Žádná smlouva, dohoda či úmluva s nájemcem lesa tyto samovolné funkce nezaručí v potřebném rozsahu. Je dobře připomenout, že např. v SRN si tuto skutečnost plně uvědomují a ve svých státních, zemských a společenských lesích si politiku aktivního ovlivňování všech funkcí lesa stát ponechává, případně územně rozšiřuje.
Současný stav řešení problému státního lesa je nekoncepční, bez vyhodnocení minulosti, připomíná honění kočky za ocas a stal se naprosto vyhroceným bojem. Nelze předpokládat dohodu o tom nejdůležitějším, o čem se mluví zaobaleně, o prodeji dříví. Přitom je důležité připomenout, že na straně dodavatelů lesnických prací nejsou pouze velké společnosti seskupené do pevných uskupení, ale celá řada menších subjektů, kteří mají od těch velkých rozdílné názory. Je tedy na zákonodárcích, aby kvalifikovaně, bez politizování, neovlivněni ekonomicko-dřevařskou lobby jednoznačně vyřešili státní vlastnictví lesa a přispěli tak k uklidnění v lesním hospodářství a lesnické veřejnosti.
Česká lesnická společnost je pro zachování státního vlastnictví lesa v současném rozsahu a velikosti.
