Stanovisko Lesnického odboru, České akademie zemědělských věd, ke stavu přemnožení kůrovce v Národním parku Šumava a možným rizikům pro krajinu a obyvatelstvo
Diskuse o managementu ochrany přírody v NPŠ jsou v odborných kruzích lesnických i ochranářských dlouhodobé a nevyúsťují v kompromis nebo alespoň reflexi připomínek a kvalifikovanou diskusi. Do této diskuse spadá i problematika ohrožení smrkových lesů (ale též krajinného prostředí v širším měřítku) v důsledku přemnožení lýkožrouta smrkového. Jak je patrno z přiloženého satelitního snímku, přemnožení tohoto kůrovce se postupně a nekontrolovatelně zvětšuje. Jde o důsledek ponechávání, zprvu malého počtu napadených stromů, nyní ale navíc značné části polomů po vichřicí Kyrill, které byly kůrovcem okamžitě napadeny. Je již zcela zřejmé, že v NPŠ vzniká pandemie, která nejenže ohrozí přírodní hodnoty NPŠ, ale také lesy okolních vlastníků i v zahraničí. Navíc lze očekávat ohrožení krajinného prostředí a veřejně prospěšných enviromentálních funkcí lesa.
Je bohužel skutečností, že směrování Národního parku, prosazované Správou NPŠ a tím i management kůrovce je zcela ovlivněn politicky a mediálně, s podporou části odborné veřejnosti a některých NGO. Je třeba ale konstatovat, že tzv. „nové směřování NPŠ“, tj. ideologie „nezasahování“ a „ochrany přírodních procesů“ jako koncept ochrany přírody nebyla nikdy odborně zdůvodněna a je prosazována zcela dogmaticky. Zadání, týkající se analýzy současného stavu, plánu péče, zonace, možných rizik i dalších problémů jejichž plnění Správa NPŠ konkrétně termínovala, nebyla v naprosto převážné míře splněna. Například provedená „Analýza vývoje NPŠ za posledních 15 let (zpracovatel UK Praha, přírodovědecká fakulta, byla expertní komisí (NUTS II) dotčených Krajů zcela odmítnuta. Správa NPŠ zcela ignoruje dosud platný Plán péče NPŠ (2001-2010) a bez odborného zdůvodnění a zejména bez zohlednění rizik pro lesnatou krajinu Šumavy, aronduje a chaoticky rozšiřuje bezzásahové zóny, nechává množit kůrovce na polomovém dříví, to vše pouze na základě dogma „nechme přírodu přírodě …“. Správa NPŠ odborně paralyzovala svoje lesnické oddělení a tím i možnost objektivnější evidence rozvíjejícího se přemnožení a účinné obrany proti kůrovcům. Proto jsou vykazované údaje o rozsahu kalamity zcela nevěrohodné a je nezbytné je objektivizovat nezávislou organizací. Měřítkem úspěšnosti obrany totiž není rozsah aplikovaných obranných opatření, ale to, zda se přemnožení kůrovce daří lokalizovat nebo ne. Jako příklad neseriozního postupu mohou sloužit mediálně bombasticky šířené zprávy o použití entomofágních hub, antiferomonů apod., tj. metod neověřených, v praxi nevyzkoušených a ani v NPŠ nevyhodnocených.
Je celá řada aspektů, které nejsou brány v úvahu jak Správou NPŠ, potažmo i MŽP a dalšími protagonisty ideologie „ochrany Přírody pro ni samu …“. Tento přístup zcela ignoruje tradovaný způsob ochrany , který za předmět ochrany považoval vždy lesní společenstva blízká původnímu stavu, která se ale bohužel zachovala obvykle pouze na malých územích a to i na Šumavě, V případě NPŠ bylo proto adekvátní tato zachovalá území postupně rozšiřovat a tak přírodní stav v příslušných zónách teprve nastolit – jak jinak než cílenou a odborně vedenou iniciací a dále samozřejmě ponechat přírodním procesům Člověk lesy na Šumavě zcela změnil a může to být opět jenom člověk, který neblahý stav napraví a to bez velkoplošných destrukcí lesa a narušení krajiny. Zastánci „Přírodního vývoje“ si neuvědomují, že následky jejich úsilí jsou pouze dalším antropickým působením a v konečném důsledku povedou k setrvání, z větší části opět smrkového, tolik kritizovaného labilního stavu lesa. Na regionální úrovni má současný management NPŠ negativní dopady nejen ekologické, ale dochází rovněž k zásadní změně tolik ochraňovaného krajinného rázu, postiženy budou enviromentální funkce lesů na úkor prosazované, ale diskutabilní, funkce „ochrany přírody“, v osobitém pojetí. Nehledě na to je Šumava, včetně území NPŠ, středoevropskou obývanou kulturní krajinou a je proto třeba souhlasit s aktivitami zdejších starostů a Krajských orgánů, kteří se snaží zachovat lesnatý ráz a přijatelné socio-ekonomické podmínky pro obyvatele.
V neposlední řadě ohrožuje kůrovcová kalamita v NPŠ také lesy v zahraničí. V Rakousku jde např. o lesy kláštera Schlägl, při státní hranici s ČR, kde v oblasti Plechého bylo ke konci září 2008 kůrovcem silně poškozeno cca 90 ha lesa, tj. přibližně dvakrát více než v loňském roce. Podle nadlesního Ing. Johannese Wohlmachera činí přímá škoda na lesních porostech kláštera Schlägl, vzniklá v důsledku uhynutí lesů migrujícím kůrovcem z NPŠ, více než 1 000 000 EUR. Z důvodů dlouhodobého masivního šíření kůrovce z Národního parku Šumava do Rakouska a Bavorska tak obě tyto země hledají pomoc a nápravu na evropské úrovni. Bohužel Ministerstvo životního prostředí v Praze tuto situaci neřeší a nereaguje na jejich četné výzvy.
Doporučujeme proto v prvé řadě nestranně vyhodnotit rozsah napadeného území kůrovcem (dálkový průzkum) a objektivně posoudit úspěšnost nebo nedostatečnost opatření, prováděných Správou NPŠ. Dále je třeba bez politického a mediálního vlivu kriticky přehodnotit současný management ochrany přírody v NPŠ, včetně postupů při regulaci početnosti kůrovců a zabránit jeho šíření mimo vymezené zóny. Je třeba vzít v úvahu, že těžba napadených porostů a vytváření nežádoucích holin bude za čas nevyhnutelná a to minimálně tehdy, až hynutí smrčin dorazí k hranicím NPŠ. Upozorňujeme na oprávněnost požadavků obyvatel, žijících v této oblasti, které obsahuje Petice „Zachraňme Šumavu“, kterou inicioval Svaz obcí NPŠ. Souhlasíme také s věcnými argumenty, které obsahuje Otevřený dopis České lesnické společnosti ministru RNDr. M. Bursíkovi ze dne 3. 9. 2008.
Za Odbor lesnický ČAZV: Doc. Ing. Petr Zahradník, CSc. Za Komisi ochrany lesa: Prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc.
