František Nykles
Zcela bez úspěchu a konkrétního výsledku skončilo 31.7.2008 v bavorském Regenu jednání, které mělo definitivně rozhodnout o počtu turistických přechodů spojujících přes státní hranici Národní park Šumava s Národním parkem Bavorský les.
Připomeňme si, že na předcházejícím jednání v Modravě, konaném 18.6.2008, byly upřesněny návrhy obou Správ národních parků a regionů obou parků s tím, že zástupci bavorského národního parku projednají tato rozdílná stanoviska s bavorskou vládou v Landshutu a celou problematiku přechodů uzavře jednání v Regenu.
Že tento předpoklad nebude splněn, naznačil v úvodu jednání v Regenu předseda vlády Dolního Bavorska Heinz GrĂĽnwald, když prohlásil, že nelze na jednání očekávat jednoznačné rozhodnutí a s ohledem na skutečnost, že stav projednávání není uspokojivý, požádal přítomné o snahu k dohodám a kompromisům.
Následující proslov ředitele Národního parku Bavorský les Karla Fredricha Sinnera však doslova zmrazil atmosféru dalšího jednání. Svým prohlášením, že je nutné respektovat práva ochrany přírody a nepřekročitelnost jistých hranic, Sinner zcela jasně naznačil, že z jeho strany nelze očekávat žádné pochopení k dohodám a vrátil tím stav vyjednávání o dva měsíce zpět.
Toto stanovisko bylo zcela nečekané, protože ředitel Sinner vždycky prosazoval potřebu trpělivých jednání a dohod.
I přes následující argumentaci přítomných bavorských zemských radů a zástupců obcí a krajů z obou stran hranice o nutnosti propojení území obou parků, trvala nechuť ředitele Sinnera jednat o kompromisním návrhu byť i jediného přechodu v oblasti Roklanu, který by umožnil přímý přístup z české strany. Zdá se, že čeští turisté, kteří budou chtít navštívit tuto dominantní bavorskou horu budou i nadále ekologicky zatěžovat přírodu stokilometrovou objížďkou přes Železnou Rudu a oblast Roklanu, která byla nepřístupná z důvodů nezákonně vyhlášených klidových území bude pro běžné turisty i nadále uzavřena. Část jednání byla věnována i dvanáct let staré problematice Modrého sloupu. Je málo známé, že „vstřícný” návrh Správy NPŠ na otevření tohoto historického přechodu nepovede překrásným otevřeným Luzenským údolím, ale oklikou, delší a nebezpečnou cestou suchým lesem úpatím Špičníku s nesrovnatelně větším převýšením. Územím, které je již 11 let ponecháno přirozenému vývoji a které by pravděpodobně poskytovalo chráněnému tetřevu větší úkryt než otevřené Luzenské údolí.
Bez jakéhokoliv závěru tak skončilo jednání, které mělo vyřešit klíčové problémy dokumentu vypracovaného českými, bavorskými a rakouskými obcemi. Dokumentu, který navrhl v rámci Schengenského prostoru 25 nových přechodů státní hranice na úseku dlouhém 120 km a který byl při otevření Schengenského prostoru 21.12.2007 slavnostně předán jihočeským hejtmanem Janem Zahradníkem předsedovi vlády České republiky Mirkovi Topolánkovi a bavorskému ministerskému předsedovi GĂĽntheru Becksteinovi.
Neslavné ukončení jednání nutí k zamyšlení, k čemu slouží neustálé oddalování konečného řešení přechodů státní hranice. Že by se čekalo na vyhlášení „ Divokého srdce Evropy”, které nahradí rušená nezákonná klidová území a uzavře opět tuto oblast, kterou od roku 1945 do dnešní doby běžný turista nesměl navštívit?
