Martin Mařík
Musíme státní podnik Lesy řádně provětrat - prohlásil v září roku 2003 tehdejší ministr zemědělství za ČSSD Jaroslav Palas. Jak řekl, tak udělal. Ovšem proti tajfunu, který tím Palas v jedné z největších českých firem odstartoval, byly orkán Kyril nebo smršť Emma jen neviňátky.
Palas přišel s tím, že je třeba zprůhlednit systém zadávaní zakázek, jež státní firma vypisuje pro soukromé lesnické společnosti. České lesnictví je totiž zprivatizované jen napůl.
Státní podnik Lesy spravuje přes polovinu všech porostů v zemi, ale těžbu, prodej dřeva nebo výsadbu nových stromků pro něj dělají soukromé firmy.
Jenže Palasův zásah začala vzápětí většina soukromých firem tvrdě kritizovat. Slibované zprůhlednění tendrů podle nich sloužilo jen k tomu, aby se k nejvýhodnějším zakázkám dostaly společnosti spřátelené se známými pana ministra. Proč o ně usilují? Každoročně se v tendrech rozdělí miliardy korun.
Palas ani jeho následovníci v ministerském křesle situaci nezvládali. Sotva jedno výběrové řízení Lesy dokončily, už je zase rušily.
Firmy si stěžovaly u českého antimonopolního úřadu i v Bruselu. Těžaři s motorovými pilami demonstrovali před ministerstvem zemědělství.
Zatímco od založení státních Lesů v roce 1992 stál v jejich čele až do podzimu 2003 jediný šéf, Jiří Oliva, od té doby se v čele firmy vystřídalo dalších pět ředitelů.
Ani letos nemine snad měsíc, aby se Lesů nedotkla další aféra. Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství dokonce nařkla Lesy z tunelování. Sporné jsou i některé zakázky na reklamu nebo marketing, které Lesy vypsaly.
Způsob, jakým loni Lesy nakupovaly počítače, vedl nové vedení Lesů až k oznámení na policii, že má samo podezření na "závažné porušení zákona". Kritiku si vysloužila i privatizace takzvaného zbytného majetku Lesů: podnik prodává údajně nepotřebné nemovitosti, hájenky nebo byty v celkové hodnotě skoro jedné miliardy korun.
Každý nový ředitel státních Lesů přitom vždy řekne, že se z chyb svých předchůdců poučí - a s každým dalším šéfem se vše zase opakuje.
Jak prodávat dřevo?
Ze všech problémů je ovšem nejdůležitější prodej vytěženého dřeva. Tam může stát, nebo naopak firmy, vydělat rozhodující peníze. Už koncem devadesátých let přitom Lesy zvolily zvláštní systém. Část dřeva prodávaly přes soukromou akciovku jménem Hradecká lesní a dřevařská společnost, založenou podnikatelem Františkem Dejnožkou. V té má nyní stát 50 procent akcií.
Ještě loni na jaře přitom ministr zemědělství Petr Gandalovič jasně prohlásil: "Stát přichází kvůli tomuto systému prodeje o stamiliony korun. Musíme převzít nad Hradeckou plnou kontrolu. Pokud se to nepodaří, prodej přes Hradeckou letos v prosinci skončí."
Na podzim roku 2007 ministr oznámil, že stát už plný podíl v Hradecké nechce. V podniku Lesy začal budovat obchodní oddělení, které prý prodej státního dřeva samo převezme.
Zásadní názorový přemet přišel loni v prosinci s novým vedením Lesů v čele s Jiřím Novákem. "Smlouva s Hradeckou společností bude prodloužena až do roku 2010," potvrdil Gandalovič.
Hradecká záhada
Proč takový veletoč v názorech na způsob prodeje dřeva, Gandalovič ani šéf Lesů Novák zatím plně nevysvětlili. Hovoří o "nutnosti stabilizovat obor".
V principu se přitom rýsují dvě možnosti, jak by měl stát při prodeji postupovat.
Buď ponechat prodej co nejvíc na soukromých firmách. To by znamenalo skutečnou privatizaci lesnictví s tím, že Lesy by byly opravdu jen správcem státních porostů. A později je prodaly, nebo aspoň pronajaly.
Nebo naopak - stát by se mohl snažit v Lesích maximalizovat svůj zisk. Tak, jak o to usiluje například v polostátní firmě ČEZ, již ovládá. Tuto variantu, kdy by stát prodával dřevo sám, sice soukromé firmy považují za znárodňování oboru, nicméně je čitelná.
Prodej přes Hradeckou lesní a dřevařskou společnost - navíc za podmínek, že cenu dřeva určuje tato firma, ne samotné Lesy - je nejméně průhledný. Tím víc svádí k spekulacím, proč na něm Gandalovič trvá.
