Z národního parku mizí tisíce tun zeminy. Vozí je odsud stavitelé megalomanských sídel uprostřed rezervací.
VIMPERK Zatímco turista si nesmí z národního parku odnést byť jen jediný kámen, ze Šumavy ale i z jiných národních parků kamiony v posledních letech odvezly tisíce tun zeminy. Vybagrované jámy pak byly zality betonem.
I když to zní neuvěřitelně, na Šumavě nebo v Krkonoších se nejedná o výjimečnou událost. Důvodem jsou stavby megalomanských sídel, která si uprostřed chráněné přírody budují čeští milionáři. Ačkoliv domy jsou většinou koncipovány jako ekologické stavby s pasivním vytápěním a trávníky na střeše, podle exministra životního prostředí Františka Bendy nikdo nepočítá s tím, jakou ekologickou zátěž představuje samotná stavba. Benda navrhuje, aby odborníci při stavebních záměrech v rezervacích neposuzovali jen jejich dopad na krajinný ráz, ale zabývali se i tím, kolik kouřících kamionů musí kvůli stavbě národním parkem projet.
„Na Horské Kvildě jsem napočítal za jediný den sto dvacet jízd nákladních aut, míchačů betonu, bagrů a jeřábů, které se otočí přímo na hranicích přísně chráněných vrchovištních slatí,” řekl Benda LN. Na jednom z mála dosud volných stavebních pozemků, které Horská Kvilda nabízí, vyrůstá stavba, která měla být původně rodinnou ekofarmou. Investor ale projekt „upravil” na rozlehlý dvoupatrový dům s dvěma podzemními podlažími pro garáže.
„Jen v minulém roce kamiony odvezly z tohoto místa odhadem 7000 tun vybagrované zeminy a nazpět přivezli 5000 tun betonu,” uvedl Benda. Exministr, žijící na Horské Kvildě, upozorňuje, že jen několik metrů od území, kam člověk nesmí ani šlápnout mimo vyznačené stezky, denně vrčí plně naložené tatry, vypouštějící do ovzduší tuny emisí.
Případ nezvyklé ekofarmy z Horské Kvildy je pozoruhodný i v tom, že investor nedodržel původně předloženou stavební dokumentaci. Proto správa parku podobně jako v případě domu architekta Hodana na Filipově Huti podala podnět stavebnímu úřadu, aby zahájil řízení o odstranění stavby. Zda se ale někdo odváží zbourat domy za desítky milionů korun, zůstává otázkou.
Problém dopadu stavebních prací na chráněnou přírodu se však týká i stavebníků, kteří předpisy do puntíku splnili. Například finančník Zdeněk Bakala si na Modravě postavil dům za více než 150 milionů korun. I když je stavba zapuštěná do svahu, z okolí prakticky neviditelná a splňující všechny ekologické limity na spotřebu energie, také do ní padly tisíce tun betonu přivezené kouřícími kamiony. „Na jednu stranu se na Šumavě zavádí ekobusy, aby přírodu neničily výfukové plyny, na druhé straně brázdí park kvůli megalomanským stavbám jedno nákladní auto za druhým,” tvrdí Benda.
Problém by se podle něj mohl vyřešit tím, že by i na každý rodinný dům větší velikosti museli odborníci zpracovat studii jejího vlivu na životní prostředí, takzvanou EIA. „Protože dnes zákon nijak nespecifikuje, co jsou to rodinné domy, žádné podobné studie se na ně nedělají,” uvedl Benda. A to i v případě, že sídlo má velikost továrny.
Ačkoliv jméno Františka Bendy obvykle působí na ekologické aktivisty jako červený hadr na býka, tentokrát s bývalým ministrem bez výhrad souhlasí. „V tomhle má pan Benda pravdu,” řekl LN Jaromír Bláha z Hnutí Duha. A podobně mluví i náměstek ministra životního prostředí František Pelc. Domnívá se ale, že EIA problém zcela nevyřeší. „Více by pomohlo, kdyby úřady striktně trestaly porušování stavebního zákona tím, že stavbu postavenou v rozporu se zákonem skutečně nechají zbořit,” uvedl Pelc.
Postavit si velké sídlo uprostřed rezervace a přitom si v něm zajistit stejný komfort jako v Praze se podle ochranářů stalo u bohatých Čechů novou módou. Cena pozemků, na nichž se dá v šumavském parku ještě stavět, letí do závratných výšek. „O pozemky, které leží na Šumavě mimo národní park, ale jsou obklopené stejně nádhernou přírodou, zdaleka takový zájem není,” řekl LN Pavel Hubený ze správy parku.
