Nechceme, aby to na Křivoklátsku vypadalo jednou jako na Šumavě. A přesně k tomu dojde, když bude vyhlášen národní park, řekl mi včera Miroslav Pecha, který přišel smyšlenkou vyhlásit na Křivoklátsku místo národního parku lesnický park. Hlavní rozdíl je v tom, že v lesnickém parku se lesy těžit mohou, národní park do značné míry počítá s přirozenou obnovou lesa.
Na Šumavu jezdím často, ale nevšimla jsem si, že by se kromě kůrovce s ní dělo něco strašného. Že se mohu pohybovat v nejcennějších šumavských partiích jen po turisticky značených cestách? Na to jsem si už dávno zvykla. Že v létě nemohu ani na některé značené cesty, protože se tam konají tetřeví námluvy, mi sice trochu vadí, ale jako milovník přírody to respektuji. Odměnou je mi pohled z Ostrého, kde mohu srovnat, jak vypadá Šumava na druhé straně hranice. Ta česká proti ní vypadá skoro jako divočina.
Jestli vyhlášení národního parku znamená zachovat Křivoklátsko i pro příští generace, tak jsem pro. Vznik lesnického parku žádnou zvýšenou ochranu přírody neznamená. Možná nevzniknou holiny, protože se dřevo bude těžit šetrnějším způsobem. Ale to je podle mě žalostně málo.
