Strnady – 5. prosince 2019 – Hnutí Duha opět účelově mate laickou veřejnost, a to svým prohlášením o nebezpečnosti využití douglasky tisolisté v našich lesích. Na základě pouze několika bez kontextu a účelově vybraných publikací prohlašuje tuto dřevinu za druh ohrožující samu podstatu funkčního lesního ekosystému v našich podmínkách. Za posledních deset let v našich lesích přibývá porostů s douglaskou v průměru 120 ha ročně. I kdybychom toto tempo hypoteticky zpětinásobili a používali douglasku při obnově lesa na 600 ha ročně, dostali bychom se k zastoupení jaké má v Německu (2 %, bez problémů s biodiverzitou, invazivností apod.) za 76 let.
Tvůrce výzvy lze usvědčit z celkové neznalosti problému, ke kterému se vyjadřují na svých stránkách (https://zachranmelesy.cz/cs/chceme-lesy-ne-plantaze-pane-ministre#spatne). Zamlčují (není patrno, zda záměrně) studie a poznatky získané dlouhodobým výzkumem podporovaným MZE i MŽP, na kterém spolupracovali v minulých letech obě lesnické fakulty (MENDELU v Brně, ČZU v Praze), ÚHÚL a VÚLHM, v.v.i. spolu se státními i nestátními vlastníky lesa.
Neznalost problematiky tvůrců výzvy se odráží i v možném „katastrofickém" rozsahu použití douglasky v našich podmínkách. V současnosti (data ÚHÚL k roku 2017) existuje na našem území něco málo přes 6 tis. ha redukované plochy douglaskových porostů. To představuje necelé čtvrt procenta (0,24 %) zastoupení v druhové skladbě všech našich lesů. Za posledních deset let (viz Zprávy o stavu lesa vydávané MZE) přibylo porostů s douglaskou v průměru 120 ha ročně. I kdybychom toto tempo hypoteticky zpětinásobili a používali douglasku při obnově lesa na 600 ha ročně, dostali bychom se k zastoupení jaké má v Německu (2 %, bez problémů s biodiverzitou, invazivností apod.) za 76 let. Je tedy zřejmé, že katastrofické scénáře o vzniku douglaskových plantáží jak je popisují tvůrci výzvy, nestojí na racionálním základu a (zřejmě záměrně) pouze matou veřejnost zajímající se o stav lesa.
Aktuální poznatky z domácích i zahraničních zdrojů a návazná doporučení pro praxi jsou k dispozici ve dvou monografiích (Slodičák et al. 2014 a Novák et al. 2018a) a v několika aplikovaných výstupech (certifikované metodiky, ověřené technologie). Ke studiu jsou dále využitelné desítky vědeckých článků vzniklých při řešení těchto a předchozích projektů. Zde lze nalézt i relevantní výsledky k vlivu douglasky na domácí společenstva, její vliv na půdu, apod. Pokud bude od tvůrců prohlášení zájem, všechny publikace na vyžádání jim ke studiu obratem poskytneme.
Mezi nejhorší manipulace ve výzvě lze zařadit tvrzení o chystaném velkoplošném sázení plantáží – monokultur douglasky v našich lesích. Ve výše zmíněných doporučeních není nikde uvedeno, aby byla douglaska vysazována ve velkých skupinách a celoplošně. Naopak, na základě exaktních výsledků a zkušeností praxe byly sestaveny postupy (Novák et al. 2018b) pro tvorbu pestrých směsí douglasky a domácích dřevin. Je to v souladu i s přístupem k douglasce v okolních zemích. Například v Německu je současné zastoupení douglasky 2 % v druhové skladbě lesů a tato dřevina je zde považována i z pohledu státních orgánů ochrany přírody za zdomácnělou. Douglaska je zde pro adaptaci na změny klimatu vítanou pěstební alternativou ke smíšení s domácími dřevinami, jejichž výčet se v průběhu minulých ledových dob značně snížil (https://www.forstwirtschaft-in-deutschland.de/en/german-forestry/forest-facts/).
Kontakt: Ing. Jiří Novák, Ph.D., tel.: 724 907 649, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., VÚLHM, v. v. i., VS Opočno
Komentáře
Dál je třeba detailní výzkum mrazové odolnosti hlavně cedru himálájského. Základní typ totiž pod -20 začíná omrzat, což byl v nižších a středních polohách naposledy případ zimy 2005/2006. Samozřejmě odrůdy Karl Fuchs či Eisregen jsou odolnější. Pokud jde o libanonský cedr, je zde předpoklad celkově vyšší odolnosti, ale zase je třeba mít data několika dekád v kuse, a to i mimo spojitou zástavbu (tj. volná prostranství). Osobně cedrům velice fandím, ale vyvarujme se chyb, které se udělaly dříve a s jinými dřevinami.
Já osobně s Hnutím DUHA v otázce douglasky tisolisté také nesouhlasím. Údaje, které uvádí o její škodlivosti, nejsou pravdivé, a realitou jsou spíše informace z Německa o jejím víceméně zdomácnění. U nás se lesnicky pěstuje už 120 let a řada porostů se spontánně zmlazuje. Ve srovnání se smrkem (na většině dnes jím osázených stanovišť stejně nepůvodním, jako douglaska) je vitálnější a ve středních polohách na svěžích a živných stanovištích často lépúe než smrk zmlazuje. K půdě se chová celkově výrazně šetrněji, než nepůvodní smrk a stejně tak nepůvodní modřín.
Příroda nerozlišuje mezi nepůvodností danou rozdílem 500 výškových metrů v té samé geografické oblasti a nepůvodností vyplývající z geografické vzdálenosti 8000 kilometrů. Přírodu zajímá pouze vhodnost růstových podmínek pro danou dřevinu v dané oblasti, plus dopad růstu této dřeviny na místní ekosystém. Proto může být například pro pahorkatinu jižní Moravy šetrnější a vhodnější variantou cedr libanonský pocházející z oblasti vzdálené přes 2000 kilometrů, než smrk ztepilý, původní sice jen nějakých 80 kilometrů severně, ale především v nadmořské výšce o 1000 metrů vyšší.
Ochrana přírody je dnes v řadě aspektů stejně zmatečná a nelogická jako plantážní lesnictví. Naštěstí se to už začíná měnit, a naši vnuci se budou nad našimi problémy za pár desetiletí už jen usmívat.
Co se týká té nepůvodnosti výškové / skutečně geografické, já bych tam určitý rozdíl přece jen viděl. Nejde snad jen o vztah dřevina - stanoviště, ale i o další vazby v ekosystému a vliv na celou řadu druhů. Ono to entuziastické tahání všeho přes celou zeměkouli sem a tam a snahy o naroubování všeho všude přineslo už i celou řadu trpkých plodů. Zatímco v jedné oblasti se společenstva stěhovala během klimatických výkyvů výškově jako jojo a vzájemné vlivy jsou dlouhodobé.
Existuje řada možných scénářů, a to i v případě shody, že např. průměrná roční teplota v nejbližších 80 letech naroste o dejme tomu 4 st.C. Pokud vezmu extrémy: pokud to bude v zimě, bude to znamenat posun severní hranice subtropického pásma někam po linii Slovensko - jižní Morava, přičemž na vitalitu lesních porostů to téměř nebude mít vliv, pouze se bude muset změnit spektrum pěstovaných dřevin. Pokud ale zůstanou zimy, jaké máme teď, ale ten nárůst proběhne ve vegetačním období, je jasné, že dojde k posunu klimatu střední Evropy směrem ke stepnímu, tzn. lesní ekosystém z řady míst nižších poloh spontánně vymizí.
Nevíme skoro nic, pouze spekulujeme, a většinou jen prodlužujeme stávající trend do budoucna, s očekáváním, že tak to bude. Pravděpodobné je jen to, že oteplení a větší nebo menší vysušování běhen vegetace budou pokračovat, takže je jasné, že inspiraci musíme brát v oblastech, které takové klima už právě teď mají, a dívat se, čemu se tam daří. proto je jasné, že boreální dřeviny, zejména ty s plytkým kořenovým systémem, u nás kromě vysokých hor skončily, s čímž můžeme, jak říká klasik, nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat.
DUHA bohužel má prvoplánové aktivistické chování v genech, souhlasím s nimi jen v něčem. Kdo pouze říká, co je špatně, ale nemá reálný plán, jak to dělat jinak, aby to skutečně fungovalo, ten nedělá ani půlku toho, co je třeba dělat.