1.11.2008
Apokalypsa na jedné straně a na druhé skvělý úspěch.
Tak moc se liší pohledy na kůrovce a stav lesů Národního parku Šumava. Proč? Protože oči vidí skutečnost tak, jak se komu hodí. Rozdíly v tomto případě souvisí s chápáním lesa v přírodní rezervaci. S mírnou nadsázkou se dá říct, že ti, kteří dnes lamentují nad mimořádnou kůrovcovou kalamitou, vnímají stromy jako prkna. Také proto si někteří občas stěžují, že na území rezervace kvůli kůrovci vznikají ekonomické škody.
Druhý pohled je naprosto odlišný. Stromy, a to i když jsou prožrané brouky, jsou součástí přírodního systému, který je třeba chránit.
Při hádkách o šumavský park se tak zjevně střetávají dva názory, které se nemohou sejít.
Který z nich bere na Šumavu větší ohledy? Při hledání odpovědi je dobré připomenout, že na kůrovcové šlamastyky se zadělalo kdysi dávno vysázením hospodářského smrkového lesa. Podnikatelský přístup tak zřejmě Šumavě moc neprospěl. Krajina s uschlými stromy v chráněných oblastech možná na leckoho působí smutně. Jenomže les se dokáže sám vzpamatovat a stát se odolnějším. Zdá se, že právě takovým lesem vede cesta k tomu, aby kůrovcové bitvy skončily.
