SEVERNÍ ČECHY Až příští jaro definitivně ukáže, jak se letošní sucho a horko podepsaly na stavu stromů v krajině. Některé lesní úseky totiž poslední dobou připomínají svým zbarvením spíš listopad než vrchol léta. Dlouhodobý nedostatek srážek a vysoké teploty zapříčinily, že listnatým stromům a modřínům začaly hnědnout listy a jehličí a ty začínají opadávat o několik měsíců dříve než normálně.
„Stromy se na sucho adaptují nižším vypařováním vody z povrchu listů, tedy například jejich svinováním nebo opadáváním. Zpravidla se v příštím roce opět zazelenají. Nelze však vyloučit, že v některých případech dojde na extrémně exponovaných stanovištích při kombinaci vysoké teploty a nedostatku vody k uschnutí mělce kořenících stromů nebo oslabených jedinců," popisuje současnou situaci dendroložka Štěpánka Šolcová z oddělení péče o krajinu a přírodu Chráněné krajinné oblasti České středohoří.
První příznaky, že stromům dává zabrat dlouhodobé suché počasí, kdy se z krajiny více vody odpaří, než jí naprší, začaly být zřetelné již v polovině července. Prudké svahy Českého středohoří v okolí Ústí nad Labem nebo některé úseky na jižních svazích Krušných hor v okolí Litvínova začaly měnit barvu stále více do hněda. Za poslední měsíc ale došlo k markantnímu rozšíření celkových ploch.
Kolik stromů letošní sucho nakonec nepřežije nelze zatím ani odhadovat, nikdo totiž nedokáže předpovědět, jak dlouho horko s minimem dešťů potrvá. „Do značné míry záleží na celkovém stavu dřevin a konkrétním stanovišti. Celkově to mají složitější stromy s mělkým kořenovým systémem a stromy mladé, které ještě nemají dostatečně vyvinutý kořenový systém," pokračuje Šolcová. Stromy, jež kvůli ztrátě podzemní vlhkosti chřadnou, jsou také častěji náchylnější k napadení škůdci. U jehličnanů tak způsobují barevné změny často, kromě nedostatku vody, i poruchy ve výživě. Pokud zrezivění a opadání jehličí zasáhne celou korunu, je to pro strom konec.
Jedním z možných řešení hrozící katastrofy je snaha o udržení vody v krajině, snaha o dobrou kondici dřevin a výsadba druhů, které jsou vhodné pro daná místa. „Počasí neovlivníme. Nezařídíme bohužel více deště. V krajině je potřeba budovat drobné tůně a malé rybníky. Například Lesy ČR v letošním roce vyhradily na tyto práce téměř 300 milionů korun. Lesníci v celé střední Evropě se musí snažit zakládat vícedruhové a různověké porosty, aby v případě úhynu jednoho druhu nebyla ztráta tak vysoká," připomíná Ondřej Kopecký, vedoucí odboru komunikace Lesů České republiky.
Komentáře
Ta agrotechnika našich předků a pestrost krajiny byla dána v první řadě roztříštěnou majetkovou držbou (podívejte se na starší mapy nebo ještě i na letecké snímky z konce 40. let). Další věc pak byla spojená s tím, že neměli dnešní rychlou a širokozáběrovou techniku. Zkrátka orat s párem volků x desítek hektarový lán, a přitom se dohadovat se sousedem, kde teda končí moje a začíná jeho nebylo úplně v kursu.
Poslední hřebík do rakve jsou zemědělské dotace, které nám zapříčiňují nejen ty "ekologické pastviny" a byrokraticky jednorázové agro-"envi" kosení veškerých luk, na které právem nadáváte, ale hlavně z toho hydrologického pohledu naprosto tragické a bezhlavé velkoplošné pěstování řepky a kukuřice.
Takže nejen "eko" a nejen "po r. 1989," ty kořeny jsou mnohem hlubší a přežívá tu především stále socialistická mentalita a přístup k hospodaření. K půdě, kterou máme po předcích a má se zachovat pro naše děti, přistupujeme jako k továrnímu výrobnímu prostředku (nebo chctete-li dnes moderněji "jako k firmě"), a holt to kromě její devastace má i řadu dalších negativních dopadů. Kromě zamořování prostředí a spodních vod chemickými sračkami to je i pošramocený vodní režim krajiny. S tím že na nápravu zdaleka nestačí budování rybníčků (mmch často motivovaných taky ve skutečnosti nějakou tou finanční pobídkou...) máte naprostou pravdu.
Z faktorů, které vodní režim nejvíc ovlivňují, bohužel o několik koňských délek vyniká dominance velkých JZD a chování ke krajině jako za socíku, i když pod jinými nálepkami. A my si ještě (i když z velké části z jiných důvodů) volíme někoho, kdo tohle zcela otevřeně stupňuje.
No a dotace....agrolobby premiérova měřítka deformovala pravidla tak, že zatímco "na Západě" je inkasují drobnější podniky, zde ty největší. Stačí vzít suché statistiky a porovnat to.
Myslím, že tady nikdo rozumný nedává do souvislosti klimatické změny a politický systém, ale strukturu krajiny se setrvačností socialistické arogance v kabátě zemědělských akciovek zcela jistě.
Ale v té úvaze o dotacích a výrobě potravin jinde za jiné ceny je užitečné jít ještě dál.
Co by se stalo, kdyby ty zemědělské dotace neinkasoval ani malý, ani velký? Ani u nás, ani ve Francii? Muselo by se to promítnout do ceny potravin, a zaplatili bychom za ně o něco více. Jenže to platíme takhle taky, jen formou daní, které se přerozdělí na ty dotace. Jenže už nerovnoměrně, je známo jak velkou část zemědělských dotací schlamstnou právě třeba Francouzi, kteří si to zařídili.
I když se něco pěstuje v přírodně vhodnějších podmínkách a někdy s minimálními náklady na mzdy, jak je možné, že by ten rozdíl zaplatil dopravu základních potravin přes půl světa? Nemluvím teď o banánech apod., to tady nevyprodukujeme. Bavme se o obilí, mléce, nenáročné zelenině a ovoci, které tu vyprodukovat umíme. Nebere mi hlava, jak se může vyplatit sem dovážet z Číny cibuli, cukr z Jižní Ameriky apod.
Hypotetická představa, že bychom fungovali ve skutečném světě volného pohybu zboží i pracovních sil (nemyslím pohyb pobíračů sociálních dávek, ale skutečný trh práce), a otevřeného trhu, bez subvencí, lobbystických skupin atd. je velmi zajímavá, i když z kategorie sci-fi a divokých snů. Ale pro zamyšlení nad fungováním věcí docela dobrá.
Opravdu by se hospodařilo takhle debilně, pěstovala by se takhle velkoplošně řepka, jejíž produkce je tak trochu neefektivní a huntuje půdu, x-krát ročně se musí stříkat a vlastně moc k ničemu není? Kdo by ji na tom volném trhu kupoval? Kukuřice bez subvencovaných bioplynek, v takovémto rozsahu? Atd. To jsou otázky, které vedou ke zlepšení stavu půd a vodního režimu krajiny.
U nás je to ještě okořeněno zpřetrhanými vazbami k vlastnicví půdy. Nejsou zapomenuté správné agrotechnické postupy, jen je to každému u zadele, protože kromě jistého příjmu za nesmyslnou produkci ještě navíc hospodaří na cizí půdě.
A navíc se nás tady týkala ta zpráva druhá - těžba štěrkopísku versus zásoby právě té pitné vody. Dát si dvě a dvě dohromady.....Nenažr aní jsme a tu nenažranost nejistota predikcí nezmírní. Proto ekologové mluví o předběžné opatrnosti a proto se klausovští dogmatici proti nim ohánějí "alarmismem".