Jsem jedním ze stálých obdivovatelů Šumavy a kdykoliv mám příležitost, tak se tam vypravím. Stejně ale samozřejmě nemám šanci zhlédnout všechny ty krásy, které se tam vyskytují. Z pohledu zachování a udržení té krásné přírody, ke které zdravé lesy neodmyslitelně patří, pečlivě sleduji v médiích polemiku zastánců a odpůrců boje proti kůrovci. Když tam při toulkách po okrajích I. pásem procházím (samozřejmě po dostupných komunikacích třeba v oblasti pramenů Vltavy), děsí mně mj. ta spousta kdysi nádherných kmenů, které se nechávají bez užitku zničit – vlastně slouží jako přepychové hnojivo pro údajně zdravější les. Těžko to jako šetrný člověk a hospodář chápu.
Poslední velkou ránu mi daly letecké snímky oblasti Plešného jezera z roku 2006 a 2009, zveřejněné v Deníku. Ten pohled je děsivý a těžko chápu, jak mohou tzv. zelené mozky takovouto hrůzu (kterou rovněž považuji za kalamitu) ještě obhajovat a jak jim to stále prochází. Ono to totiž ale není jen v tomto případě. Všude, kde se zelenáči do něčeho zamíchají (dálnice, jaderná energie), jde z toho hrůza a běs až na výjimky. Oni prostě v 99 procentech chtějí vždy to opačné, co většina normálních lidí. Přitom si myslí, že jsou zachránci světa.
Snad se někteří vlivní normálního smýšlení zamyslí nad možnostmi. Šumavské lesy to ale nyní potřebují urgentně. Chválím pana hejtmana Zimolu.
