; "m_kurovec_2.jpg")
V roce 2009 představovala kůrovcová situace na území Národního parku Šumava reálné riziko i pro okolní lesy. Za těchto okolností proběhlo mnoho veřejných diskusí a uskutečnilo se několik studií s méně či více odbornými a použitelnými výstupy.
Z hlediska lesnictví bylo jedním z nejviditelnějších kroků ustanovení expertních komisí, složených z poměrně širokého spektra odborníků včetně lesníků. Na vnímání výsledků práce zejména „Expertní pracovní skupiny II“, na hodnocení i prognózu kůrovcové situace jsme se mimo jiných zeptali ředitele Správy NP a CHKO Šumava či hejtmana Jihočeského kraje.
František Krejčí
Správa NP a CHKO Šumava
- Jaké jsou předběžné výsledky hospodaření Správy NP Šumava za rok 2009 (provozní – objem těžby, z toho kůrovcová, vývoj zmlazení na lokalitách s bezzásahovým managementem, a další dle uvážení; ekonomické – příjmy z prodeje dříví, výsledek hospodaření, dotace zakladatele a jiné?
Správa NP a CHKO Šumava měla v roce 2009 následující strukturu těžeb:
Celková těžba...311 075 m3
z toho nahodilá-kůrovec...299 000 m3 (z toho 2 426 m3 lapáky)
Asanováno odkorněním na lokalitě P...180 401 m3.
Ostatní ekonomické údaje jsou v současné době zpracovány v účetní závěrce a po jejím schválení zřizovatelem budou oficiálně k dispozici.
Lokality s bezzásahovým managementem musíme rozlišit zejména na horské smrčiny, kde se podle průběžného monitoringu vyskytuje přirozená obnova v počtu několika stovek až několika desítek tisíc jedinců na hektar. (V několika málo porostech byla doplňována podsadbou.) Tedy v množství a kvalitě naprosto zajišťující další existenci lesa. Díky tomu, že se jedná o výrazné rozdíly v počtu jedinců, dojde i k věkové diferenciaci porostů horských smrčin. Bezzásahový režim v nižších polohách, tedy v pásmu smíšených horských lesů (7. a 6. LVS), již zahrnuje porosty s výraznou přirozenou obnovou smrku, ale i buku a jedle. V mnoha porostech, kde v mateřském porostu chyběla jedle nebo buk, byla prováděna podsadba většinou odrostky těchto dřevin. Ani v těchto porostech není existence lesa ohrožena.
Jaká je prognóza vývoje kůrovcové situace v Národním parku Šumava v roce 2010?
Ve srovnání s rokem minulým předpokládáme nárůst počtu kůrovcem napadených stromů, a to zejména v „zásahových“ lesních porostech. V gradaci kůrovce se zároveň projeví i loňský semenný rok smrku, protože některé lesní porosty byly nezanedbatelně oslabeny fruktifikací. Z tohoto pohledu připravujeme v rámci probíhajících VŘ zajištění dostatečného množství zpracovatelských kapacit, zaměřených zejména na šetrné technologie. K jistému útlumu, či spíše posunu kůrovcových populací dojde v lokalitách samovolného vývoje postižených kůrovcovou gradací již v roce 2008.
Které oblasti považujete z hlediska rizika šíření kůrovcové kalamity mimo území NP Šumava za nejrizikovější a jaká opatření budete v těchto lokalitách realizovat?
Jsou to především lesní porosty navazující na území s aktivní kůrovcovou populací, zejména pak některá území se samovolným vývojem. Na celém území NP Šumava s výjimkou právě těchto ploch se proti kůrovci aktivně zasahuje a provádí se veškerá obranná a kontrolní opatření minimálně na úrovni hospodářských lesů v ČR. Lesům na hranicích se sousedními vlastníky je pak věnována zvláštní pozornost. Zde veškerá opatření v ochraně lesa provádíme po dohodě a ve spolupráci s těmito okolními subjekty.
Jak hodnotíte roční fungování elektronického zadávání zakázek na lesnické činnosti prostřednictvím tzv. minitendrů? Dozná tento systém nějaké změny pro rok 2010?
Úvodem je potřeba upřesnit, že u systému tzv. minitendrů se nejedná o elektronické zadávání zakázky, ale pouze o využití informačního systému ke generování formuláře nabídky, která je vždy písemná. Na druhou stranu jsou samozřejmě využity všechny výhody, které přinášejí moderní technologie (komunikace e-mailem, sestavování fakturačních podkladů, sledování oběhu dokumentů, provádění kontrol s fotografiemi prostřednictvím mobilních zařízení a jejich dálkový přenos atd.)
Systém minitendrů dozná výrazných vylepšení reagující na potřeby jak malých, tak velkých dodavatelů. Jejich vyčerpávající popis by vydal na samostatný článek. Předně je nově možné zapojení tzv. sezónních dodavatelů (prezentace běžícího zadávacího řízení proběhly kromě Moravy, také na Slovensku a ve Spolkové republice Německo) či výběr konkrétního územního pracoviště pro provádění lesnické činnosti. V případě nedostatku kapacit je pro účastníky rámcové smlouvy připravena novinka spočívající v tom, že na konkrétní minitendr má Správa možnost povolit ve výzvě pro podání nabídky doplnění dalších subdodavatelů. Další významnou možností bude tzv. opce na porost, která bude, zjednodušeně řečeno, znamenat, že dodavatel, který plní v minitendru, bude ve své kapacitě souvisle pokračovat v plnění v daném porostu, a to po dobu dalších nálezů kůrovcem napadených stromů. Pro zvládnutí kůrovcového náporu máme připraven mechanismus pro tzv. kapacitní hodnocení minitendru, který upřednostní nabídnutou kapacitu účastníkem rámcové smlouvy a provede vyhodnocení nabídek tak, že neprovádí posun termínu pro splnění zakázky (na rozdíl od standardního hodnocení, kde má cena přednost oproti termínu splnění, který může být odložen až o 10 dnů, umožňuje-li to provozní potřeba). Kombinací plánovaných vylepšení by měl být kůrovcový nápor zvládnutelný.
Z dalších změn mohu jmenovat institut tzv. ombudsmana, což je pověřený zaměstnanec centrály, který bude přijímat podněty dodavatelů, které se mohou týkat problémů při komunikaci s pověřenými zaměstnanci nebo řešení provozních problémů, které z jejich pohledu nebyly uspokojivě vyřešeny na místě konkrétního pracoviště.
Aby se však uvedené změny skutečně realizovaly, nestačí jejich vyjmenování ve všeobecných obchodních podmínkách, ale je nezbytné přijmout dílčí opatření na naší straně. Konkrétně jde o úpravy software a komplexní optimalizaci pracovních postupů v rámci územních pracovišť a dotčených odborů tak, aby zaměstnanci měli jasné pokyny k jednotlivým situacím a postupům, nebyli vystaveni administrativní šikaně nebo zahlceni úkoly, které nesouvisí s jejich pracovní pozicí. Výsledkem optimalizace bude mj. příručka lesnických činností, k níž musí navazovat systém spravedlivého odměňování (a také případného potrestání za nedodržování postupů).
Projeví se současná kůrovcová situace na Šumavě v pokračování přeměn uměle založených stejnověkých smrčin na porosty blížící se původním smíšeným lesům nižších poloh Šumavy?
Na rozdíl od zásahů proti kůrovci prováděných v minulosti převážně v horských smrčinách 8. LVS se dnes zásahy provádějí v 6. a 7. LVS převážně v umělých smrkových monokulturách, založených v letech 1870–1890. V těchto porostech vyplývá z Plánu péče o NP povinnost převodu na porosty smíšené, se zastoupením JD a listnatých dřevin. V současnosti dochází vlivem kůrovce v části lesních porostů postupně ke snižování zakmenění nebo výskytu malých kotlíků, které slouží právě k doplnění stinných a polostinných dřevin v předstihu před přirozenou obnovou smrku.
Velkou výhodou je, že po vzniku NP byly odstraněny holoseče, jako způsob umělé obnovy lesa. Tím bylo na mnoha místech docíleno významné etážovitosti lesa s přirozenou obnovou žádoucích dřevin. V současné době je více než 40 % porostů starších 80 let víceetážových. Právě z tohoto důvodu nevznikají rozsáhlé a obtížně zalesnitelné holiny v takové míře, jako by tomu jistě bylo ve vyšších nadmořských výškách. Celková holina z nahodilé těžby v roce 2009 byla vykázána na ploše cca 365 ha, což není ani 1 % z plochy lesů v NP. Pokud by se v NP běžně lesnicky hospodařilo, byly by holiny z nahodilých a úmyslných těžeb vyšší.
Zároveň je nutné si uvědomit, že podstatná část lesních porostů na některých územních pracovištích značně překračuje stáří 120 let a byla by tudíž v hospodářských lesích již smýcena. V NP je oproti tomu část těchto porostů v rámci Plánu péče ponechána přirozenému vývoji – etážové porosty tak tvoří značnou část lesů ponechaných samovolnému vývoji. Odumírání víceetážových porostů vlivem kůrovce pak tedy vede k uvolňování spodní etáže bez vzniku holiny.
V případě vzniku velkých holin pracujeme s přípravnými dřevinami (jeřáb, bříza), pod jejichž ochranu pak následně budou vnášeny dřeviny cílové (jedle, buk). Na menší kůrovcem či větrem uvolněné plochy vysazujeme žádoucí dřeviny rovnou – vše samozřejmě s ohledem na ekologické požadavky jednotlivých druhů dřevin.
Bude mít správa parku k dispozici dostatečné množství vhodného sadebního materiálu k výsadbě zejména na holinách vzniklých těžbou kůrovcového dříví?
Při loňské úrodě bylo pro další pěstování v lesních školkách (a zčásti též pro přímou síji do lesních porostů) zajištěno cca 3 360 kg jedlových šišek, více než 500 kg bukvic, 3 120 kg jeřabin, dále osivo klenu, břízy, olše či jilmu.
V současné době, přes maximální plánovanou produkci ve vlastních lesních školkách, nelze pokrýt potřebu sadebního materiálu pouze z našich vlastních zdrojů. Důvodem je samozřejmě zvýšená potřeba sadebního materiálu jak pro zalesňování na vzniklých holinách, tak pro pokračující práce na postupné změně druhové skladby. Přesto je potřebné množství sazenic zajištěno – a to jejich nákupem od jiných školkařských subjektů. Při nákupu, podobně jako při naší vlastní produkci, klademe důraz zejména na kvalitu a původ sadebního materiálu.
Koncem roku 2009 došla EPS II k některým závěrům a doporučením. Jakým způsobem bude Správa NP Šumava tyto závěry a doporučení přijímat?
Jednání uvedené pracovní skupiny stále pokračuje. Cílem naší společné práce v této skupině je připravit doporučení jak pro ochranu lesa proti kůrovci v tomto a příštím roce, tak i zapracovat některá navrhovaná opatření do připravovaného plánu péče či vnitřních předpisů Správy. Hlavní témata se týkají režimu ochrany v přechodovém režimu péče o lesy, zjednodušení základních způsobů péče na tzv. bezzásahový management a asistovaný management (v našem případě obnova smíšeného horského lesa) či problematika vnitřních ochranných pásem kolem nestátních vlastníků lesa v NP apod.
K podepsání je připravena dohoda Vize 2020. Můžete tuto dohodu z pohledu Správy NP Šumava ve stručnosti přiblížit a jmenovat hlavní přínosy tohoto dokumentu?
Tuto dohodu navrhl bývalý ministr ŽP L. Miko pro zklidnění dění kolem NP formou stabilizace poměrů v oblasti spolupráce se zástupci místních obcí, definicí územního rozsahu obou základních typů péče o ekosystémy NP na 10 let a hlavně nastavením souladu mezi péčí státu o ochranu přírody na Šumavě a péčí o socioekonomické potřeby místních obyvatel. Tento soulad je zde manifestován např. Krajinným integrovaným plánem rozvoje o specifickou oblast Šumava nebo zvláštním programem podpor malých projektů ze SFŽP pro regiony NP ČR apod. Jedná se o moderní přístup k regionům NP jakožto územím plnících specifické role z důvodu účasti na zajištění ochrany přírody v NP v národním a mezinárodním kontextu, tzn. nad rámec vlastních potřeb místních komunit.
Jiří Zimola
Jihočeský kraj
- Mohou kraje přímo ovlivnit management péče o lesní ekosystémy na území národního parku?
Kraje od svého vzniku hledají prostor pro ovlivnění dějů v Národním parku Šumava, což v rámci platné legislativy, přijaté většinou před vznikem krajů, není snadné. Vycházejí z přesvědčení, že ochrana přírody a rozvoj území ve prospěch jeho obyvatel i návštěvníků je i na Šumavě společným zájmem a úkolem obecních a krajských samospráv i orgánů ochrany přírody, tady Správy Národního parku a MŽP. Od počátku se nedaří najít rovnováhu nejen proto, že Správa NP Šumava klade zájem ochrany přírody silně nad ostatní zájmy a nachází pro to i legislativní obhajobu, ale zejména proto, že prosazovaný zájem ochrany přírody a jeho současná realizace se rozchází s představou ochrany přírody ostatních účastníků. Nemůžeme se shodnout na tom, že výsledek „bezzásahové hysterie“ se po neodpovědných rozhodnutích o postupu při likvidaci následků Kyrillu negativně promítá do krajinného vzhledu Šumavy. Přibývající rozsah „suchého lesa“ nebo holin, podle toho, kterému postupu v kterém okamžiku dává Správa NP Šumava přednost, neodpovídá výchozím ani současným představám obcí, většiny odborných zakladatelů NP Šumava ani současným zájmům obyvatel a návštěvníků Šumavy. Ještě po nějaký čas, ale stále méně, další vývoj zkázy lesa (odborníci tomu říkají velkoplošný rozpad horního patra lesa) závisí na volbě managementu péče o lesní ekosystémy, brzy nad naléhavostí ochrany převáží naléhavost obnovy lesa, o níž však rovněž nepanuje shoda.
- Kdybyste měl stručně shrnout představu Jihočeského kraje, jak by měla do budoucna vypadat Šumava z hlediska péče o lesní ekosystémy, zaměstnanosti obyvatel v lesnictví, ale i rozvoje rekreačních funkcí a budování infrastruktury?
Brzy po vzniku krajů vznikla naléhavá potřeba odborné polemiky, poněvadž ochrana přírody se zmítá ve střetu rozdílných vědeckých postojů a doktrín. Teprve na pozadí tohoto střetu se odvíjí úsilí obyvatelstva, návštěvníků, samospráv i občasných politických vstupů z centra o nalezení nápravy. Úsilí obcí vyústilo v jejich žalobu na neoprávněnost rozhodnutí o ponechání neasanovaného kůrovcového dřeva ve druhých zónách parku, které se stalo líhní pro kůrovce, s nímž se pak zdánlivě, údajně, nebo i doopravdy bojuje. Úsilí krajů vyústilo již před čtyřmi lety rozhodnutím obou hejtmanů „šumavských krajů“ ve vytvoření mezikrajské expertní skupiny, jejímž vedením byl pověřen prof. Moldan a která měla všestranně zhodnotit vývoj Šumavy po 15 letech existence NP a doporučit postupy pro další období. Výsledky nákladné činnosti této skupiny nejsou dotaženy do smysluplných závěrů a poslední verze její zprávy nebyla dodnes zveřejněna. Lze se právem domnívat, že je tomu tak proto, že mezi závěry, zjištěními a doporučeními jsou takové, které se neslučují s realizovaným postupem ochrany přírody na Šumavě.
Vývoj kůrovcové kalamity v posledních třech letech vedl oba hejtmany Jihočeského a Plzeňského kraje k vytvoření další expertní skupiny, která posoudila vážnost situace, účinnost uplatňovaných postupů a nutnost určitých korekcí. Nad výsledky práce této skupiny se sešlo devět odborníků, jmenovaných po třech oběma hejtmany a MŽP, kteří mají navrhnout opatření ke zmírnění účinků probíhajícího vývoje v šumavských lesích. Dodnes tito odborníci nedospěli k jednotnému názoru na nesporná a sporná opatření a k ukončení své činnosti. Lze se právem domnívat, že je tomu tak proto, že mezi stanoviskem šesti účastníků jmenovaných kraji a tří účastníků jmenovaných MŽP se vyskytují rozpory, které nelze vyargumentovat ve prospěch obhajovaných postupů Správy NP Šumava, které však orgány přírody nechtějí opustit. Chci jasně potvrdit, že v našem sporu vůbec nejde o to, zda se na Šumavě bude těžit nebo alternativně rozšiřovat pásmo suchých lesů. Nevidíme jako vítězství, že se na Šumavě v poslední době rekordně těží. Od začátku do konce jde o to, aby generační a postupem ochrany přírody akcelerovaná obměna šumavských lesů v atraktivních vrcholových partiích Šumavy proběhla s co největším ohledem na „zelenou Šumavu“, na udržení všech funkcí lesa, na pozvolnou, postupnou a řízenou regeneraci krajinného rázu Šumavy, na udržení tradiční atraktivnosti šumavské přírody a na odůvodněnou modifikaci dřevinné skladby v cílovém lese. Takový postoj chápeme jako svou občanskou a politickou povinnost. Dodat k tomuto cíli odpovídající management je velmi citlivý a odborný problém. Cíle zmíněných pracovních skupin vytvořených z iniciativy krajů mají vést k tomu, aby i samospráva měla jasnou představu o vhodném odborném řešení a mohla kvalifikovaně odpovědět na vaši otázku. S nevolí sledujeme snahu toto úsilí krajů bojkotovat. Je samozřejmé, že pak do popředí polemiky vstupují politicko-organizační řešení, která jsou na řadě vždy tam, kde mezi různými názory nerozhodne odborný konsensus a nastupuje mocenské (většinové) řešení. Nebylo by těžké doložit, že zaměstnanost, rekreační využití i naléhavost infrastruktury jsou ve významné závislosti na stavu lesů na Šumavě. Jihočeský kraj připravuje určitý prostor pro řešení v územní rozvojové studii Šumavy, která se v této době dopracovává.
- Jak hodnotí kraje kůrovcovou situaci zejména mimo bezzásahová území NP Šumava a jakým způsobem se kraje připravují na možnost zvýšeného tlaku podkorního hmyzu v roce 2010?
Oba kraje s rozpaky hodnotí odborný odhad a skutečný rozsah kůrovcové těžby v roce 2009 v NP Šumava. Odhad činil 130 tis. m3 a skutečnost předčila 300 tis. m3. Tento rozdíl sice jen nepřímo ilustruje předpokládaný a skutečný rozsah kůrovcové kalamity na Šumavě, ale přímo dokládá, jak „máme kůrovce pod kontrolou“. Omluvné řeči o obtížnosti odborného odhadu nijak nesnižují obdobné riziko pro rok 2010. Jen s málokým z odborníků nedosáhneme shody, že postižené území může být v roce 2010 ve srovnání s rokem 2009 trojnásobné – a málo o účinnosti našich obranných opatření vypovídá, že oscilace kolem tohoto odhadu je závislá na počasí. Je vysoké riziko, že zasažené území vystoupí z hranic státních lesů v parku i mimo něj. Jihočeský kraj dosáhl se Správou NP Šumava shody na tom, že ochranná kůrovcová těžba bude podle klimatických podmínek probíhat po celou zimní sezónu. Zimního období musíme ovšem využít k závěrečnému hledání konsensu v nezbytných opatřeních, vyplývajících ze zmíněné nedopracované expertní zprávy. Musíme se však také připravit na řešení v případě neúspěchu. Vidíme ho v přípravě zákona o NP Šumava, který musí přesněji vymezit územní rozsah, cíl ochrany přírody na Šumavě a kompetence obecních i krajských samospráv na jejím území.
Josef Vovesný
Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL)
- Shrňte prosím ve stručnosti nejdůležitější závěry Expertní pracovní skupiny II pro posouzení stavu managementu péče v NP Šumava se zvláštním zřetelem na gradaci kůrovců (dále jen EPS II).
Mé odpovědi navazují na informace, které jsem uvedl v LP 10/2009, str. 7. Závěry z dosavadní práce EPS II jsou v originálním znění uvedeny v „Souhrnné zprávě pro zadavatele“ z října 2009 (viz rámeček Zpráva EPS II). V této je aktualizován pouze stav napadení a zpracování kůrovce k 31. 12. 2009, tedy za celý rok 2009.
Jedná se o velmi komplikovaná jednání a nám se nepodařilo v tomto časovém horizontu dohodnout na konkrétních opatřeních, která reflektují současný stav a reagují na chybná rozhodnutí nedávné minulosti. Zástupci NP Šumava a MŽP se identifikovali se zněním, na kterém se sjednotili zástupci jmenovaní kraji jen zčásti a vyjádřili koncem roku 2009 názor v samostatném stanovisku zástupců NP a CHKO Šumava a MŽP ke zprávě EPS II.
Jako časově nejdůležitější považujeme opustit současný management, opustit ideologii rychlého nastolení divočiny, která zavedla ještě nedávno kulturní krajinu a její lesní ekosystémy (více než 80 % kulturní lesy) do současného stavu velkoplošného rozpadu.
Krátkodobě stojí na prvním místě tlumení kůrovce, krizová situace si vyžaduje vyhlášení krizového managementu.
- Jakým způsobem a v jakém časovém horizontu by měly být závěry komise aplikovány?
Závěry je třeba uplatnit co nejdříve, aby se tak stalo, musí být akceptovány především vedoucími pracovníky MŽP. Již v polovině září 2009 byl deklarován všeobecný souhlas všech členů EPS II nad obecnými zásadami, které rekapituluji takto:
- naléhavě změnit, a to zásadním způsobem, strategii a koncepci směřování NP Šumava,
- okamžitě zastavit rozšiřování bezzásahových území,
- revidovat velikost současných bezzásahových území, a to okamžitě tam, kde je to ještě produktivní ve vztahu k tlumení kůrovců,
- bránit všemi účinnými prostředky šíření kůrovce na sousední majetky a v tomto smyslu provést revizi zonace NP Šumava,
- přehodnotit účinnost systému integrované ochrany lesa v NP Šumava,
- v zásahových územích naplnit § 1 lesního zákona, a to beze zbytku; hospodařit přírodě blízkým způsobem a soustředit se na změnu druhové skladby a zvýšení stability porostů, udržení porostního prostředí je prioritou, umožnit provádění preventivní ochrany lesů, a to beze zbytku.
Přes obecný souhlas se zásadami se dosud konkrétní kroky v rámci EPS II prosadit nepodařilo, situace se dostává do časového skluzu. Aktuálně jednání intenzivně probíhají nejen na úrovni EPS II, ale především na úrovni Správa parku – specialisté ochrany lesů Lesnické fakulty Praha a Lesnické ochranné služby VÚLHM. Odpověď vyjadřuje stav jednání EPS II k 15. 1. 2010.
- Které oblasti považujete z hlediska rizika šíření kůrovcové kalamity mimo území NP Šumava za nejrizikovější a jaká opatření v těchto lokalitách navrhujete?
Aktuálně je kůrovec rozšířen po celém území parku intenzitou odpovídající kalamitnímu stavu, a tedy jsou ohroženi všichni sousedé. Největší intenzitou je napadena celá příhraniční oblast sousedící s NP Bavorský les, která se rozpadá zevnitř, a území navazující směrem dovnitř parku. Nejvíce zasažena je souvislá oblast pod Trojmeznou kolem Schwarzenbergského kanálu, Stožecka a Jeleních vrchů. Doporučovat lesníkům v odborném časopise opatření je „nošením dříví do lesa“. Snad zdůraznit důležitost kombinace zařízení a na prvním místě vyhledávání stojících napadených stromů a asanace včas řádným odkorněním.
- Jaká je prognóza vývoje kůrovcové situace v národním parku Šumava v roce 2010?
Další vývoj kůrovcové kalamity, který je ve fázi progrese, mohou vedle přirozených faktorů ovlivňujících vývoj tlumit jen změny přístupů uplatňované odpovědnými řídícími pracovníky MŽP a Správy NP Šumava dosud, ve smyslu doporučení v Souhrnné zprávě EPS II.
Petr Zahradník
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM)
- Kde spatřujete hlavní rizika kůrovcové situace v NP Šumava a jaký vývoj v roce 2010 očekáváte?
Hlavní riziko vidím v množství kůrovce, které je schopno vylétnout z bezzásadových zón. Toto množství je podle mého odhadu schopno způsobit další rozsáhlé poškození porostů ve svém sousedství. Dojde tak k dalšímu rozsáhlému rozpadu lesů a Šumava nebude tou Šumavou, jak ji známe z minulosti (je-li jí ještě nyní). Jako druhý problém vidím ohrožení porostů sousedních vlastníků. Chápu, že poslání národního parku je jiné než poslání hospodářského lesa, ale nesmí toho být dosaženo na úkor jiných vlastníků bez případných potřebných kompenzací. A jako poslední problém vidím potencionální rozšiřování bezzásahových zón, pouze na základě „politického“ rozhodnutí, bez zohlednění současných problémů a z toho vyplývajících důsledků.
Rok 2010 nevidím z pohledu kůrovcové gradace optimálně. I při důsledné realizaci dohodnutých postupů a obranných opatření dojde k dalšímu rozsáhlému napadení porostů, které bude v zásahových zónách ještě rozsáhlejší než v roce 2009.
- Jak hodnotíte jako člen EPS II výstupy z práce této skupiny a která doporučení považujete za nejpodstatnější?
Vlastní jednání hodnotím kladně. Nyní je důležité to, co se dohodlo, skutečně realizovat. Za pozitivní rozhodně považuji dohodu o nerozšiřování bezzásahového území a použití standardních metod ochrany lesa proti kůrovcům na zbývající rozloze. Ale jak říkám, důležitá je realizace. Pouze dohoda nic nezmění.
- V hospodářských lesích ČR je jasně patrný trend nárůstu poškození porostů podkorním hmyzem. Slovenská republika předpokládá, že poskytne do roku 2013 na opatření ke zmírnění a následné zastavení kůrovcové kalamity částku 50 mil. eur. Domníváte se, že by i v České republice bylo vhodné finančně podpořit opatření směřující ke zlepšení kůrovcové situace?
Nedomnívám se, že u nás je finanční podpora při likvidaci kůrovcové kalamity to nejpodstatnější. Problémy vidím spíše v rovině organizační a dozorové. Organizační problémy spatřuji jednak v systému zadávání zakázek, kdy může dojít k prodlení při zpracování kůrovcového dříví, jednak v problémech s odbytem dřeva, kdy v období rojení kůrovce zůstává v lese příliš mnoho atraktivního dříví. Dozorové problémy vidím v rigidním přístupu, kdy se bazíruje na maličkostech, a rozhodující věci unikají.
Vladimír Dolejský
Ministerstvo životního prostředí, odbor péče o národní parky
- Jak hodnotíte kůrovcovou situaci na území NP Šumava v roce 2009 a jaký vývoj očekáváte v roce 2010?
Na území NP Šumava se v roce 2009 projevil zvýšený výskyt kůrovcových ohnisek jako přímý důsledek historicky nejbrutálnější větrné kalamity (Kyrill, leden 2007). Vývoj kůrovcem napadených stromů byl v roce 2009 ve fázi progrese. Předpokládám, že rok 2010 bude kulminací této kůrovcové epizody na Šumavě. K tomuto stručnému popisu situace lze dodat, že jde o vývoj nikoli neobvyklý. Gradaci hmyzu nelze zcela zastavit v jejím průběhu ani v lesích ryze hospodářských. Pro lepší pochopení situace je dobré vědět, že na území NP Šumava se nenacházejí lesy hospodářské. Jde o lesy zvláštního určení, a navíc – je zde určitá plocha území lesů se samovolným vývojem (cca 20 % z celkové plochy lesů). V porostech, v nichž se zasahuje, se kromě monitoringu pracuje s využitím různých obranných metod včetně důsledné evidence.
- Poskytne ministerstvo životního prostředí podporu vlastníkům lesů, kteří mohou být ohroženi šířením kůrovce z území NP Šumava?
Jde o hypotetickou otázku. Ale odpověď na ni je velmi jednoduchá. Neexistuje takový typ „podpory“. Existuje úhrada „újmy“ a vždy snad bude respektováno i v ČR právo platné v EU. Ptáte-li se na úroveň vztahu se zahraničními sousedy, lze konstatovat, že je to vztah velmi korektní a odvíjí se od podepsaných mezinárodních dohod. Vlastníci lesů na rakouské a bavorské hranici zcela jistě v současné době nepožadují žádný typ „podpory“ či úhrady „újmy“.
– K podepsání je připravena dohoda Vize 2020. Můžete tuto dohodu z pohledu MŽP ve stručnosti přiblížit a jmenovat hlavní přínosy tohoto dokumentu?
Vize Šumava 2020 byla projednávána s obcemi ležícími v NP Šumava několik měsíců. Ze strany MŽP je skutečně připravena k podepsání. Vize je od začátku postavena na tom, že rozvoj obcí na území národního parku je třeba vnímat jako rozvoj specifického regionu, neboť je do jisté míry omezen právě faktem, že se jedná o nejvyšší kategorii velkoplošného chráněného území. Vize Šumava 2020 je dohodou. Obsahem této dohody jsou také dvě zásadní, průlomové věci. Jednak je to tzv. Krajinný plán integrovaného rozvoje (KIPR), díky kterému budou bodově (10 %) zvýhodněny projekty obcí ve specifických oblastech, podávané do operačních programů, a dále speciální program podpory obcí, jejichž území se nachází na území NP, který bude hrazený z prostředků SFŽP. V ochraně přírody MŽP a Správa NP Šumava navrhují stabilizaci stavu – stabilizovat současných 21 % bezzásahových území lesů s možností rozšíření o maximálně 9 % do roku 2020.
Zpráva EPS IIS Souhrnná zpráva Expertní pracovní skupiny II (dále EPS II) pro posouzení stavu managementu péče v Národním parku Šumava (dále NP Šumava) se zvláštním zřetelem na gradaci kůrovců pro zadavatele Zpráva zahrnuje výsledky dosavadních pěti jednání (2., 7., 9., 18. září a 5. října 2009) Zhodnocení současného průběhu gradace kůrovců v NP Šumava 1. Stav gradace Stav gradace je podrobně popsán v Závěrečné zprávě expertní skupiny z posouzení výskytu a ochrany proti lýkožroutu smrkovému v II. zónách NP Šumava (dále ES I). S ohledem na množství kůrovcového dříví, způsoby obrany (značný podíl těžených souší již kůrovcem opuštěných, aplikace neúčinných metod) a průběh rozšiřování ohnisek lze říci, že gradace kůrovců se nachází ve fázi progrese. Znamená to, že lze nadále očekávat dramatický nárůst napadení a hynutí smrkových lesů. 2. Hodnocení situace Správou NP Šumava a MŽP Za této situace hodnocení Správy NP Šumava a MŽP, totiž že má gradaci kůrovce pod kontrolou, neodpovídá skutečnosti. Naopak současná managementová opatření záměrně ponechávají ve vybraných lokalitách kůrovce množit. Je zřejmé, že se správě NP Šumava nedaří kůrovce tlumit a gradace bude dále narůstat. V rozporu s vlastní Směrnicí č. 4/2008 na ochranu lesa nebyl kalamitní stav MŽP v letech 2008–2009 vyhlášen na žádném územním pracovišti ani Správou NP Šumava navržen. Metodické doporučení náměstka ministra ŽP z 3. 7. 2008 s platností do 31. 12. 2010 v článku 1. bod 2: „Vzniklá situace není důvodem pro změny v dosavadních postupech a stanovených cílech ochrany přírody v NP Šumava“ nijak nereaguje na dramatický vývoj v porostech v roce 2008 ani dosud. 3. Odhady množství napadeného dříví Dle Správy NP Šumava je množství zpracovaného kůrovcového - celkem v zásahových porostech...297 958 m3 - vyznačeno ke zpracování k 31. 12. 2009...2 275 m3 (předpokládá se, že po uvedené těžbě vznikne přes 800 ha holin) - odhadovaný objem kůrovcového dříví ponechaného v bezzásahových porostech...179 341 m3 - celkem výskyt kůrovcového dříví v roce 2009 dle evidence NP Šumava...479 574 m3 Dle členů komise EPS II je údaj v bezzásahových zónách podhodnocen – předpoklad činí 350– 500 tis. m3. Odhady se tedy viditelně rozcházejí, u Správy NP Šumava je zřejmá tendence množství kůrovcového dříví podhodnotit. 4. Prognóza vývoje gradace a odhad množství napadeného dříví na rok 2010 Průběh gradace odvisí od řady faktorů, jejichž význam lze s různou pravděpodobností odhadnout: - rozhodujícím faktorem je nadkritická početnost brouků kůrovce, která se vyvíjí na bezzásahových územích. Brouci pasivně, ale i aktivně migrují a zakládají další a další ohniska, pochopitelně také mimo vymezená území, - šíření kůrovce napomáhá málo účinná asanace prováděná Správou NP Šumava, tj. pozdní těžba napadených stromů (50 % těžených kůrovci napadených stromů je v době těžby již kůrovci opuštěných) a používaní neověřených, teprve vyvíjených metod obrany, - dopady teplého a suchého počasí, které v minulých letech způsobily: - urychlení vývoje kůrovce a jeho nižší mortalitu, - zhoršení zdravotního stavu lesa, snížení jeho odolnosti a v důsledku toho predispozice pro napadení kůrovci. Prognóza kůrovcového dříví dle Správy NP Šumava uvádí v zásahových zónách dvojnásobek roku 2009, tj. 600 tis. m3, a v bezzásahových územích rovněž dvojnásobek roku 2009, tj. 400 tis. m3. Celkem to tedy činí cca 1 mil. m3. Redukovaná holina v zásahových územích z této těžby se odhaduje na 1 500 ha. Skupina expertů EPS II odhaduje množství celkového napadeného kůrovcového dříví na celém území NP Šumava ve výši cca 1,5 mil. m3. Hodí se připomenout, že k takovému postižení Šumavy došlo v letech 1868–1878, v období tak barvitě popsaném Klostermannem. V souvislosti s prognózou dalšího průběhu gradace je třeba vzít v úvahu gradační strategii kůrovce lýkožrouta smrkového. Na napadeném území dochází jednak ke zvětšování stávajících ohnisek a hynutí velké plochy lesa, zároveň však migrující brouci zakládají paralelně ohniska další. Dosavadní lesnické zkušenosti odkazují na lavinovité zachvácení velkých oblastí lesa, neznající hranice zón, vlastnické hranice lesa i státní hranice. 5. Příčiny přemnožení - vysoký objem kalamity Kyrill z ledna 2007 – téměř jeden milion m3 jen v lesích ve správě NP Šumava (objektivní faktor); - rozhodnutí MŽP v důsledku rozhodnutí o ponechání 140 tis. m3 kalamitního dříví v II. zónách bez zpracování (speciální managementy), které bylo plně napadeno kůrovci; - kalamitní dříví nebylo zpracováno ve značném rozsahu i na lokalitách II. zón mimo speciální managementy; - rozsáhlé rozšíření bezzásahových území v II. zónách parku jak v roce 2006, tak především k 1. 1. 2008 v době kůrovcové gradace. Tyto okolnosti zásadním způsobem ovlivňují prognózu dalšího vývoje gradace. Vliv gradace kůrovců na funkce lesa jako složky životního prostředí a ráz krajiny Expertní skupina poukazuje na zásadní rozpory mezi ochranou přírody pro ni samu (praktikovanou Správou NP Šumava a MŽP) a ochranou životního prostředí kulturní krajiny. Rozpornost takového přístupu se ukazuje v praxi právě na vývoji ekosystémů v NP Šumava s rychlým a velkoplošným rozpadem a na postiženích životního prostředí v lesích, někdy nevratných, ke kterým dochází. Dále zmíněná rizika jsou již nejen možná, ale zcela reálná, např.: 1. Introskeletová eroze povede na významné ploše v oblasti Šumavy k ovlivnění půdního prostředí, úbytku humusové složky, snížení jímavosti pro vodu. Degradace tisíce let vznikající půdy může být nevratná a v podmínkách možných dopadů klimatické změny pro les zcela fatální. 2. Rizika utváření základních bilancí (radiační, tepelné, vodní, systému proudění a výměny vzduchu). 3. Rizika dlouhých časových prodlev průběhu přirozené sukcese (zamokření, zrašelinění, vznik mrazových ploch). 4. V souvislosti s tím vznik rizika zhoršení odtokového režimu z hlediska kvantity a kvality vody, tlumení přívalových vod apod. 5. Změny fyzikálních a chemických vlastností půd se mohou stát velmi významnými pro vznik následného porostu, zvláště v souběhu s očekávaným oteplením se vysychavé půdní prostředí může stát pro řadu dřevin limitujícím faktorem. 6. Ohrožení vzniku následných porostů okusem od velkých býložravců. V důsledku nedostatečné regulace býložravců (v rámci bezzásahovosti dokonce výhledově plánované) zcela jistě dojde k eliminaci listnatých dřevin (r-stratégové). 7. Ohrožení výskytu některých živočichů, chráněných v rámci Natura 2000. V důsledku víceméně jednorázového úhynu smrčin, nyní na souvislé ploše v řádu tisíců ha nejen podél hranic s Bavorskem, ale i uvnitř území NP Šumava, došlo ke zcela zásadní změně biotopu ptáků, jako je např. tetřev hlušec, datlík tříprstý, sýc rousný, kulíšek nejmenší a další chráněné druhy. Přehlédnutí této reality při prosazování „ideologie nezasahování“ lze považovat za profesionální selhání příslušných specialistů. 8. Nesporné ohrožení krajinného rázu (v jiných případech tolik ochraňovaného) a rekreační funkce krajiny. V souvislosti s tím je relevantně ohrožen přiměřený rozvoj území pro obyvatele, kteří zde žijí. Návrh opatření nezbytných k tlumení gradace kůrovců 1. Popsané ohrožení smrkových lesů nejen na území NP Šumava, ale na Šumavě obecně (včetně ostatních sousedících vlastníků u nás i v zahraničí) je natolik závažné, že si zaslouží přijmout zásadní opatření (krizový management). 2. Za prioritní se považuje zrušit zavedené managementové režimy (12 typů) a změnit současný komplikovaný systém rozhodování o způsobech obrany. Důvodem je zejména skutečnost, že aplikované metody (použití entomofágních hub, antiferomonů) jsou neověřené a neefektivní a nelze je úspěšně aplikovat. Navrhuje se zonaci zjednodušit a jednoznačně vymezit tzv. bezzásahové zóny na územích již uhynulého lesa a v místech s porosty natolik silně postiženými, že jejich záchrana již nepřichází v úvahu. Ostatní území považovat za zásahové. 3. Pro utlumení gradace je zcela zásadní snížení početnosti brouků, kteří by mohli zakládat nové potomstvo. Proto je nutno kácet a asanovat napadené stromy všude tam, kde jsou přítomny. Nelze kůrovce na jedné straně nechat množit a jinde ho úspěšně hubit. 4. Zdůrazňuje se nutnost bezodkladně začít aplikovat navržená opatření tak, aby se dosáhlo radikálního snížení početnosti kůrovce ještě před rojením v květnu (červnu) příštího roku. Při volbě metod ochrany je nutno zcela jednoznačně klást důraz na klasický způsob hubení kůrovců (vyhledávání, těžba a odkornění); použití odchytových zařízení lze považovat za opatření doplňková, která jsou při vysokém stavu kůrovců a silném oslabení stromů málo efektivní. 5. Těžba souší – stromů již kůrovcem opuštěných, je také z pohledu ochrany přírody kontraproduktivní a omezuje těžební kapacitu, určenou pro likvidaci kůrovce. Racionální nasazení těžební techniky vyžaduje mít dokonalý přehled o výskytu kůrovcových ohnisek, mít věrohodné mapové podklady a porostní evidenci, s jejichž pomocí lze určit efektivní postup asanace. 6. Při volbě strategie nasazení obranných prostředků je třeba bezpodmínečně zohlednit ohrožení sousedních lesních majetků. V souvislosti s tím lze pufrační zóny považovat pouze za dílčí opatření. Rozhodující pro jejich ochranu je celkové utlumení početnosti kůrovce v širší oblasti. 7. Za zcela kontraproduktivní a zavádějící pro tlumení kůrovce v NP Šumava je třeba považovat současný návrh ministra životního prostředí označený „Vize 2020“. Vytvoření čtyř bezzásahových území, která budou pro budoucnost stabilizována, zní rozumně, ale problém kůrovcového ohrožení Šumavy neřeší. Je třeba vidět, za jakou cenu dalších rozvrácených ploch lesa by se tak stalo. V současné době již existuje řada enkláv napadeného a mrtvého lesa uvnitř území NP Šumava, takže další oficiální rozšiřování bezzásahových ploch by již nemělo přicházet v úvahu. Vývoj pohledu na zaměření a ochranu přírody v NP Šumava nepochybně prodělal zásadní změnu od založení parku. Současný management prosazuje podle mínění zástupců krajů zcela krajní přístup, podložený jednoduchými dogmatickými hesly o „nezasahování“ a ponechání vůle „přírodě“. Tím se NP Šumava stal jakýmsi pokusem, který vznikl politickými vlivy, a posléze byl zdůvodňován různými teoriemi a mnohdy i diletantskými názory na všemocnost přírody. K nim patří i nyní často zmiňovaný názor o významu disturbancí obecně a v evoluci lesních společenstev zvláště. Tyto názory nebyly vědecky diskutovány a jsou natolik kontroverzní, že je nelze přijmout pro rozhodování o osudu takového území, jako je Šumava. Svou roli v tomto příběhu sehrál také lýkožrout smrkový, s „úžasným“ potenciálem se množit a rozšiřovat se mimo námi zvolené hranice. Díky tomu, že se skutečně přemnožil a působil hynutí lesa, byl z ideologického popudu „nezasahování“ ponecháván dále se šířit, a úměrně tomu se dále a dále rozšiřovala tzv. bezzásahová území. Z principu ale taková situace musí skončit, v daném případě katastrofálně vysokými těžbami, pasekami, postižením životního prostředí v lesích a funkcí lesa apod. Proto obyvatelé Šumavy a zástupci orgánů státní správy volají po národním parku tak, jak byl původně koncipován. Z toho vyplývá potřeba naléhavě změnit, a to zásadním způsobem, strategii a koncepci směřování NP Šumava. Zkušenost NP Šumava nechť je také mementem pro jiná území a záměry pro vznik dalších národních parků. Návrh nezbytných aktuálních opatření V NP Šumava trvá z výše uvedených důvodů krizová situace z hlediska gradace kůrovce a z toho musí vycházet praktická opatření. - Je nutno po celé následující období až do jarního rojení asanovat kůrovcové stromy bez ohledu na stávající management (v zimním období převládnou metody odkorňování na místě, vyklizování dříví se podřídí míře rizika poškození prostředí a technickým možnostem v tomto období). - První zóny jsou respektovány, ale je nutné provést revizi z hlediska zasahování proti kůrovci všude tam, kde je to účelné a nutné (v širokém pufračním pásu kolem cizích vlastníků i enklávy uvnitř parku). - Na tomto postupu se EPS II dohodla s ředitelem parku, ale jen pro zásahová území, a to včetně trvalé kontroly kraji. Pověření pracovníci budou o průběhu průběžně informovat hejtmany. Předmětem posledního jednání dne 5. 10. 2009 měly být projednány konkrétní návrhy Správy NP Šumava na změny managementů. Zástupci parku přišli k jednání prakticky bez relevantních návrhů a požadovaných podkladů. Pro přípravu návrhů si přitom vyžádali dostatečný prostor (od 9. do 30. 9. 2009). Uvedené vyvolává otázku, zdali vůbec existuje skutečná vůle k racionálním změnám reagujícím na dramatickou situaci, která se v terénu odehrává. Pro úplnost upozorňujeme na doporučení obsažená v závěrečné zprávě ES I, která byla přijata všemi členy EPS II (viz LP 10/2009). prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc.
dříví za rok 2009 následující:
Ing. Jindřich Heřman
Ing. Josef Vovesný
Ing. Vladimír Krečmer, CSc.
doc. Ing. Petr Zahradník, CSc.
Ing. Jan Kroupar
Komentář: Jak dál se šumavským experimentem?
S bezzásahovou ideou v Národním parku Šumava je to jako se socialismem. Hezká myšlenka, ale v našich podmínkách stěží proveditelná. Dlouhou dobu jsem myšlenku krásné bezzásadovosti hájil, hlasy lesníků jsem považoval za hlasy hospodářské a hrabivě ekonomické, které do národního parku nepatří. Vzpomínal jsem přitom na slova druhého ředitele správy NP Šumava Jiřího Kece z počátku devadesátých let minulého století: „Slovo kalamita používáme neradi, kalamita je v národním parku součástí přírodních procesů“. Dnes se vedení správy NP a CHKO Šumava opět vrací k ekologickým poučkám Jiřího Kece, ale postupuje přitom mnohem bezohledněji a arogantněji než v době, kdy Kec řediteloval.
Ale popořádku: Po tzv. kauze s prodejem Šumavy (1993), po které odešel z vedoucích pozic jkak ředitel Jiří Kec, tak jeho náměstek František Krejčí, nastala jiná kapitola v péči o lesy. Šlo o období klasického boje s kůrovcem za vlády ministra Kužvarta a ředitele NP Šumava Ivana Žlábka. I. zóna byla rozdrobena na 135 částí, začalo se bojovat s kůrovcem motorovou pilou, kůrovcové těžby dosáhly až 170 000 m3. Ekologové bili na poplach, Hnutí Duha ostře protestovalo a tvrdilo, že „tak velké těžby do národního parku nepatří“. Nastala blokáda Trojmezenského pralesa, Duha blokovala těžbu na Pramenech Vltavy, došlo k protestům aktivistů s nastartovanou motorovou pilou bez řetězu na hraničním nádraží v Železné Rudě, když ministr Kužvart se svým bavorským protějškem podepisovali Memorandum o spolupráci NP Šumava a NP Bavorský les. Někteří vědci a aktivisté tehdy tvrdili, že lesy ponechané přírodním silám budou umírat jen mozaikovitě, že se brzy zmladí, že suchý les má lepší kvality, pokud jde o biodiverzitu, než les zelený a hlavně – že nejhorší je holina. Tam je nepříznivé mikroklima, půda se přehřívá, mnohé holiny jsou těžko zalesnitelné... Naděje na řešení šumavského konfliktu mezi zasahováním a bezzásahovostí, mezi uzavíráním a otevíráním rozsáhlých území tu byla krátce po nástupu ministra životního prostředí Libora Ambrozka a nového ředitele NP Šumava Aloise Pavlíčka v roce 2003. Vyjednávalo se, nešlo se proti hlasu obcí, hledal se konsensus. Ale hlavně – byl připraven návrh nové, ekologické zonace, která do značné míry scelila rozkouskovanou I.zónu a určila na základě práce expertů - lesníků, biologů a zoologů – pravidla pro rozšiřování bezzásahových území s časovým horizontem 10, 30 a 50 let s cílem 30% bezzásahového území. Nakonec ultraradikální ekologové na správě parku škrtli u této vědecky připravené zonace nuly a stanovil se nový cíl: 30 % bezzásahového území do pěti let. To obce nepřijaly a po masivních protestech regionu ministr Ambrozek novou zonaci se škrtlými nulami zastavil. To bylo v roce 2006, ještě před Kyrillem.
Byl to rok, kdy se lámala politická situace a do čela několika rezortů se dostala Strana Zelených. Do čela správy NP Šumava nastoupil František Krejčí, nejprve jako náměstek, posléze Pavlíčka vystřídal jako ředitel. Od roku 2005 Krejčí působil vedle své vedoucí funkce na Státním fondu životního prostředí jako poradce ministra pro NP Šumava. Ministr Martin Bursík vystřídal „zimního“ ministra Petra Kalaše a schválil v roce 2007 těsně po Kyrillu pravidla diferencovaného managementu, jímž se správa parku dostala na necelých 30% bezzásahovosti ještě před lhůtou pěti let. Půda byla dobře připravena: Kalaš byl během své návštěvy na Šumavě ovlivněn radikálními ekology ve prospěch nezasahování a zapůsobil v tomto směru i na Bursíka. Bursík byl oslavován v jistých kruzích správy parku i na Jihočeské univerzitě jako král nezasahovačů. Byla to však cesta do pekla. Proč? Přestalo se jednat, nová politika byla nastolena silou. Důležité koncepce připravené na správě parku se přestaly konzultovat s obcemi, známá je například aféra s tzv. Divokým srdcem Evropy, které mělo být vyhlášeno spolu obcemi jako společný projekt, nakonec ke klíčovému jednání v roce 2008 v Železné Rudě-Alžbětíně obce přizvány nebyly vůbec. Mělo dojít ke zrušení tzv. klidových území, protože se ukázalo, že jejich zřízení bylo protiprávní. Místo aby se přemýšlelo o tom, jak pěší turisty do klidových území regulovaně vpustit, přišly nové zákazy: území zvýšené biotopové ochrany. Z klíčových jednání byla vyšachována Rada NP Šumava, protože se během několika let nepodařilo odstranit z Rady „tradicionalistické lesníky, kteří všechno brzdí“.
V lesích NP Šumava zůstalo ležet 140 000 m3 dřeva. Kalamita Kyrill zůstala nezpracována i mimo oblast tzv. speciálních managementů, o jejichž právní statut se nyní vedou spory. Prakticky došlo ke skokovému rozšíření bezzásahového území, aniž by toto rozšíření bylo projednáno a schváleno. Tohle všechno dohromady je časovaná bomba. V jádrových územích NP Bavorský les sousedících s našimi speciálními managementy byly pokácené nebo vyvrácené smrky po Kyrillu rozřezány a odkorněny. U nás zůstaly ležet v kůře. Ponechání dřevní hmoty pánu Bohu je na určitých plochách národních parků správné, ale v našich podmínkách to znamená obrovské riziko napadení okolních porostů. Historicky nejvyšší kůrovcové těžby v roce 2009 jsou jen daní za nezpracování napadené dřevní hmoty.
Je třeba klást si otázku, proč to všechno. Za prvé, je tu politická konstelace, která šumavskému experimentu přeje (prominenti Strany Zelených jsou zatím na klíčových pozicích Ministerstva životního prostředí). Za druhé, na správě parku se říká: teď nebo nikdy. Je třeba využít vhodnou politickou konstelaci k šokové terapii šumavských lesů. Pro tuto teorii mluví i obrovský politický tlak , vyvíjený na šumavské obce, aby podepsaly tzv. Společnou vizi Šumava 2020, jíž se ex post legalizuje bezzásahový management a obce se (za lepší přístup k dotacím) stávají de facto spoluviníky situace – do budoucna bude správa parku moct říkat: „Ano, lesy schnou, ale obce nám to schválily.“ Obce byly vytipovány jako nejslabší článek řetězu, protože dřívější dohody mezi parkem a kraji podepsány nikdy nebyly (tzv. Velká dohoda). Za třetí, na dokončení šumavského experimentu má obrovský zájem určitá skupina vědců. Jde o přesvědčené příznivce bezzásahovosti, jimž jde v šumavské kauze o důležité granty, o dokončení vědeckých prací, o vliv ve vědecké sekci Rady parku. Za čtvrté, sousední Národní park Bavorský les je po rozšíření svého území v roce 1997 v těžké situaci. Návštěvnost v regionu klesá, stále víc se prosazuje teze, že suché lesy nejsou zas až tak velkým lákadlem pro turisty, jak se u nás tvrdí. Pokud chce bavorský park rozšiřovat bezzásahová území, potřebuje nutně argument, že na české straně se bezzásahové území rozšiřuje. A na společném postupu vstříc bezzásahovosti se oba parky dovedou dobře domluvit (na společném turistickém managementu už nikoli).
Je třeba akutně diskutovat o tom, jestli současná dobrodružná cesta, kterou nastoupil Národní park Šumava, je přínosem ještě pro někoho jiného než pro skupinu radikálních ekologů a s nimi spřátelených vědců. Je to přínos pro les? Není daň ve formě nově vznikajících obrovských holin příliš velká? Není nadcházející změna krajinného rázu Šumavy příliš krutá? Je vůbec možné, aby správa parku spolu s Ministerstvem životního prostředí takto postupovala, pokud není projednána a schválena nová zonace? Jak je možné, že koncepce péče o les se v NP Šumava mění pod politickými tlaky s každým novým ministrem? Jak je možné, že správa parku jednoduše v území Divokého srdce Evropy protizákonně uzavře hraniční chodník (uzavření odporuje zákonu o státních hranicích)? Ve prospěch koho se děje to, co se děje? Je to ve prospěch Šumavy, jejích obyvatel a návštěvníků? Je to ve prospěch šumavské přírody? Je vůbec možné, aby skupina radikálních ekologů, podporovaná Hnutím Duha a dalšími lobbyistickými skupinami, měla v rukách tak obrovskou moc nad tak velkým územím? Je správné, aby Hnutí Duha lobovalo na Ministerstvu životního prostředí a dohadovalo se na dalším postupu přímo s ministrem nebo jeho náměstkem? Je možné radikálně, skokově změnit tvář Šumavy, jakkoli krásná tahle myšlenka byla, bez vědomí nebo dokonce za zády obcí a obyvatel? (Vize 2020 není těsně před plánovaným podpisem v regionu vůbec projednána a její text kromě starostů nikdo nezná!) Tyto a podobné otázky je třeba položit. Bez jejich zodpovězení není šumavská kauza řešitelná.
Radovan Holub,
publicista na Šumavě a bývalý mluvčí správy NP a CHKO Šumava
