JITKA ŠRÁMKOVÁ
Sazenice listnatých stromů zajistí vyšší odolnost šumavských lesů, které tvoří z 84 procent smrky. Přitom optimální míra zastoupení je zhruba o třetinu menší. Díky projektu získá práci na tři sta lidí.
Lesy Národního parku Šumava mají jeden problém. Je v nich moc smrků, takže nejsou dostatečně odolné. Pomoci má 250 milionů korun, které na dosazování hlavně listnáčů poskytlo ministerstvo životního prostředí. Projekt, který bude ukončen v roce 2014, přinese práci asi třem stovkám lidí ze Šumavy. Ti by měli dosadit téměř dva a půl milionu sazenic, nejvíce buků, jedlí a javorů. Národní park díky projektu zčtyřnásobí dosazování stromků.
„Projekt má přispět k obnově smíšených lesů v Národním parku Šumava během pěti let,” uvedl ředitel Národního parku Šumava František Krejčí.
„Nyní má smrk v lesích národního parku 84procentní zastoupení, optimální je o 33 procent méně,” konstatoval šéf lesních ekosystémů národního parku Petr Kahuda. Zastoupení buku by se mělo zvýšit ze současných šesti procent na 21, jedle, která je zastoupena necelým jedním procentem, by měli lesníci dosazovat také, aby se podíl zvedl na 13 procent. Podíl javoru klenu by se měl také zvýšit ze současných dvou desetin procenta desetinásobně. Sazenice se zasadí pod koruny smrků v nižších polohách národního parku, kde se monokultury smrku vyskytují. „Kdybychom sečetli všechny ostrůvky, kam sazenice přijdou, tak je to 1 200 hektarů. Dotace nám umožnila to, že v podsadbách budeme mít čtyřnásobný výkon než v normálních letech,” uvedl ředitel národního parku, kde je 50 tisíc hektarů lesů z celkové rozlohy národního parku - 69 tisíc. „I s podsadbami, které provádíme mimo projekt, se dostaneme na maximum z poloviny devadesátých let, kdy jsme dosazovali celkově milion sazenic ročně,” vysvětlil Krejčí.
Jak připomněl Kahuda, na Šumavě existují lesy osm tisíc let. Posledních 200 let však probíhala jejich intenzivní přeměna na smrkové monokultury. Stejná doba bude podle něj potřeba, než se dostanou do podoby přirozených smíšených horských lesů.
„Smrk byl po staletí hospodářsky významnou dřevinou, protože se dá dobře technicky zpracovat. Smrky se navíc pěstují co nejrychlejší metodou. Na patě stromu musí mít průměr do 70 centimetrů, výšku pak do 30 metrů, proto musí být úzký spon. Těží se tedy ve třetině své životnosti a velikosti,” vysvětlil Krejčí. Šumavský smrk sloužil i jako palivové dříví, proto se zde vybudoval Vchynickotetovský kanál.
Park se podle Krejčího musí s monokulturami vypořádat. „Park je mozaika určitých typů lesů a společenstev, jsou tam zbytky smíšených lesů, jsou mezi tím rašeliniště, mozaika je doplněna kulturními smrčinami, které dnes v zásahové části národního parku plošně převažují. Jejich skladbu musíme přiblížit původním smíšeným lesům,” dodal ředitel.
