NÁRODNÍ PARK ŠUMAVA Na příští rok jsou v důsledku kůrovcové kalamity v národním parku plánované rekordní těžby dřeva. Obyvatelé Šumavy poukazují na to, že kácení výrazně mění ráz krajiny. Změny se budou týkat celých Čech.
Šumava - Ráz české krajiny se změní, protože se mění smrkové lesy, které jsou málo odolné a charakter krajiny značně ovlivňují. Tvrdí to ministr životního prostředí Jan Dusík. Ten stojí za Správou Národního parku Šumava, která je kritizována, že nezvládla kůrovcovou kalamitu a je proto nyní nutné nebývale rozsáhlé kácení stromů.
Na druhé straně jsou správci kritizováni, že v některých - takzvaných bezzásahových - oblastech nechali napadené stromy stát a je tam dnes vidět les suchých kmenů.
„Na Šumavě se střetává mnoho nejrůznějších zájmů. A těm národní park a ochrana přírody mnohdy vadí. Kůrovec je v tomto opravdu zástupný,” uvedl Jan Dusík.
Jak hodnotíte současnou situaci v šumavském národním parku, který má za sebou rok, kdy se kvůli kůrovci pokácelo mimořádné množství stromů?
Samozřejmě, že mne kácení ve druhých a třetích zónách národního parku netěší. Pokud ale chceme zabránit tomu, aby kůrovec ve velkém napadl okolní hospodářské lesy, jiná cesta není.
Není dnešní stav v parku jasným důkazem, že jeho správci postupují špatně? Pokud ne, proč?
Rozhodně ne. Správci parku opravdu nedokážou ovlivnit počasí a přemnožení kůrovce je po orkánech Kyrril a Emma problémem celé střední Evropy, která čelí největší kůrovcové kalamitě za posledních padesát let. S kůrovcem se potýkají hospodářské lesy v celé České republice - a na rozdíl od šumavského parku situaci mnohde nezvládají.
Mnoho lidí pokládá za kardinální chybu a příčinu nynějších problémů rozhodnutí nechat po orkánu Kyrill ležet v rezervaci přes sto tisíc kubíku polámaných stromů. Připouštíte, že se jednalo o nedomyšlené, krátkozraké rozhodnutí?
Nikoli. Tehdy stál park a ministerstvo životního prostředí před jasnou volbou - buď za cenu obrovských nákladů dřevo odvézt i z vysoko položených míst - a výsledkem by byla eroze a obrovské nezalesnitelné holiny - nebo nechat na některých místech stromy ležet a ponechat prostor přirozenému vývoji. Zvolili jsme na základě našich i zahraničních zkušeností druhou cestu. Například Polský institut výzkumu lesa dokázal, že v těchto nadmořských výškách byl průběh kůrovcové kalamity stejný, ať se zasahovalo či nikoliv. Švýcarští lesníci zas uvádějí, že při velkých kalamitách typu orkánu Kyrill je mnohem významnější zasahovat po okrajích kalamity než odstraňovat veškeré spadlé dřevo. Řada ekologických, klimatologických, hydrologických či pedobiologických studií potvrzuje, že situace v lese s usychajícím stromovým patrem ve fázi rozpadu je vždy lepší a blíže původním podmínkám než situace na vytěžené holině. Naše rozhodnutí bylo podložené zkušenostmi i odborností a stojím za ním.
Na příští rok jsou v důsledku kůrovcové kalamity plánované rekordní těžby dřeva. Je to v pořádku, když už nyní mnozí obyvatelé Šumavy poukazují na to, že kácení výrazně mění ráz krajiny?
Ano, ráz krajiny se mění a měnil by se, i kdyby správa parku zvolila úplně jiný management. A bude se měnit v celých Čechách. Nepůvodní smrkové monokultury, které tvoří většinu českých lesů, jsou totiž velmi málo odolné - špatně odolávají větru, kůrovci, jsou napadeny parazitickými houbami, špatně snášejí teplo a sucho. A všech těchto jevů bude v souvislosti se změnou klimatu přibývat. Musíme se proto nutně připravit na to, že ráz krajiny, který do značné míry udávají právě lesy, se změní.
Nemáte pocit, že se národní park dostal do situace, ze které se bez změny dosavadního způsobu správy nemůže vzpamatovat?
Ne. Proč bych ho měl mít? Rozhodnutí správy parku jsou kvalifikovaná a odborně podložená. Upřímně řečeno, vnímám argumentaci kůrovcem, která se tak často objevuje v médiích, jako zástupný problém. Na Šumavě se střetává mnoho nejrůznějších zájmů. A těm národní park a ochrana přírody mnohdy vadí. Kůrovec je v tomto opravdu zástupný. Kritici správy parku tvrdí, že bez pomoci člověka v rezervaci nemůže vzniknout odolný různorodý les. Připouštíte, že by bylo vhodné začít třeba i v prvních zónách vysazovat ve větším měřítku vhodné dřeviny?
Stačí se podívat. V loňském roce monitoring v bezzásahových územích na Šumavě zjistil, že v průměru zde roste 2 540 mladých stromků na každý hektar. Přitom k obnově pralesa by stačilo jen asi 500 kusů. Na mnoha místech vhodné stromky ale opravdu podsazujeme - nikoli ale v bezzásahových oblastech.
Národní park Šumava se v důsledku kůrovcové kalamity v poslední době viditelně mění. Není nejvyšší čas začít veřejnosti víc vysvětlovat, jaký vývoj území parku lze očekávat a že se lidé s pohledem na umírající les budou setkávat mnohem častěji a na větším území než kdykoliv v minulosti?
Ano, to správa parku v posledních letech také intenzivně dělá. Stačí zajít do informačních center, nebo si prohlédnout informační materiály či naučné cedule. Zážitkové trasy jako je na Březníku chtějí turistům ukázat, že suchý les je ve skutečnosti živý a postupně se obnovuje.
Dokážete alespoň přibližně odhadnout, kdy se šumavské lesy dostanou z dnešní krizové situace?
Vždyť nejsme v žádné krizi. Vývoj lesa trvá vždycky dlouho. V nejvyšších partiích Šumavy nestojíme před volbou, zda zelený les nebo uschlé stromy. Volíme mezi kácením a následně obtížně zalesnitelnými holinami, kde se nám za cenu obrovských nákladů možná podaří udržet stejnověký nestabilní les, a mezi procesem, na jehož konci bude rozrůzněný a odolnější les. Obojí potrvá dlouho. Zkušenosti z podobných míst ukazují, že cesta, kterou zvolila správa parku - tedy dát přírodě v těch nejvíce exponovaných a nejvýše položených oblastech Šumavy prostor - umožní vznik obnovujícího se zdravého lesa pod uschlými stromy, který je pro další vývoj přírody rozhodně lepší než pusté holiny, vzniklé při kácení stromů kvůli kůrovci.
Jste tedy přesvědčen, že důsledné odstraňování kůrovcem napadených stromů kácením by nezaručilo, že by byla Šumava na mnoha hektarech zelenější než je dnes?
Kdybychom si vybrali kácení, nečeká nás takzvaná zelená Šumava. Čekají nás obtížně zalesnitelné holiny, které tak důvěrně známe z jiných českých hor. A příklad přímo ze Šumavy: v roce 1870 postihla Šumavu obrovská kůrovcová kalamita. Tehdy se těžilo naplno, přesto ony ověřené lesnické metody nedokázaly kalamitu zastavit. Někde to prostě nefunguje, stejně jako hráze proti povodním.
Co říkáte plánu vedení Plzeňského kraje prosadit ve sněmovně zákon na zmenšení rozlohy Národního parku Šumava na třetinu?
Mám zato, že Šumavě a ochraně tamní přírody škodí především podobné vyhrocování a politizace debaty, která by měla být spíše věcnou a odbornou diskusí. Zmenšení parku by bylo ranou pro přírodu i ekonomiku obcí. Například příjmy obcí v šumavském národním parku na obyvatele jsou zhruba dvakrát vyšší než příjmy srovnatelných obcí mimo území parku. Ministerstvo životního prostředí obce v národních parcích různými způsoby podporuje - vyhlásilo speciální dotační program pro obce na území národního parku, aktuálně ve vládě prosadilo zvýhodnění jejich projektů z různých operačních programů. Víme, že ochrana přírody není možná bez pomoci a porozumění lidí, kteří v daném území žijí.
Zmenšení mezinárodně uznávaného parku by bylo v celé Evropě bezprecedentním krokem. Právě rozloha Šumavy, která tvoří společně se sousedním Národním parkem Bavorský les unikátní souvislý lesní komplex ve střední Evropě, je mimořádně cenná - dostatečný prostor pro život tu má řada vzácných rostlin a živočichů.
***
„Na Šumavě se střetává mnoho zájmů. A těm národní park a ochrana přírody mnohdy vadí. Kůrovec je v tomto opravdu zástupný.”
„Kácení ve druhých a třetích zónách národního parku mne samozřejmě netěší. Jiná cesta není.”
* Ministr Jan Dusík životopis Jan Dusík se narodil 25. dubna 1975 v Plzni. V letech 1993-98 studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2001-2 absolvoval studia oboru „Změny a management životního prostředí” na univerzitě v Oxfordu. V letech 1990-8 byl členem Hnutí Brontosaurus, mezi rokem 1993-5 byl zde mezinárodním koordinátorem a od roku 1995 vedoucím ústřední kanceláře Hnutí Brontosaurus. Od roku 1998 pracuje na ministerstvu životního prostředí. Jan Dusík se profesně věnoval a věnuje oblasti legislativy v životním prostředí i jako předseda hnutí YEE (Youth and Environemnt Europe) v letech 1995-7, člen a předseda EPS (Ekologický právní servis) v letech 1994-98, místopředseda byra Řídící rady UNEP (Program OSN pro životní prostředí) v letech 2007-9. Jan Dusík je ženatý a má jednoho syna. Do funkce ministra životního prostředí ČR byl jmenován prezidentem republiky Václavem Klausem dne 30. listopadu 2009.
