Vedení ministerstva životního prostředí a Národního parku Šumava prosadilo bez souhlasu regionů na tisíci hektarech Národního parku Šumava experiment s ponecháním obrovských kulturních ploch lesa samovolnému vývoji, tzv. bezzásahový režim či „divočinu”.
Výsledkem je odumírání tisíců hektarů nejcennějších vzrostlých lesů žírem kůrovce a vznik kůrovcové kalamity ohrožující celou Šumavu i okolní lesy. Již uschly lesy na Pramenech Vltavy, Černohorský prales či lesy okolo Plešného jezera. Vedení Národního parku Šumava prostřednictvím svého tiskového oddělení opakovaně ujišťuje veřejnost, že má kůrovce pod kontrolou a že se les na Šumavě úspěšně obnovuje. Naopak, oba kraje, Jihočeský i Plzeňský, na jejichž území Šumava leží, projevují dlouhodobě obavy o výsledek experimentu s usycháním tisíců hektarů lesa, ke kterému se správa parku a ministr Bursík rozhodli.
Po krajských volbách a výměně vedení obou krajů veřejnost několik měsíců čekala, jak se k problematice Šumavy postaví nové krajské reprezentace.
Příležitost k tomu dalo vydání knihy Stav, vývoj a management lesních ekosystémů v průběhu existence NP Šumava napsané profesory Vackem a Podrázským. Oba profesoři varují před gradací kůrovcové kalamity a před škodami, ke kterým na životním prostředí na Šumavě dochází.
Před vydáním této knihy se na vedení obou krajů obrátila skupina úzce specializovaných vědců podporujících bezzásahovost na Šumavě, aby vedení krajů upozornili, že mají odlišný pohled na Šumavu. Plzeňský kraj prostřednictvím radního pro životní prostředí Ing.
Smutného aktivistům zdůraznil, že na rozdíl od nich má kraj zodpovědnost za rozvoj a stav Šumavy, a konkrétně napsal: „Problém je v tom, že předkladatelé bezzásahové teorie odmítají dialog a kompromis, ku škodě životního prostředí a lesu na Šumavě. Nemají totiž žádnou hmotnou ani morální zodpovědnost za své konání, je to pro ně pouze velkorysý experiment, buď vyjde, nebo ne.” Nový jihočeský hejtman Jiří Zimola se ke kritice současného dění na Šumavě připojil svým prohlášením: „Hodláme ve spolupráci se samosprávami razantně řešit situaci na Šumavě, která umírá před našima očima. Nemíním poslušně schovat hlavu do písku a nechat se přesvědčovat, že za několik století to možná bude dobré, že proces zmlazení je úspěšný a že to chce jen čas. Čas je totiž to, co nemáme. Nedostane-li rozum správa parku, protože ve zdravý rozum ministerstva životního prostředí už dávno nevěřím, bude nutné situaci se vším důrazem řešit.” Svaz obcí v Národním parku Šumava inicioval vznik petice Zachraňme Šumavu a opakovaně vyzývá vládu a parlament, aby se ničením přírodních hodnot na Šumavě zabývaly.
Petici během krátké doby podepsalo více než 6 000 lidí. Sdružení vlastníků obecních lesů vozí po Čechách putovní výstavu fotografií usychající Šumavy, protože správa parku do uschlých částí zakazuje přístup veřejnosti. Český velvyslanec v Rakousku začátkem února informuje české orgány, že rakouské orgány životního prostředí opakovaně žádají českou stranu o ustanovení expertní skupiny k zamezení šíření kůrovce z české strany do rakouských lesů.
Je více než zřejmé, že odpovědnost za rozhodnutí, jak dál, leží na vládě. Ta má ale rozhodování o Šumavě blokováno účastí ministra Bursíka ve vládní koalici.
Jako politici stojíme před těžkým rozhodováním. Je cena této vládní koalice taková, abychom jí obětovali svébytnou krajinu Šumavy, která se vryla do podvědomí celého národa?
Je výsměchem demokracie, že lze prosazovat experiment na desítkách tisíc hektarů Národního parku Šumava dogmaticky, díky úmyslně matoucí mediální kampani a přes odpor tamních obyvatel i krajů, jichž se toto rozhodnutí týká. Je to známé a tolikrát opakované „Zelené” rozhodování.
Tomáš Jirsa (ODS), Jiřina Rippelová (ČSSD)
senátoři s volebními obvody na Šumavě
