Tomáš Jirsa napsal a spolupodepsal článek plný svých obvyklých lží, obsesí a polopravd (mluví např. o současných 30 procentech bezzásahovosti, přestože jde černé na bílém o 21 procent, píše o „radikálních ekologistech”, kteří prý zdevastovali Šumavu, a zamlčí, že k současnému ochranářskému postupu už dvě desetiletí vyzývají prakticky všechny relevantní přírodovědné ústavy v zemi, včetně Entomologického a Botanického ústavu AVČR, a včetně nedávného stanoviska 1200 zahraničních vědců, že skupina nezávislých expertů, nikoli „ekologistů” a nikoli diletantů jako Tomáš Jirsa nebo já, navštívila letos na podzim Trojmezemnský prales deset let po blokádě a jednoznačně konstatovala, že blokáda měla smysl, neboť se podařilo zachránit unikátní horský prales, jehož zmlazení překonává i ty nejoptimističtější prognózy). Nic nového pod sluncem.
Nové je jen to, že snůšku Jirsových lží se tentokrát nestyděl spolupodepsat i bývalý ministr životního prostředí Miloš Kužvart (zvaný „I am very optimistic”), ministr, který musel svůj úřad před lety s ostudou opustit mj. i díky malérům, kvůli nimž přijela na Šumavu mezinárodní mise IUCN a jednoznačně doporučila postup, který – byť váhavě a s mizernou mediální prezentací – praktikuje současné vedení.
Vrcholem demagogie je závěr: jako doklad údajné hrozící katastrofy uvádí článek „Řeč čísel”, která vypadá opravdu hrozivě: sloupec celkově vytěženého dřeva začíná rokem 2000 – 56 000 kubíků, a končí rokem 2009 – 298 000! Proč exministr neuvede roky těsně předtím, kdy za hospodaření v národním parku odpovídal on a další šumavská zombie, za níž se ve velkém kradlo nejvzácnější šumavské dřevo i v 1. zónách NP, Ivan Žlábek? Já vám napovím: protože by u r. 1999 musel uvést údaj cca 280 000 kubíků (roku 1996 to bylo jen o pár desítek tisíc méně) a hned by se celý článek o „rekordních loňských těžbách” splaskl jako nafouklá bublina.
