Čtenář - reportér
Jiřina Rippelová
Často si kladu otázku, jak ven ze současné nezáviděníhodné situace kolem Národního parku Šumava. Šumavské obce se bouří, ministři lesnictví a zemědělství z Bavorska a Rakouska bijí na poplach, politici jsou znepokojeni laxním přístupem Správy Národního parku Šumava, která tvrdí, že problém mají Rakušáci a Němci, ne my. A správa parku s křečovitým úsměvem uklidňuje veřejnost, že situace po jarním rojení kůrovce zatím nevybočila z průměru posledních let. Náměstek ministra životního prostředí František Pelc se nechává po své nedávné návštěvě Šumavy slyšet, že nástup nového lesa v nejstarších bezzásahových územích je „opravdu razantní”, novináři pozvaní na cestu s náměstkem Pelcem do zakázané části Šumavy píší, jak se nad Roklanskou hájenkou odehrává překvapenému návštěvníku před očima „neuvěřitelné divadlo přírody” - spontánně rostoucí les. Patrně mají na mysli Medvědí horu. Ponechám stranou, že tady nejde o žádnou bezzásahovou plochu, ale o starý pastevní les pod Roklanem, les, který spontánně vyrostl na místě starých pastvišť, les který zůstal řídký.
Novinářům ale utekly dvě věci: za prvé že takových unikátních míst v Národním parku Šumava není mnoho, a za druhé, že toto „divadlo přírody” se hraje za staženou oponou, bez diváků, bez návštěvníků. Ti sem jednoduše nesmí. To, že správa parku sem vzala novináře (a mně nezbývá než doufat, že k návštěvě této lokality měli potřebnou vládní výjimku) je jen masáž veřejnosti bez přístupu veřejnosti, která by samozřejmě měla mít možnost tuto lokalitu vidět na vlastní oči. Pokud by správa parku novináře dovedla dál a výš, směrem na Velký Roklan, pod popadanými kmeny třicet let po kalamitě by neviděli téměř nic, žádné zmlazení, jen suché kmeny, pahýly, prostě dokonalý rozpad, devastaci lesa. Sama ale věřím tomu, že les se po letech obnoví i tady.
Jako senátorka bych se ráda zeptala: Kdy už konečně přestanou masáže veřejnosti, ať z té, či oné strany? Kdy už jedna strana přestane strašit veřejnost, že kůrovec sežere celou Šumavu a kdy druhá strana skončí se svými divadelními představeními pro pár vybraných novinářů, která se hrají s jediným cílem: dokázat, jak si příroda na Šumavě poradí sama. Přestaňme dělat z lidí hlupáky. Vpusťme je do nitra lesů směrem na prameny Vltavy a navazující území na bavorské straně, na Luzný a na Roklan, nechme, ať si udělají obrázek sami. Vždyť jsou to oni, kdo platí tento park, kdo mu poskytuje legitimitu a kdo ospravedlňuje přívlastek „národní”. Ráda bych, aby si Národní park Šumava vzal poučení z nedávno vydané brožurky Národní park Bavorský les jako regionální hospodářský faktor, kde se mj. píše, že Češi do bavorského parku chodí i po Schengenu relativně málo, protože se tam jednoduše nemají možnost dostat přímou cestou? Takhle se vytváří společný, bilaterální národní park? Ráda bych vyzvala příznivce aktivní péče o les i příznivce bezzásahovosti: Přestaňme s budováním zdí z jedné i druhé strany. Nikam to nevede.
Také bych ráda požádala, aby nás, šumavské politiky, naši kritici konečně přestali považovat za dřevožrouty, co chtějí na Šumavě jen kácet, vytvářet holiny a odvážet dříví. Vážený pane ministře, vážený pane řediteli NP Šumava, ne, my nestojíme o vykácené kopce. Bereme na vědomí, že je tu zřízen národní park, který by měl mít své bezzásahové území, svou, jak vy říkáte, divočinu. Bereme na vědomí, že daň, kterou tento národ platí za to, že na Šumavě byl v roce 1991 národní park zřízen, je velká a bude patrně ještě vyšší. Uvědomujeme si, že není cesty zpět. Umožněte návštěvníkům Šumavy, aby se v situaci kolem Národního parku Šumava mohli konečně orientovat, porozumět jí. Přestaňte s ideologickými a lobbystickými hrátkami a přidržte se ponaučení, které vám nedávno adresoval publicista Vladimír Just: „Kdyby naši (pseudo)ochranáři namísto zákazů ukázali přívětivou tvář turistům jako sousedé, kteří Modrý Sloup otevřeli až k hraniční ceduli, veřejné mínění by bylo dávno na straně parku. A pak by i místní politici byli vstřícnější k bezzásahovosti.” Nechte si tato slova vytesat do šumavského kamene.
Otevřete Šumavu, otevřete turistické přechody mezi oběma sousedními parky, ostatně otevření Šumavy podle vzoru Národního parku Bavorský les slíbili národu už všichni ministři životního prostředí včetně ministra Bursíka. Přestaňte hazardovat s důvěrou lidí, přestaňte vytvářet nová zakázaná území, aniž byste to projednali s obcemi. Přestaňte zakazovat, nabízejte možnosti. A hlavně vytvořte cestovní mapu pro Šumavu, říkejte jí třeba vize, strategie, plán péče. Navrhněte dlouhodobé řešení bez experimentů s trpělivostí obyvatel, řešení, které najde odborný i politický konsensus, které osloví Šumaváky i návštěvníky Šumavy a které bude konečně platit po dalších několik desetiletí. Na takovou mapu čeká Šumava už sedmnáct let.
