HANA SVÍTILOVÁ
Šanci promluvit do budoucnosti parku by měli dostat i obyvatelé šumavských obcí
České Budějovice / Těžit nebo alespoň účinně zamezit šíření škůdce. Tak se staví k otázce, jak si poradit s kůrovcem na Šumavě, většina ze šestice kandidátů do krajského zastupitelstva, kteří se účastnili úterní veřejné předvolební diskuse.
Poukazují přitom na zájmy nejen samotné přírody, ale i lidí, kteří v šumavských obcích žijí či pracují. „Taková stanoviska se mi líbila,” ocenila přímo v sále starostka Stožce Zdeňka Lelková, která se sama politiků ptala, zda by podpořili případné referendum o podobě a managementu Národního parku Šumava.
„Vyhovět obcím, zohlednit místní lidi. Dejme lidem pravomoce, aby si o svém prostředí rozhodli,” znělo z úst Václava Kučery (KSČM), Rudolfa Vodičky (KDU–ČSL) či Jiřího Zimoly (ČSSD).
Podle Jana Zahradníka (ODS) by jak Jihočeský, tak Západočeský kraj měly mít své zástupce v Radě národního parku. „Upřednostnil bych jednání obcí s parkem, ta dosavadní ale nepřinesla výsledek,” podotkl Lumír Mraček (SNK–ED).
S tím, že by spíše správa Národního parku Šumava (NPŠ) měla jednat se šumavskými obcemi víc, než dosud a zohlednit zájmy místních lidí,” souhlasí i Jiří Guth (SZ). Ten také obhajoval dosavadní postup správy NPŠ v otázce likvidace kalamity. „Nemůže být řeč o zničení Šumavy. Nadále by se mělo těžit v okrajových částech, ale určitě ne v bezzásahových zónách,” obhajoval dosavadní postup.
„Kalamita by se měla zlikvidovat. Kdybychom tak, jak se hospodaří na Šumavě, postupovali třeba v Novohradských horách, nemáme už žádné lesy,” je naopak přesvědčen Václav Kučera .
Disciplinovanou těžbu doporučuje i Rudolf Vodička. Otázka, co bezzásahovost způsobuje na českých a bavorských svazích Šumavy, je ale podle něj složitější.
„Samozřejmě bychom na Šumavě měli zasahovat. Již suché stromy nemá cenu kácet, ale je třeba zabránit šíření kůrovce do druhých zón, vytěžit ohniska,” míní Jan Zahradník. Ten také poukázal na chybějící politickou zodpovědnost vlády za současný stav. „Podařilo se v této otázce sjednotit obce, není ale síly, která by prosadila jednání o postupu v národním parku do vlády,” posteskl si.
Právě na neschopnost shody politiků ve vládní koalici poukázal i Jiří Zimola. „Ta nám Šumavu zničí,” obává se. „Bylo by dobré omezit plochu národního parku, tam ať se příroda ukáže, ale mimo tyto zóny pak rozhodně zasahovat,” myslí si Zimola podobně jako Lumír Mraček. Také on je pro omezení bezzásahových zón. „Kolem roku 1860 byla situace na Šumavě podobná. Tenkrát ale do již existující monokultury nastoupili dřevorubci, kalamitu vytěžili a zachovali nám přírodu, která přežila do dnešní doby,” poukazuje.
