Tak má být do konce ledna podepsán zásadní dokument ministra životního prostředí a obcí s názvem Společná vize Šumava 2020.
Její poslední verze před čtvrtečním jednáním tří posledních ministrů životního prostředí s vybranými šumavskými obcemi a zástupci obou krajů obsahovala návrh rozšíření bezzásahového území na 30 procent rozlohy národního parku (tedy na 23000 ha). Tím by Národní park Šumava předstihl o zhruba 10000 hektarů velikost bezzásahového území Národního parku Bavorský les a poskytl by mu tak masivní argument k rozšiřování bezzásahového území na bavorské straně.
Čárka pro Mika
Toto rozšiřování bylo pod tlakem obcí odsunuto až za rok 2027. Pro bývalého ministra Ladislava Mika by to byla důležitá čárka, mohl by v Bruselu říct: Vyřešil jsem Šumavu. To se dosud nepodařilo žádnému českému politikovi. Neprojednaná a neschválená pseudozonace, přijatá za ministra Martina Bursíka, by byla konečně legalizována. A obce by snad dostaly nějaké peníze.
V poslední verzi návrhu Vize 2020 je finanční ohodnocení za souhlas šumavských starostů s bezzásahovostí formulováno šalamounsky: plošná desetiprocentní bonifikace žádostí do operačních programů bude posunuta do vlády teprve po podpisu Vize 2020. Roční dotace pro šumavské obce ve výši 50 milionů korun má být schválena také až popodpisu Vize.
Garance pro obce jsou tedy rizikové, zejména v době ekonomické krize. Zato garance pro Národní park (NP) Šumava jsou stoprocentní: 30 procent bezzásahovosti do roku 2020 s možností rozšíření „o další porosty”. Procento bezzásahových území zůstává tedy směrem nahoru neomezeno. Ano, bývalý ministr Miko, otecvize,jechytrý.
Vize přichází v době, kdy se hraje o splouvání Teplé Vltavy, a všechno nasvědčuje tomu, že splouvání od letoška bude jen těžko možné. V době, kdy se mluví o uzavírání některých cyklostezek. V době, kdy de facto začalo fungovat obrovské nepřístupné území nazvané Divoké srdce Evropy (13 554 ha), aniž by vzniklo de iure. V době, kdy neexistuje nová zonace a první zóny jsou rozkouskovány do 135 ostrůvků.
Smrt smrků vestoje
Vtakové době je podnik zvaný Vize 2020 velmi riskantní. Je třeba si uvědomit, že zájem národního parku a obcí je z definice zcela odlišný. Co především sleduje správa NP Šumava? Sleduje, aby monokulturní smrkové lány zmizely z mapy, aby stromy umíraly vestoje, aby lidská ruka v parku zasahovala co nejméně. Sleduje zájem vědeckého bádání a šumavská laboratoř je pro něj jako stvořená. Tohle je třeba otevřeně říct. Národní parky usilují o ponechání přírody přírodě, o odcivilizování svých jádrových území. Obce chtějížít.
Argumenty správy šumavského parku o tom, že chce napomoci s rozvojem obcí, jsou filozoficky liché. Správné by bylo, kdyby park investoval do turistických atraktivit podobně jako sousední Národní park Bavorský les (mám na myli například 44 metrů vysoké dřevěné vejce, postavené ve smíšeném lese s rozhlednou a stezkou v korunách stromů, což byla investice za 3,2 milionů euro).
Krize návštěvnosti
Jakmile bude území Národního parku Šumava dostatečně atraktivní, bude to dobré i pro obce. Přiláká to návštěvníky.
Bavorský park však prochází krizí návštěvnosti a Šumaváci se proto logicky ptají: až vám odsouhlasíme obrovské bezzásahové území a smrky tu uschnou, bude tohle území dlouhodobě zajímat turisty?Atoto je jádropudla.
Pokud šumavské obce a kraje tento princip přijmou se všemi riziky, jako jsou obrovské holiny a rekordní těžby dřeva, pak nelze než šumavský experiment přijmout. Radil bych však postupovat uvážlivě.
Tlak ministerstva a vedení parku na obce, vytvářený čtyři měsíce před volbami, je podezřelý. Vždyť ekologové nám vždycky radili poučit se z přírodních procesů. Poučme se. Přírodní procesy uzrávají a probíhají pomalu. Vize 2020 by měla také tak.
