Nikdo o tom nechce mluvit, nikdo se k tomu nechce hlásit, ale je to tak. Šumava umírá! Už zhruba dvacet procent jejich lesů zlikvidoval nebo poškodil kůrovec. Vedení Národního parku Šumava (NPŠ) a ekologická hnutí ale nadále soudí, že příroda si pomůže sama, a nechávají ho řádit. Jako jeden z mála se proti tomu přímo uvnitř správy parku postavil jeho tiskový mluvčí Radovan Holub. A byl vyhozen.
Radovan Holub (61) pracoval jako tiskový mluvčí NPŠ čtyři a půl roku. „Kůrovec patří do lesa stejně jako jelen,” byla jeho okřídlená věta, „příroda si pomůže, člověk má zasahovat minimálně.” Teď už si to nemyslí, a protože to řekl nahlas, musel odejít.
Triky se stromky
Radovan Holub se Nedělnímu Blesku ozval sám. „Přišel jsem ještě jako mluvčí na to, že vedení parku cíleně lže. Aby podpořilo svoji tezi o přirozeném obnovení lesa i o tom, že les si s kůrovcem poradí sám, vydává okolí Roklanské hájovny a Březníku za vyrostlé právě tímto způsobem a vozí sem – do zakázaného území – politiky i novináře,” řekl bývalý mluvčí NPŠ. „Jenže ty stromky, asi milion sazenic, tam vysadili za předminulého ředitele Žlábka. A teď je vydávají za přirozeně vyrostlé, že to vše udělala příroda.” Šéf kalamitního štábu NPŠ pro boj s kůrovcem Petr Ješátko připouští, že se tam sázelo. „Ano, ale na hektar plochy jen 1400 sazenic, dnes je jich tam 40 000. Odkud se vzaly? Z přirozené obnovy lesa. Pan Holub to ví, ale mluví z něj zášť kvůli jeho propuštění, kdysi byl pro park, teď je proti němu,” zdůraznil Ješátko.
Trocha historie
Šumava s kůrovcem bojuje dlouhá léta. Za někdejšího ředitele Ivana Žlábka sedm roků. Tehdy se vytvářely zóny, kam kůrovec nedokázal přelétnout. Za těch sedm let, až do roku 2006, se vykácelo zhruba 550 000 kubíků dřeva a kůrovec fakticky zmizel. Z parku ale musel zmizet i ředitel Žlábek. Hnutí Duha, které prosazovalo volnou ruku pro kůrovce, ho obvinilo z přílišného kácení a dosáhlo jeho odvolání. V roce 2007 Šumavu poničil orkán Kyrill. Nikdo přesně neví, kolik tisíc stromů vyvrátil, zlomil nebo jinak poškodil. A právě v té době správa NPŠ s vědomím tehdejšího ministra životního prostředí Bursíka začala potají rozvíjet program Divoké srdce Evropy. „Byly rozšířeny bezzásahové, pro lidi většinou zakázané zóny. Správa NPŠ dokonce podél téměř celé hranice instalovala zákazy vstupu, aby se tam nedostali Němci, zvyklí na turistickou svobodu,” vzpomíná Holub. A bylo rozhodnuto, že les zničený Kyrillem se tam nechá ležet. „Často i bez oloupání kůry, že prý na shnilých kmenech vyrostou stromky. Stůl pro kůrovce byl nachystán,” vzpomíná bývalý tiskový mluvčí. Já nic, oni také nic... Jednou z osob odpovědných za ponechání polomů po orkánu Kyrill je ochranářka Zdeňka Křenová, bývalá vedoucí sekce výzkumu a ochrany přírody v NPŠ. O Divokém srdci Evropy, z něhož hlavně se kůrovec nekontrolovaně rozlezl, říká: „Jeho existence nevzniká ani není nijak závislá na procesu zřízení, vyhlášení či ustanovení, tzn. nevzniká legislativním aktem, kterým je například vyhlášení rezervace. Není to nová zóna, je to území definované kvality a hodnoty.” Divoké srdce Evropy bylo vytvořeno bez vědomí šumavských obcí. Změna kategorie části Šumavy na tzv. „divočinu“ by je odsunula na vedlejší kolej, běžní lidé by do velké části Šumavy už nemohli. Obří likvidační pokus Radovan Holub spolu s tehdejším předsedou Svazu obcí NPŠ Františkem Nyklesem v březnu 2008 zmařil pokus o podepsání memoranda o Divokém srdci Evropy. Mělo to být jakési „zmezinárodnění a zoficiálnění“ nikým neuznaného, neschváleného projektu na izolaci velké části Šumavy od lidí. Ředitel parku Krejčí od toho tehdy musel odstoupit, obce rezolutně nesouhlasily. „Neuvěřitelné a hrozné je, že malá skupina lidí z vedení parku, ministerstva a takzvaných ekologických organizací si může na Šumavě dělat pokus, který ji radikálně mění, a ještě o tom drze lhát,” řekl Radovan Holub Nedělnímu Blesku. „To se pochopit nedá.”
***
Bude ještě hůř?
Dobře informovaný zdroj přímo z NPŠ sdělil, že krizový štáb pro boj s kůrovcovou kalamitou plánuje v letech 2010–2011 vytěžit v NPŠ 843 000 kubíků dřeva. Podle odhadů dalšího odborníka z NPŠ napadne letos kůrovec 10–12 milionů kubíků dřevní hmoty. To je zhruba deset procent veškerého lesa na Šumavě.
Lýkožrout smrkový
Lýkožrout smrkový – kůrovec je veliký asi 4milimetry. Žije a vyvíjí se pod kůrou smrku, jehož lýko požírá a strom uschne. Napadá smrky ve stáří 60 – 80 let a je schopen se za příznivých podmínek rozmožit až desetinásobně za rok, některé druhy mohou mít i tři pokolení do roka. Likvidovat se dá jen kácením, omezit ho mohou i feromonové lapače. V roce 2008 bylo tak chyceno v NPŠ asi 221 miliónů brouků o váze víc než 2 400 kilogramů. I tak to ale bylo jen 10 procent z jeho množství
