Šumava/ Kůrovec. Toto slovo je na Šumavě možná třaskavější než munice, která se na některých místech skrývá pod bujnou vegetací. O to, zda na pohled nenápadný brouk zničí Šumavu, se přou politici, vědci, ochránci přírody, turisté i obyčejní lidé u piva.
Mít teď v redakci všechny příspěvky a podněty, které jsem na téma „kůrovec” už obdržel, tak byměz té záplavy museli vytahovat kluci z Horské služby, kteří jsou specialisty na laviny. Názory se samozřejmě různí. Někdo by nechal kůrovce řádit, ať si příroda pomůže sama, jiný se bojí zničení národního parku i lesů v jeho sousedství a žádá radikální zásah. Sežere kůrovec Šumavu, nebo ne?Ajak to tam vypadá právě teď? Na to jsem hledal odpověď spolu s pracovníky Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, s nimiž jsem se ve středu vypravil na některá exponovaná místa.
Zelený les
Sraz je v Srní a začínáme pozvolna. Vyrážíme nejprve k nedaleké Hauswaldské kapli. Místu, ke kterému se váže řada pověstí a kde se údajně řada lidí uzdravila. Byť je zdejší studánka skutečně nádherná, není čas se kochat. Sledujeme především stromy nad ní. „Je tu kulturní les, který se postupným přičiněním člověka mění na les přírodě blízký. Děláme to tak, že pod stávající staré smrky vnášíme jedli či buk. Chceme, aby tu rostly lesy jako v dobách, kdy do nich ještě nezasahoval člověk,” říká Aleš Kučera z NPŠ. Malé stromky chráněné před zvěří vidím, les nad nimi je také zdravý.
Přesunujeme se na místo, kde stávala obec Stodůlky. Tu nevybombardovali Němci, ale naši vojáci po válce. Na louky je vstup zakázán, hrozí výbuch munice. Všude vmém okolí jsou stromy zelené. Vidím až na Poledník, kam se vydáváme.
Turistka: HororPo krásné přírodě, umocněné nádherným počasí, přichází pod Poledníkem šok. Zatímco vpravo od cesty většina stromů stojí, vlevo většina leží. Pohled na hřbitov stromů, který mají na svědomí orkán Kyrill, jenž udeřil v lednu 2007, a kůrovec, jenž udeřil po něm, až vezme za srdce. „Rozhodli jsme se, že plochu necháme samovolnému vývoji. Dnes už tu kůrovec není a nikam dál se výrazně nerozšířil. Jedním z důvodů může být, že tu byla aplikována houba, která je jeho nepřítelem,” pochvaluje si další pracovník NPŠ Petr Kahuda. Odlupuji kůru a kůrovce skutečně nenacházím, přesto ne všichni s postupem parku souhlasí. „Šumava je krásná, výborně se tu jezdí na kole i na bruslích. Ale tohle naše děti nazvaly hororem. Zasahovat by se mělo,” řekla mi turistka Monika z Karlových Varů, kterou potkávám na rozhledně Poledník. Z té vidím jak mrtvé plochy, tak zelené lesy.
Pod mrtvým je živé
Je ale už čas přesunout se na místo, které vzbuzuje jedny z největších emocí – na Březník. Až tady si člověk při pohledu na tisíce mrtvých stromů uvědomí, jak devastující může být působení kůrovce. Pohled na Malou i Velkou Mokrůvku a na Luzný nabízí zkázu, stejné to je ve směru k Roklanské hájence. „Ale všimněte si, že pod mrtvými stromy už rostou nové stromky, jimž pomáhá tlející dřevo. Rostou různě a mají různou velikost, takže je vidět, že je nikdo nesázel,” tvrdí další z pracovníků národního parku David Albrecht. To, že je pod mrtvými stromy nový život, skutečně vidím. Ovšem jakou má šanci na přežití, odhadnout nedokáži. To musí ukázat až čas.
Vsadil by majetek
Šumavský národní park přiznává, že se kůrovec šíří, ovšem trvá na tom, že už ve druhých zónách se proti němu zasahuje hned pěti způsoby, a tak nehrozí, že by zničil národní park nebo hrozil jinde. Po návratu do Srní se proto ptám ředitele NPŠ Františka Krejčího, zda by vsadil veškerý svůj soukromý majetek na to, že se kůrovec z NPŠ nerozšíří? „Máme dvě lokality na hranici národního parku, kde by mohl kůrovec vyletět. Ale šlo by o jednotlivé stromy,” říká Krejčí. A pokud by se opravdu pár jednotlivých stromů nepočítalo? „Tak to bych majetek vsadil, to je jasné,” uzavírá Krejčí.
Odvážná slova. Já se zase vsadím, že by se s ním o něj vsadil některý z jeho kritiků. Ti totiž slovům o tom, že namísto mrtvého vyroste nový les, prostě nevěří.
