Autor: Jiří Šilha
Rubrika: ČTENÁŘ - REPORTÉR
Když jsem 23. ledna viděl v Příbramském deníku titulek "Hnutí DUHA chrání lesy i zvířata", známého ekologického aktivisty, neodolal jsem, a stejně jako mnozí jsem si článek přečetl. Pan Bláha opět nezklamal a pokračuje v rozvíjení dezinformační kampaně, která má za cíl u veřejnosti vyvolat iluzi, že zvěř je katastrofálně přemnožená.
Domnívám se, že mnozí mají ještě v paměti katastrofální důsledky zimy roku 2005/06, kdy v mnohých oblastech došlo až k 80% úhynu spárkaté zvěře. Výsledky průzkumu, ze kterých dělají závěry aktivisté pocházejí z roku 2005. To dokládá, že to, co tvrdí aktivisté, má vážné trhliny. Příroda totiž vyřešila problém za nás, aktivisté však dodržují mediální plán "akce". Novinkou v této mediální kampani jsou tvrzení, že na myslivost doplácí všichni daňoví poplatníci. Já naopak tvrdím, že myslivost přináší státu každoročně na daních, poplatcích a dokonce i úhradách tolik kritizovaného vlivu zvěře na lesní ekosystém částky v řádech stamilionů.
Jak se ovšem ukazuje, pan Bláha není pro pozici nestranného soudce příliš vhodný, protože přímo on či aktivistické hnutí, jehož je členem, je financováno částečně i z prostředků státních lesů. Jak chce tedy nestranně soudit, když je v dané věci přímo zainteresovaný? Na rozdíl od platících myslivců státu nepřináší žádné prostředky, přitom ukazuje, co ještě mají myslivci dělat, aby platili více. To jsou paradoxy. Těžko se dá uvěřit výrokům aktivistů v souvislostech se známým řetězovým divadlem přivázaných dobrovolníků při likvidaci kůrovcové kalamity na Šumavě, což vedlo mimochodem rovněž k odpisům příjmů pro stát v řádech, které Bláha nyní vyčítá zvěři.
Paradoxní je i tvrzení ve zmiňovaném článku, že zvěř vlastně škodí i na tom, co nevidíme, tedy na semenáčcích dřevin, které se v našich smrkových monokulturách vyskytují sporadicky, a to na dubech a jedlích. Je paradoxní, že stejní aktivisté, kteří se vyslovují pro zlepšení hospodaření ve státních lesích, ve jménu daňových poplatníků před nedávnem vyslovili jasné přání, aby státní firma, potažmo daňoví poplatníci, platili každoročně několik miliard korun ročně, protože se jim pojištění jaderných elektráren v ČR jeví z jejich pohledu jako nedostatečné. Tedy zastupování zájmů peněženek daňových poplatníků má u aktivistů spíše mediální význam.
Drtivá většina myslivců jsou vlastníky lesních a zemědělských pozemků, stejně tak i já. Prací si vyděláváme na svoji činnost, která zdaleka nepřináší tolik, kolik přírodě věnujeme. Domnívám se, že myslivci zaslouží za svoji práci v prvé řadě poděkování, nikoliv kritiku. Ostatně vždyť celou zimu přikrmujeme v podobě spárkaté zvěře i potravu velkým šelmám, které tak okatě mediálně z povzdálí chrání paradoxně zase aktivisté.
