Bylo krásné páteční odpoledne. Služební auto s námi vjíždělo do I. zón šumavského národního parku. Asfaltovou silnici zleva lemovala kůrovcem napadená, reznoucí smrčina I. zóny, vpravo od silnice nedozírné holiny se zbytky ponechaného odkorněného dřeva. Na šedesátihektarové planině se ve větru kymácely zbylé buky, které dříve rostly ve stínu stoletých smrků. Jakoby se snažily skrýt před sužujícím žárem slunečních paprsků. Kůrovec, šířící se z I. zón, v nichž se neasanuje, vyhledal další potravinový zdroj v zónách druhých.
V posledních letech se kůrovec množil nejenom kvůli bezzásahovosti v I. zónách, ale především díky vývratům po orkánu Kyrill z ledna 2007. Obdivuhodné množství vývratů - 800 000 kubíků - bylo zpracováno do listopadu 2007. V lesních porostech pak bylo ponecháno 300 tisíc kubíků dřeva. Z toho 160 000 kubíků zůstalo neodkorněno – a tedy vystaveno následnému napadení kůrovcem, 140 tisíc kubíků bylo odkorněno .
Podle jakého klíče bylo rozhodnuto o lokalitách, kde zůstanou neošetřené vývraty po Kyrillu?
Správa Národního parku Šumava stihla během jednoho roku uplatnit tři managementy. První se řídil známou zonací, pocházející ještě z dob předchozího ředitele Ivana Žlábka. Druhý management se řídil Bursíkovým diferencovaným managementem, který dělil druhé zóny do podzón, v nichž se diferencovaně zasahovalo a principem tohoto diferencovaného managementu bylo skryté rozšíření bezzásahových I. zón - bez souhlasu obcí ležících na území parku. Tímto nařízením ministra Bursíka byly bezzásahové zóny rozšířeny prakticky na 30% rozlohy parku. A třetím managementem, jenž byl schválen ministerstvem životního prostředí, ale podepsán tentokrát již jen Alenou Vopálkovou, nikoli ministrem Bursíkem, byl management sedmi oblastí, kde měly být ponechány vývraty po Kyrillovi a které opět rozšířily bezzásahové území o 6 780 hektarů, což v přepočtu činí dalších 10% rozlohy parku. Prostým součtem se dostáváme na číslo 40% bezzásahového území. Především třetí management Zdenky Křenové - vedoucí sekce výzkumu a ochrany přírody - byl aktem protizákonným, neprošel žádným správním řízením, nebyl projednán s obcemi ležícími na území parku a byl všemožně tajen. Všechny tři managementy byly uplatňovány najednou, což vyústilo v naprostý zmatek a absolutně nepřehledné hospodaření.
Co je podstatou posledního managementu sedmi oblastí?
Podstatou tohoto managementu je ponechání vývratů po Kyrillovi v nejcennějších lokalitách Národního parku Šumava. Tyto oblasti tak byly předem odepsány, každému bylo jasné, že s odstupem dvou až tří let podlehnou žíru kůrovce. Šlo o 6 780 hektarů v oblastech: Modravské slatě (4 529 ha), Polom, Plesná, Jelení skok, Černohorský prales, lokalita pod bývalým Trojmezenským pralesem. Všechny tyto lokality již zcela podlehly aktivitám kůrovce nebo jsou alespoň kůrovcem ve velké míře napadeny. Asanace v nich neprobíhá, tak jako oficiálně neprobíhá od 1. ledna 2007 v I. zónách.
„Management sedmi oblastí“, jehož navrhovatelkou je vedoucí sekce výzkumu a ochrany Národního parku Šumava Zdenka Křenová, jde proti veškerým pravidlům ochrany přírody, je v ostré kolizi se Zákonem o ochraně přírody a krajiny i se všemi myslitelnými mezinárodními úmluvami.
Je zajímavé, že paní doktorka je absolventkou Jihočeské univerzity, je placena nejen parkem, ale i Jihočeskou univerzitou a je člověkem, který povoluje veškeré výzkumné projekty na území parku. Granty na tyto projekty zajišťují značné finanční příjmy pro Jihočeskou univerzitu, Akademii věd a další výzkumná pracoviště. Dále je zajímavé, že největšími odpůrci šetrné asanace (zasahování) jsou právě vědci již jmenovaných institucí.
A důsledky bezzásahovosti?
Zatímco za ředitelování Ivana Žlábka byly nejvyšší kůrovcové těžby v roce 1996 a zahrnovaly i kubíky kůrovcového dřeva z I. zón, zdaleka nedosahovaly rekordů letošního roku. V druhých zónách má být letos vytěženo 230 000 tisíc kubíků napadeného stromoví, navíc toto množství nezahrnuje napadené a padlé smrky v I. zónách. Vznikají další obrovské holiny. V blízkosti Plešného jezera lze vidět holinu o rozloze 60-70 hektarů. Pro názornost – povolená rozloha holin v hospodářském lese činí 3 hektary. Nedozírné šumavské holiny jsou důsledkem bezzásahového režimu v prvních zónách a v mnoha oblastech zón druhých, kde se původně zasahovat mělo. Princip bezzásahovosti je zde uplatňován protiprávně.
Ochrana parku se změnila v plundrování Národního parku. Bohužel se zdá, že rozloha kůrovcem postižených porostů a již vzniklých holin je natolik významná, že mění nejenom lokální klimatické podmínky, ale i hydrické podmínky celé krajiny. Je prokázáno, že lesnatost povodí ovlivňuje schopnost zadržovat vodní srážky. Chybí množství jehličnanů, jejichž jehlice zachycovaly obrovské množství dešťové vody a postupně ji uvolňovaly. Dešťová voda prudce stéká po površích holin, po plantážích souší a silný sluneční žár dále vysušuje šumavskou měsíční krajinu. Chybějící stromy neabsorbují vláhu, neprobíhá v nich fotosyntéza, dochází k půdní erozi, zvyšuje se kyselost půd, klesá biodiverzita (druhová rozrůzněnost).
Ředitel Krejčí obhajoval bezzásahovost s tím, že rekordní Žlábkovy těžby se nebudou již nikdy opakovat. V tuto chvíli dramatické kůrovcové těžby vysoce přesahují Žlábkovy těžby, v následujícím roce budou ještě vyšší. Tím vznikají rozsáhlé holiny, které nemají v historii parku obdoby. To vše je cena za rozporuplný management ředitele Františka Krejčího podporovaného ministerstvem životního prostředí a Hnutím Duha. Jde o bezohledný „ekologismus“ likvidující cennou současnost za cenu nejisté budoucnosti a za cenu tunelování jedné z nejkrásnějších přírodních oblastí České republiky.
Přestože se z médií ozývají rozporuplné informace o hospodaření Národního parku Šumava, při pohledu na nekonečné holiny a plantáže souší musí každý návštěvník pomyslet na to, že jde o hospodaření doslova „turecké“. Řízení parku je nekoncepční, neúčelné a záměrně netransparentní. Můžeme se jen domýšlet, zda za konáním managementu je jen lidská hloupost nebo zda jsou za tím jiné, raději nepojmenované důvody.
