Lesáci na Šternbersku teď hledají stromy, které napadl kůrovec. Prospěla mu vedra uplynulých dnů. Vůbec nejhůře v Olomouckém kraji jsou na tom lesy u Domašova nad Bystřicí a Hrubé Vody. Vedle „klasického” kůrovce napadá stromy na Šternbersku i odolnější lýkožrout severský
ŠTERNBERK Když je horko, létají třísky. Tak se dá parafrázovat známé rčení po rozhovoru se správci lesů na Šternbersku. Tropické teploty tohoto léta zde podle nich prospěly kůrovci. Zhruba každý šestý strom, který zde vloni pokáceli, padl kvůli němu. Letos to díky chladnému květnu a červnu vypadalo nadějněji, nedávná vedra však všechno změnila.
Hlavní činností zaměstnanců lesní správy ve Šternberku je v těchto dnech hledání stromů, které kůrovec napadl. „Ty čeká pokácení a také chemický postřik. Případně je zbavíme kůry. O larvy se pak postará slunce. Doufám, že to zvládneme a udržíme kůrovce v přijatelných mezích. Kromě hledání stromů platí na kůrovce různé typy návnad. V našich lesích jich teď leží bezmála čtyři tisíce,” popisuje šternberský lesní správce Jiří Sládek.
Právě o okolí Šternberka mluví odborníci jako o oblasti s největším výskytem kůrovce vOlomouckém kraji. „Nejhorší je to u Domašova nad Bystřicí nebo u Hrubé Vody. Teplé počasí kůrovcům rozhodně prospívá,” přibližuje inspektor šumperské pobočky Lesů ČR Jaroslav Hofmann.
Jiří Sládek z Lesní správy Šternberk ho doplňuje. „O kalamitě se zatím nedá mluvit, ovšem zvýšený stav kůrovce tady máme už od roku 2002. Úplně vymýtit ho snad nelze. Letos jsme se těšili, že ve srovnání s minulým rokem na tom budeme lépe. Vypadalo to, že deštivý a chladný květen a červen jeho množení zabrzdí. Extrémně teplé počasí ty stavy zase zvýšily. Jsme zhruba ve stejné situaci jako vloni.”
Specifikem šternberských lesů je, že se zde kromě obvyklého lýkožrouta smrkového, kterého tak dobře znají například na Šumavě, potýkají v posledních letech také s méně známým lýkožroutem severským.
„V obou případech jde o kůrovce. Problém je ovšem v tom, že pokud je strom napaden tímto druhem, vypadá do poslední chvíle zdravě,” upozorňuje Sládek, podle něhož pak lesníci mají velmi málo času na jeho pokácení a chemické ošetření.
Lýkožrout severský přišel podle pozorování Vincence Zlatníka z olomoucké pobočky Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů do Olomouckého kraje ze severní Moravy. „Nejprve jsme ho zaznamenali v okolí Opavy a Bruntálu. Do republiky se velmi pravděpodobně dostal v devadesátých letech se zásilkami dřeva z Ruska a severní Evropy.” Novému druhu kůrovce se u nás tehdy začalo dařit. „V místě svého původu, v sibiřských lesích, se množí jednou za rok, u nás to může být až třikrát,” seznamuje s výsledky svých pozorování Zlatník. Co se týče stavu kůrovce, odkazuje na podzim, kdy bude znát přesnější data o jeho výskytu. „Uvidíme. Řekl bych, že letos jsme na tom snad o trochu lépe, ovšem na nějaké výskání je ještě brzy.”
