Jiří Eisenbruk
V Národním parku Podyjí budou pokáceny tisíce jehličnanů. Vedle napadených stromů zmizí část i úplně zdravých. Důvod? Les tu už neslouží k produkci dřeva a borovice či smrky by ve většině biotopů přirozeně nerostly. Navíc okyselují opadaným jehličím půdu a nevhodně mění bylinné patro lesa. Ale například borovice a jalovce na skalních svazích svoje místo mají, a tam budou také zachovány. Smrky přirozeně rostou pouze v chladných a vlhkých údolích parku, podobně jako dnes již vzácná jedle. Z naší přírody již téměř zmizely tisy, které rostou v okolí Vranova. V NP se jehličnany plánovaně redukují už patnáct let.
„Celý proces změny skladby stromů v Podyjí jsme konzultovali s odborníky. Podobně postupují i v rakouské části Thayatalu,” řekl náměstek ředitele Správy NP Jan Kos. Na otázku, zda by nebylo lepší nechat jehličnaté stromy dožít a uměle nezasahovat kácením, Jan Kos odpověděl: „Odstraňované stromy jsou zbytky hospodářských porostů, nyní však les postupně měníme do přírodě blízkého stavu. Posláním národních parků je zachovat nejcennější zbytky přírody.” Podyjí se potýká také s agresivními listnatými dřevinami. Příkladem může být rychle rostoucí akát, který vytlačuje původní dřeviny a zarůstá cenné stepní lokality. Jeho likvidace není vůbec jednoduchá, na pařezech po vykácených akátech se brzy objevují výmladky, a tak je nutné přistoupit k použití herbicidů. S kácením jehličnatých stromů se mnoho lidí nemůže smířit vzhledem k tomu, že se mění podoba míst, která znají. Zbývá doufat, že rozhodnutí Správy Národního parku Podyjí bylo tím nesprávnějším, i když o tom mnozí pochybují.