ISPRA
Jak se chovají lesní požáry a kolik škody mohou napáchat? Ve kterých částech našeho kontinentu může v těchto dnech začít hořet? Těmito otázkami se zabývá Evropský informační systém o lesních požárech (EFFIS), který vyvíjejí odborníci ve Společném výzkumném středisku Evropské komise v italské Ispře. Podílí se na něm také český expert Jan Kučera, který v Ispře pracuje od roku 2004.
„Původně jsme měli jen databázi s informacemi o minulých požárech v jednotlivých evropských zemích – kdy a kde se odehrály, co je způsobilo a jak velké území zasáhly,” vysvětluje Kučerův kolega Andrea Camia z oddělení využití krajiny a přírodních rizik. Databáze funguje od roku 1985 a nejdříve zahrnovala jen země jižní Evropy. Další státy se přidávaly postupně. Dnes systém obsahuje záznamy o 1,8 milionu lesních požárů.
Kolem roku 2000 začal vznikat propracovanější informační systém, který dokáže požáry také předpovídat na šest dní dopředu. Využívá počítačových modelů, které pracují s aktuálními předpověďmi počasí. „Riziko vzniku lesních požárů ovlivňuje řada faktorů – teplota, vlhkost, rychlost větru nebo srážky,” připomíná Jan Kučera. Zároveň má systém „paměť” – takže dokáže zohlednit také to, kolik srážek na daném území napršelo v uplynulých dnech a týdnech. V budoucnu chtějí odborníci své modely ještě zdokonalit – zahrnout do nich například vlastnosti terénu nebo vegetaci na daném území.
Hlavní viník: člověk
Zatím systém EFFIS využívá především předpovědi počasí od francouzských a německých meteorologů, kteří modelují situaci pro celou Evropu. „V tom je hlavní přínos našeho systému. Národní instituce mají svoje vlastní systémy, které jsou podrobnější, protože lépe zohledňují místní situaci. Nemáme v úmyslu jim konkurovat, ale doplňovat je,” říká Andrea Camia. „Každá země používá trochu jiné metody, takže jejich systémy nejsou srovnatelné. Proti tomu EFFIS poskytuje ucelený, i když méně detailní přehled pro celou Evropu,” dodává Camia.
Jeho slova potvrzuje také Petr Kopáček z Hasičského záchranného sboru ČR, jehož prostřednictvím je do systému EFFIS zapojena naše republika. „Pravidelně do něj poskytujeme statistické informace o lesních požárech v Česku a na oplátku čerpáme údaje o požárech v jiných zemích. Je pro nás jedním z pomocných informačních nástrojů. Ale při své operativní činnosti využíváme hlavně vlastní on-line systémy sledování našich zásah,ů a pak také údaje od Českého hydrometeorologického ústavu, který zveřejňuje podrobnější data zaměřená na naše území,” konstatuje Petr Kopáček.
V případě, že systém vydá varování o vysokém riziku vzniku požáru, jsou hasiči v pohotovosti a lze přijmout i další opatření – například prostřednictvím médií informovat veřejnost, aby se v přírodě chovala opatrně.
„Varování je do jisté míry kontroverzní téma. V některých zemích ho praktikují, ale jinde razí teorii, že by tím jen nalákali pyromany a poradili jim, že dnes je ideální den, aby něco podpálili,” říká Andea Camia.
V každém případě zůstává faktem, že 90 procent lesních požárů souvisí s lidskou činností. Ve většině případů vznikají z nedbalosti – například odhozením nedopalku nebo neuváženým rozděláním ohně v přírodě.
„Lidé by neměli vypalovat trávu, je to velice nebezpečné a zákonem striktně zakázané. V lese se také nesmí kouřit a oheň se může rozdělávat jen na vyhrazených místech, případně pálit klestí v rámci hospodářské správy. Jinak je to v místech vzálených méně než 50 metrů od okraje lesa zakázáno. Dále by se k rozdělání či udržování ohně neměly používat vysoce hořlavé látky jako benzin, nafta či líh. Oheň se pak velmi snadno vymkne kontrole,” jmenuje Petr Kopáček některé ze zásad, jak lesním požárům předejít.
Přibývá požárů, nebo informací?
Přestože je riziko požárů nejčastěji spojováno s letními horky, ve střední a severní Evropě je nejkritičtějším obdobím jaro. „Z pohledu dlouhodobých statistik hoří lesní porosty nejvíce v dubnu,” uvádí Petr Kopáček. Letošní jaro je v Česku poměrně suché, z pohledu rizika lesních požárů ale není podle Jana Kučery nijak výjimečné: „Situace je stejná jako vloni, objevují se lesní požáry i v severských zemích, jako je Švédsko a Norsko. Obecně se v posledních letech k tradičně rizikovějším oblastem na jihu Evropy (během léta) přidává střední a severní Evropa, a to právě během jara,” říká český odborník.
Může tento trend souviset s globálním oteplováním? Odborníci z Kalifornské univerzity v Berkeley dokonce nedávno zveřejnili studii, podle níž bude v příštích desetiletích přibývat plošných požárů ve střední Evropě právě kvůli klimatickým změnám.
„Touto otázkou se zabýváme, ale zatím nemáme jednoznačnou odpověď. Na požárech se podílí řada faktorů. Třeba v Polsku je nyní na ústupu zemědělská výroba a zůstávají tam opuštěná pole, která zarůstají vegetací. Neposečená tráva a křoviny snadno vzplanou, hlavně na jaře, než začne v přírodě růst nová zeleň,” popisuje Andrea Camia. „Zároveň tam v posledních letech měli málo sněhu, takže na jaře v krajině chyběla voda. Ale zda jde o dlouhodobý trend změny klimatu, to zatím nemůžeme určit,” dodává.
Při pohledu na celoevropské dlouhodobé statistiky vidíme, že sice přibývá počtu zaznamenaných požárů, ale rozloha zasažených ploch se nezvětšila. „Může to být také tím, že se zdokonalováním našeho systému se dozvíme i o menších požárech, které by nám dřív zůstaly utajeny. Tedy že možná nepřibývá požárů, ale jen informací o nich,” upozorňuje Andrea Camia.
Oheň může i prospívat
Dalším důležitým činitelem je podle italského odborníka údržba lesních porostů. „V České republice je požární ochrana na vysoké úrovni, ale zdaleka to tak není všude,” podotýká Camia. Velkým rizikem jsou z tohoto pohledu neobhospodařované lesy, ve kterých zůstávají suché větve a křoviny.
Někteří odborníci doporučují tzv. řízené vypalování lesů – tedy kontrolované požáry, při kterých se spálí nadbytečná a snadno hořlavá biomasa. „V jižní Evropě jsou požáry přirozenou součástí ekosystému, který vede k jejich obnově. Jenže zásahy lidí do přírody způsobily, že tento systém ztratil rovnováhu a dnes je požárů příliš mnoho,” říká Andrea Camia. „Pokud by se lesy řízeně vypalovaly, mohli bychom alespoň částečně předejít dramatickým událostem, jako byly požáry v Řecku před dvěma lety,” tvrdí italský expert.
Jedním z problémů je, že v minulosti jihoevropská krajina častěji sloužila k pasení koz a ovcí. Jak pastvin ubývá, krajina zarůstá hustým křovím a lesem. Některé oblasti se dokonce uměle zalesňují v dobré víře, že tím krajině prospíváme.
V této souvislosti Andrea Camia připomíná článek, který vyšel v roce 2007 v časopise Australian Forestry. Experti v něm varovali před změnou lesního hospodaření, k níž v Austrálii došlo a jejíž součástí byl ústup od řízených požárů. „Psalo se v něm, že místní lesy kvůli novému managementu představují časovanou bombu. Netrvalo ani dva roky, aby se tato slova naplnila,” podotýká Camia.
Přehled z vesmíru
Systém EFFIS se ovšem nezabývá jen prevencí. Pokud už nastane situace, že lesní požár vypukne, odborníci v Ispře ho monitorují pomocí satelitních snímků. Využívají k tomu především data přístrojů MODIS na amerických družicích Terra a Aqua, které sledují Zemi z výšky kolem 700 km. V poslední době používají také snímky z indických družic, které sice poskytují snímky jen jednou za několik dní, ale s lepším rozlišením. Přístroje odhalují termální anomálie na zemském povrchu, které ve většině případů představují požáry.
„Družice nám neslouží k vyhledávání nových požárů, protože v hustě osídlené Evropě se o nich ví zpravidla během pár desítek minut, kdežto data z družic se aktualizují jednou až dvakrát denně. Můžeme ale například sledovat, jakým směrem se požár pohybuje a jak velkou plochu zničil,” říká Andrea Camia. Tyto údaje podle něj pomáhají i při koordinaci mezinárodní pomoci, protože když jednotlivé země žádají o pomoc, někdy ve svých odhadech skutečný rozsah požáru podcení, nebo naopak přecení.
Podle snímků odborníci vyhodnocují také riziko půdní eroze. „Ve Středomoří je eroze velkým problémem, je zde hlavní příčinou degradace půdy. Malé přirozené požáry půdě naopak prospívají, protože do ní přidávají živiny. Ale všeho moc škodí – když je oheň příliš rozsáhlý a intenzivní, způsobuje erozi. Zvláště ve svažitém terénu, na který pak na podzim začne pršet a najednou chybí vegetace, která by půdu udržela na místě,” vysvětluje Andrea Camia.
Dále odborníci kombinují satelitní data například s mapami chráněných oblastí, aby zjistili, kolik škod vzniklo v národních parcích a oblastech chráněných projektem Natura 2000. Určují také, do jaké míry byl les poškozen a jaké jsou možnosti jeho regenerace.
„Kromě toho odhadujeme, do jaké míry oheň poškodil infrastrukturu – zda přes zasažené území vedou dráty elektrického vedení, zda tam jsou silnice, jak blízko lidských obydlí požár řádil,” říká Jan Kučera.
V poslední době začínají vědci modelovat také emise plynů, které se během požáru uvolnily. „K tomu využíváme databáze o pokrytí krajiny. Podle toho poznáme, jaká biomasa při požáru hoří, jak rychle a jak efektivně se spaluje. To má význam především u požárů v blízkosti obydlených oblastí, abychom věděli, jaké zplodiny lidé dýchají. Zároveň tak zjišťujeme, jak požáry přispívají ke koncentraci skleníkových plynů v ovzduší,” uzavírá Andrea Camia.
