Povodně 2009
BEDŘICH KRATOCHVÍL
Za současné ničivé povodně si částečně mohou Češi sami. Zvlášť za minulého režimu se totiž krajina změnila k horšímu.
Zničené lužní lesy. Lány polí bez mezí a remízků. Řeky a potoky narovnané do umělých koryt. Smrkové monokultury místo v Česku tradičních dubů a buků. Neposekané horské louky, po kterých v případě lijáku voda teče jako po másle. Za to vše příroda vrací úder v podobě pustošivých povodní.
Za velkou vodu mohou částečně i nezodpovědní vlastníci horských luk. Ti totiž své pozemky nechávají ležet ladem a během roku je ani jednou neposekají. Přitom správná údržba luk je důležitá pro udržení vody v krajině. „Vysoká tráva, pod kterou je starší, vytvoří v případě prudkého deště doškový efekt. Voda nemá žádnou šanci se vsáknout a okamžitě odteče do údolí. Jak to tam poté vypadá, jsme viděli během povodní,” řekl LN mluvčí Krkonošského národního parku Radek Drahný. Voda se poté naakumuluje v nížinách, kde ji nic nedrží a vytvoří povodňovou vlnu, která dokáže zničit úplně vše.
Na špatné hospodaření v lesích upozorňují ekologové již několik let. Vadí jim například plošné kácení vzrostlých stromů. Na holých stráních pak půdu, do které se voda vsakuje, nic nedrží. To je také podle odborníků nejpravděpodobnější příčina letošních povodní. „Krajina je v poslední době hrozně zatížena a pozměněna lidskou činností. Zásadní prostě je zadržovat vodu v krajině už od samého počátku ve vrcholových partiích. Aby nedocházelo k soustřeďování toků,” soudí Tomáš Stuchlík, vedoucí Agentury ochrany přírody.
Zaměstnanci českých národních parků a chráněných krajinných oblastí se nyní snaží alespoň o částečnou nápravu škod, které v krajině napáchal bývalý komunistický režim. „Oni chtěli poroučet větru a dešti. Například z rašelinišť nechali vytéci vodu. Udělali stružky, aby se na rašeliništích daly zasázet krásné jizerské smrky, které pak nakrásně uschly,” popisuje Drahný. Přitom rašeliniště je prostor, který dokáže „spolykat” obrovské množství vody, které spadne během přívalového lijáku. „Fakt je, že rašeliniště je vlastně rostlina, mech rašeliník. Ten má takovou retenční schopnost, že když je vyschlý a má nasáknout vodu, tak dokáže stonásobně zvětšit svůj objem v buňkách. To je obrovský potenciál,” tvrdí Drahný.
Zničení lužních lesů, které mají schopnost zadržet obrovské množství vody, je podle vědeckých studií katastrofou. Experti a ekologové spočítali, že zachované lužní lesy na Moravě dokázaly při povodních v roce 1997 zadržet třikrát více vody než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady. „Upravením koryt se navíc snižuje množství zachycené vody o 60 až 70 procent a jen za dvacáté století se délka českých řek a potoků zmenšila zhruba o třetinu. Přitom každý metr přírodního toku drobného potůčku zadrží až dva a půl kubíku vody,” potvrdil Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha. „Samozřejmě prudké lokální srážky nezachytí ani fungující krajina. Záplavy byly a budou. Dnes jsou však extrémnější než dříve,” doplnil Stuchlík.
***
Proč jsou záplavy v Česku tak mohutné
Zlikvidované lužní lesy, které dokáží zadržet obrovské množství vody. Tři dochované lesy na Moravě zachytily během povodní v roce 1997 třikrát více vody než všechny přehrady v povodí Moravy dohromady.
Neposekané horské louky se při velkém lijáku promění v „nepromokavý” koberec, po němž voda jen steče do údolí. O tyto louky totiž vlastníci většinou nepečují.
Údolní říčky a potoky mají uměle narovnaná koryta, která nezadrží žádnou vodu. Ale každý metr přírodního potoka dokáže zachytit 2,5 kubíku vody.
Nepřerušované lány polí osázené kukuřicí nebo řepkou. Taková pole bez mezí a remízků nedokáží zadržet žádnou vodu a ta s sebou nabere jen bahno.
