Domácí politika
Říká se, že pokud chcete něco pohřbít, máte vytvořit komisi. Přesto premiérův návrh na „protipovodňový NERV”, který by vládě poradil, jak vylepšit schopnost krajiny zadržovat záplavy, patří do kategorie dobrých nápadů.
NERV ukázal, že expertní rada nemusí trpět neduhy úředního komitétu, naopak. A hlavně kombinace premiérské autority s čerstvým nadhledem, který se oprostí od rezortních brýlí, může léčbu krajiny posunout ze slepé uličky, kde se už několik let nachází.
Všeobecná shoda
Česká společnost se celkem solidně shoduje, že potřebujeme ozdravit krajinu, z níž zmizely remízky a meze, louky či malé mokřady, kde se meandrující potoky proměnily v betonové strouhy a voda stéká proudem po lesních svazích vykácených naholo. Mluví o tom vědci, přikyvují žurnalisté i ministři, píší oficiální programy. Co třeba dva polární protiklady tuzemské politiky?
Prezident Václav Klaus: „Zásadním problémem je minimální absorpční kapacita špatně obhospodařované země.” Exprezident Václav Havel: „Povodně ... jsou ... významnou a svým způsobem varovnou zkušeností pro všechny, kdo pečují o naši krajinu, o lesní a vodní hospodářství, o urbanistickou podobu lidského osídlení.” Přesto se mění pozoruhodně málo. Chybí konkrétní, promyšlený a cílevědomý program. Nikdo jej totiž nemá v kompetenci. Péče o krajinu je roztříštěna mezi různé úřady.
Dříví do lesa
Ilustrativním příkladem budiž zalesňování. Stát si naplánoval každoroční investici 294 milionů korun z evropských fondů do výsadby nových lesů na zemědělské půdě. Může to pomoci. Pokud se pečlivě vybraná pole na březích řek promění v listnaté háje nebo louky, vzniknou místa, kam se voda může rozlévat, takže na města či obce po proudu se přivalí menší záplavová vlna. Poslední tři velké komplexy lužních lesů a luk zachytily při velké povodni v červenci 1997 více vody než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady.
Potud všechno vypadá dobře. Přesto si experti nad dotačním programem rvou vlasy na hlavě. Vinou špatných pravidel totiž většina vládních subvencí končí – namísto říčních břehů – ve výsadbě na podhorských loukách, tedy v místech, jež nedostatkem lesa věru netrpí. Navíc se stát sice na papíře snaží nahradit smrkové monokultury zdravějšími listnatými porosty, jenomže nejčastěji dotované je sázení – ano, smrků.
Nejen na papíře
Fischerův kabinet loni v listopadu rozhodl, že stát do konce desetiletí kvůli ochraně před záplavami obnoví 100 kilometrů čtverečních lužních lesů podél řek. Kdyby Nečasův „protipovodňový NERV” navrhl konkrétní, pečlivě vybraná místa a doporučil sem přesměrovat dotační programy, skončí plýtvání penězi na zbytečné sázení lesů tam, kde nejsou potřeba, a budoucí povodně budou o něco menší.
Podobně by panel měl navrhnout konkrétní změny v lesním zákoně, které zajistí zdravější péči o lesy. Nebo rozšíření pravidel správného hospodaření, která musejí dodržovat žadatelé o zemědělské dotace a jež by farmáře motivovala, aby v krajině ponechávali rozptýlenou zeleň.
Hlavní riziko premiérova plánu totiž tkví v akademické pasti. Může se stát, že panel shromáždí špičkové odborníky, kteří udělají důkladné rešerše, připraví perfektní posudky a tím skončí. Má-li projekt uspět, experti musejí dostat explicitní úkol: navrhnout také konkrétní projekty, změny v zákonech nebo reformy dotačních programů.
Autor je programový ředitel Hnutí DUHA
