Název: Vraťte původní dřeviny na Šumavu
Zdroj: Táborský deník
Datum: 14.06.2007
Rubrika: Čtenář - reportér
Roky 1870, 1875, 1890, 1897, 1918, 1929, 1956, 1979, ale i další, přinesly Šumavě větrnou kalamitu, tak jako letošní lednový uragán Kyrill. Po každé této větrné kalamitě přicházely kalamity kůrovcové. Jejich rozsah se v závislosti na množství padlého dřeva dařilo eliminovat vždy co možná nejrychlejším vytěžením polomového dříví. Největší následná kůrovcová kalamita byla po druhé světové válce, kdy padlo podobně jako letos zhruba 750 000 plnometrů dřeva. Jelikož likvidace polomů tenkrát pokračovala pomalu pro nedostatek lesních dělníků, trvalo řadu let, než se lesáci dokázali s následky polomů, s kůrovcem, vypořádat. To jsme však ještě neměli Národní park Šumava, který ve svých 1. a 2. zónách (66 000 ha) přistupuje k likvidaci polomů s kůrovcem napadeného dřeva jinak, než ukládá lesní zákon na ostatních lesních plochách. Ačkoliv nebyl NPŠ založen zákonem, řídí se předpisy nižší právní síly, které nejsou v souladu se zákonem. Atento stav trvá již od založení NPŠv roce 1990. Co se to odehrává na Šumavě? Šumava byla po řadu staletí odlesňována těžbou dřeva pro stavební, sklářské ale i zemědělské účely. Zmizely původní smíšené porosty buku, jedle, habru, javoru a jilmu. Koncem 18. a počátkem 19. století dochází k prvním snahám o obnovu lesa. Zejména pak po roce 1869 dochází k vysazování, častěji však k setbě smrkového semene na místech holosečí, či pustých míst po větrných a kůrovcových kalamitách. Důsledky této činnosti nás neblaze provázejí dodnes. Místo původního smíšeného lesa s více jak padesáti procenty listnáčů, máme dnes na většině NPŠ stejnověké monokultury smrku. Smrku, který většinou ani nepochází ze semen původního šumavského lesa, ale bylo získáváno, kde se dalo, a tím pádem není tak odolný, jako původní porosty. Tyto smrkové monokultury jsou prohlášeny za NPŠ s tím, že se mají ponechat bez zásahu člověka větru a kůrovci. Comá však šanci vyrůst na místě, kde vítr a kůrovec dokonají zkázu lesa. Odborníci tvrdí, že na těhto místech po čase, snad za zhruba 300 let, vyroste znovu smrkový les, monokultura, neboť nic jiného se v půdě těchto míst nenachází a smrk bude zase výrazně dominovat. A co vlastníci sousedních lesů, kteří musí hospodařit tak, jak to nařizuje lesní zákon? Kůrovcové kalamity okamžitě likvidovat, nebo počítat se sankcemi České inspekce životního prostředí. Není za této situace lepší variantou než bezzásahovost v 1., případně 2. zónách, co nejdříve všechno, zdůrazňuji všechno, kalamitní a kůrovcové dřevo asanovat vytěžením, oloupáním, chemicky, aby k další kůrovcové kalamitě, která vždy přišla po větrné, nedošlo? Není pro mě až tak podstatné, zda v 9000 ha 1. zón bude nebo nebude poškozené dřevo odvezeno. Podstatné je, aby z něj nebylo možné napadení okolních lesů kůrovcem. A okolních znamená nejen v NPŠ, ale i mimo něj. 2 - 3 generací kůrovce, které mohou za jeden rok vylétnout, ohrožují lesy i ve značných vzdálenostech od NPŠ. Experiment, při kterém je zakázáno kůrovcem napadené stromy kácet (mohou však být nastojato zbaveny větví a kůry za mnohonásobně větší cenu), není dobrou variantou. Člověk svojí činností ve velkém změnil tvář lesů na Šumavě. Vykácením, vyklučením, vypálením, ale i setbou monokulturního nepůvodního smrku. Člověk by měl na Šumavě přispět k tomu, aby byly obnoveny původní smíšené lesy buku, habru, javoru, jedle i smrku. Takový les by pak daleko lépe odolával větru a kůrovci. Takový les byl i původní Šumavou před její kolonizací, zejména z druhé poloviny 18. století. Uvědomme si, co to dnes vlastně v NPŠ chráníme. Hospodářský monokulturní smrkový les založený před více jak 120ti - 150ti lety tehdejšími majiteli, Švarcenberky, na holinách vzniklých lidskou činností. Neustále se opakující větrné a kůrovcové kalamity z let, která jsem uváděl na začátku svého článku, by nám měly napovědět, že cesta opakováním smrkových monokultur, byť tentokrát samovolně za mnoho let vzniklých, nevede nikam jinam, než k dalším kalamitám. Máme v ČR řadu vynikajících lesních odborníků, svěřme jim tento úkol, vrácení původních dřevin na Šumavu, na rozdíl od těch, kteří bez odpovědnosti za důsledky svého konání experimentují na majetku nás všech, kteří nechceme uschlou Šumavu na příští století.
Mgr. Pavel Eybert (ODS)
