Student si vylosoval maturitní otázku a chvíli poté zmizel v lesních houštinách. Nejednalo se však o útěk před tíží úkolu či před civilizací, ale o odbornou praktickou maturitní zkoušku na Střední lesnické škole Žlutice.
Je to poněkud netradiční maturita. Studenti i členové zkušební komise mají na sobě zelené stejnokroje s odznáčky, a tvoří tak trochu spiklenecký hlouček na kraji lesamezi Žluticemi a Manětínem. Spojuje je těžko přehlédnutelná láska a úcta k lesu.
Každou půl hodinu odejde jeden z maturantů hledat příslušný úsek, na kterém má za úkol prohlédnout a zhodnotit les. Po půl hodině za ním dorazí zkušební komise.
Lesu zdar. Maturita začíná
„Lesu zdar,” vítá své učitele student Milan Gnida, a pokračuje: „Nacházíme se na oddělení 22 B10, kde plocha porostní skupiny je 5,34 hektaru,” říká. „Máme zde dřeviny smrk, borovici a dub, z čehož smrk je 60, borovice 20 a dub 20 procent,” dodává Gnida.
Mezi úkoly jeho lesní maturity patří například návrh rozmístění dřevin a počtu sazenic na jeden hektar, má rovněž navrhnout způsob těžby dřeva, či popsat rostliny, které se zde vyskytují, a to i latinskými názvy.
Po půl hodině zkušební komise v zelených uniformách pokračuje za dalším maturantem a Milan Gnida si může oddechnout.
Maturantů, kteří svou zkoušku z dospělosti skládají v lese, je na žlutické „lesárně” letos čtyřicet, a to jak z denního, tak distančního studia.
Kromě obvyklých středoškolských předmětů absolvovali od druhého ročníku například zoologii, geodézii anebo botaniku, v jejímž rámci připravovali třeba herbář nebo poznávali stromy podle pupenů. Od třetího ročníku studovali předměty, jako je pěstování, ochrana a hospodářská úprava lesa či lesní těžba.
Důležitým předmětem je rovněž myslivost -mladí lesáci se učí opravovat posedy či krmelce. Absolvují také mysliveckou zkoušku, takže mohou vykonávat práci hospodáře. „Máme školní polesí, kde je i myslivecký revír. Studenti se zde nejen učí myslivecké práce, ale pořádají se tu i školní hony,” uvádí ředitel Střední školy lesnice ve Žluticích Josef Svoboda. „Ve třeťáku mohou požádat o lovecký lístek, u policie pak o vydání zbrojního pasu a u nás už mohou lovit,” doplňuje Svoboda.
„Pokud tito mladí adepti na lesníky neloví doma, u nás střelí svůj první úlovek. A pak jsou z nich myslivci na celý život,” usmívá se ředitel. Pro většinu studentů lesnické školy ve Žluticích, která je jednou z pěti v celé republice, je myslivost velkou motivací.
Mnozí pokračují v tradici
„Jsou tady žáci, kteří mají rodiče nebo prarodiče lesáky,” zdůrazňuje Josef Svoboda. „Je tu relativně dost těch, kteří mají k lesnictví vztah již v okamžiku, kdy do školy přicházejí,” dodává.
Jiní si takový vztah ke škole, jejíž místnosti jsou vyzdobeny sbírkamimotýlů anebo jelením parožím, utvoří během studia. Někteří ale vztah ke škole ani k myslivosti nezískají a buď ze školy odejdou, anebo ji sice dokončí, ale potom pracují v jiném oboru. Z čerstvých maturantů se podle ředitele Svobody dostává „do provozu” stále méně lidí. „Zhruba polovina našich studentů pokračuje ve studiu, mnozí pracují ve státní správě, někteří míří k policii nebo jdou dělat manuálně,” konstatuje Josef Svoboda.
