Začalo to obyčejnou SMS zprávou, rozeslanou v sobotu 13. 8. večer informačním systémem obce Křivoklát: „Z hradu uletel ochoceny mlady dravec (kane), na noze ma dlouhy provazek. Pokud jej spatrite, volejte prosim na hrad 313558440".
Tím dravcem byla káně Harrisova, mladá samička, kterou chová paní Věra Gilová z Dubé u České Lípy.
Nedělala ukázky se svými dravci na hradě Křivoklát poprvé, ale tentokrát měla smůlu. Dravec seděl v klidu na její ruce a dělal radost přihlížejícím návštěvníkům. V jednom momentu se lekl neukázněného psa a prudce zamával křídly. Řemínek od sokolnických pout se paní Gilové vysmekl z ruky a káně zmizela z dohledu. Byl to její první volný let v životě.
Mnoho křivoklátských občanů po přečtení této SMS koukalo víc k obloze a na okolní stromy než pod nohy, ale až do pondělí se dívali marně. Okolo půl páté šli nějací lidé pěšinkou z Informačního a vzdělávacího střediska LČR na sportovně naučný areál a všimli si, jak se na vysokém suchém modřínu zmítá dravec, zamotaný pouty do větví. Vrátili se na informační středisko a zastihli ještě Miroslava Pechu ml. v kanceláři lesnického parku. Oznámili mu, co viděli, a v zápětí začal boj s časem.
Nikdo nevěděl, jak dlouho tam dravec visí, a jak dlouho to ještě vydrží.
Zapojil se, kdo byl po ruce. Kontaktovali jsme hasiče i záchranou stanici AVES, ale stále jsme neměli řešení. Dravec se zachytil na slabém suchém modřínu ve výšce okolo 20 m a nedalo se k němu zajet žádnou technikou. Bylo po sedmé hodině, dravec se nehýbal, a v jednu chvíli jsme dokonce pochybovali, jestli vůbec ještě žije. Nezbylo, než hledat někoho, kdo by tam dokázal vylézt.
Od ing. Pavla Mouchy jsme dostali tip na Jiřího Krupičku z Račic, mladého stromolezce, který se živí ošetřováním vzrostlých stromů a v jejich korunách se cítí stejně dobře, jako na zemi. Na telefonát reagoval okamžitě a do dvaceti minut byl na místě i s celou rodinou. A musím říci, že po provedeném výkonu na něj mohli být právem hrdí.
Okamžitě se rozhodl vylézt na sousední zdravý modřín a pokusit se to nahoře nějak vyřešit. V té době už se tam sešlo více diváků a fandilo jeho práci.
Poradil si jako zkušený profesionál. Uřízl jednu hákovitě zakončenou větev, rozhoupal vršek. Po několika pokusech se mu podařilo sousední strom zaklesnout a postupně přitáhnout. Pak už jen zbývalo dravce vymotat, uložit do vaku a spustit se na zem. Dostalo se mu uznání ve formě zaslouženého potlesku. Bylo to poprvé, kdy použil své umění na záchranu živého tvora a měl z toho ohromnou radost.
S chovatelkou paní Gilovou, která si pro svého miláčka ještě ten večer na hrad přijela, jsem druhý den ráno mluvil. Káně už se vzpamatovala z prožitého stresu a chovatelka byla štěstím bez sebe. Rád tlumočím její díky Informačnímu a vzdělávacímu středisku LČR a všem, kdo se na zdárném konci této záchranné akce jakkoliv podíleli.
