Česká republika se dlouhodobě potýká s nárůstem početnosti spárkaté zvěře, který se projevuje negativními dopady na lesní ekosystémy, zemědělské plodiny a další pozemky v krajině. Na tento trvale neudržitelný stav reaguje Ministerstvo zemědělství připravovanou novelou zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Novela v projednávané podobě předkládá především řešení redukce populací volně žijících kopytníků a následně i snížení škod způsobovaných zvěří pomocí nástrojů plánování minimální výše lovu v honitbách na základě míry poškození lesa. Plnění plánu lovu bude zároveň dle novely evidováno kontrolním mechanismem, který zajistí prokazatelné vykazování ulovených kusů zvěře, což v platném znění Zákona o myslivosti nebylo doposud uspokojivě řešeno. I přes tyto představené klíčové nástroje snižování početnosti spárkaté zvěře jsou hlavní debaty soustředěny směrem ke snížení minimální výměry honitby ze současných 500 ha na navrhovaných 250 či dokonce 115 hektarů.
Jak ale souvisí výměra honiteb, ve kterých je realizován myslivecký management, s ekologií spárkaté zvěře? Pro vyhodnocení biologických potřeb volně žijících kopytníků jsme provedli analýzu výměry domovských okrsků našich domácích druhů zvěře na základě literární rešerše zdrojů, dostupných ve vědeckých databázích. Vyhledali jsme relevantní studie, které se zabývají prostorovým chováním zvěře pomocí telemetrického sledování označených jedinců. Celkem se nám podařilo sumarizovat 83 vědeckých publikací, uveřejněných mezi roky 1974 až 2022. V těchto publikacích jsme vyhledali uváděnou výměru domovského okrsku a následně jsme pro daný druh zvěře jednoduše vypočítali průměrnou hodnotu. Výměra domovských okrsků je ovlivňována celou řadou faktorů, jako je například struktura krajiny v místě, kde byla studie provedena, nadmořská výška území, početnost populace zvěře nebo zásady mysliveckého managementu včetně přikrmování zvěře. Proto jsme do srovnání zahrnuli především studie z regionu střední Evropy s porovnatelným charakterem krajiny a obdobným způsobem mysliveckého hospodaření.
Největší výměra domovského okrsku byla zjištěna u jelena evropského, který v průměru využívá území o výměře 1 039 hektarů. Větší okrsky mají zpravidla samci a jejich výměra kolísá v průběhu celého roku. O něco menší výměru domovských okrsků má prase divoké, které se v průměru pohybuje na území 661 hektarů. I zde jsou rozdíly ovlivňovány především strukturou krajiny, dostupností potravy nebo množstvím krytových příležitostí v lokalitě výskytu sledovaného jedince. Z původních druhů zvěře byl do analýzy zahrnut také srnec obecný. Ten se od dříve zmíněných kopytníků odlišuje svým teritoriálním chováním. Pokud v daném místě najde vhodné podmínky, mohou jeho okrsky dosahovat výměry pouze nižších desítek hektarů. Průměrná hodnota činí 82 ha a je vyšší pro srnčí zvěř, která se pohybuje v otevřené zemědělské krajině.
Srnec obecný je tedy prakticky jedinou spárkatou zvěří, kterou lze myslivecky obhospodařovat v honitbách menších výměr. Tomuto stavu odpovídají minimální výměry honiteb u našich západních sousedů. V sousedních zemích činí minimální výměra honiteb 150 ha (Německo), nebo dokonce pouze 115 ha (Rakousko). Zajistily ale tyto honitby snížení početnosti srnčí zvěře, jak je to prezentováno zastánci snížení minimální výměry i v našich podmínkách? Na tuto otázku lze odpovědět srovnáním výše lovu srnčí zvěře se zmíněnými okolními státy. Dostupná data za posledních 20 let byla pro objektivní porovnání přepočtena na počty ulovených jedinců srnčí zvěře na plochu 1000 ha. Z uvedeného srovnání je patrné, že zatímco v České republice je v posledních letech loveno přibližně 15 jedinců na danou jednotku plochy, rakouští myslivci loví mezi 30 až 35 jedinci a němečtí myslivci dokonce mezi 35 a 40 jedinci srnčí zvěř. V případě sousedních zemí je z grafu patrný stoupající trend lovu bez výraznějších propadů, které by značily významný zásah do populace a následně i sníženou reprodukční schopnost v dalších letech. Dlouhodobě stabilní, či dokonce rostoucí lov v honitbách menších výměr odpovídá násobě vyšší početnosti populace (kmenovým stavům) srnčí zvěře v těchto zemích.
Na základě prezentovaných dat je zcela zřejmé, že rozdrobení větších celků s rozdílným přístupem k mysliveckému managementu, a tedy i s odlišnými zájmy držitelů či uživatelů jednotlivých honiteb menších výměr ve výsledku způsobuje stabilně vyšší početnost spárkaté zvěře. Krajina Rakouska a Německa přitom lépe odpovídá biologickým potřebám srnčí zvěře s ohledem na menší výměry půdních bloků v těchto státech, a tedy i vyšší diverzitě pěstovaných plodin, kterou doplňuje mozaika menších lesíků. Vhodná krajinná struktura se odráží v menších domovských okrscích srnčí zvěře. V případě české krajiny, kterou z velké části pokrývají větší půdní celky o výměře několika desítek hektarů s několika málo plodinami, pak bude zákonitě docházet ke zvýšení sezónní koncentrace spárkaté zvěře v honitbách s atraktivními plodinami (řepka, obiloviny, kukuřice), zatímco v navazující honitbě se zvěř v různých částech roku nemusí s ohledem na zemědělské hospodaření téměř vyskytovat. V případě zemědělské krajiny může prosazovaná minimální výměra honitby 115 ha zasahovat pouze do několika málo půdních bloků. Přecházení zvěře mezi honitbami, vznik škod a následně i jejich uhrazování však bude vázáno na jednotlivé honitby. Například jedinci jelení zvěře se v případě snížení minimální výměry honiteb mohou pohybovat na území více než 10 honiteb, s různými zájmy managementu a v praxi tak bude účinné řízení lovu velmi komplikované. Bude obtížné plnit plán lovu nejenom v jednotlivých honitbách, ale i v celé oblasti. Důležitý je lov podle pohlaví a věku zvěře, tak aby byla zachována potřebná struktura populace, která se propisuje i do škod na lesních porostech.
Výzkumný ústav lesního hospodaření a myslivosti se problematikou vlivu zvěře na lesní ekosystémy a zemědělské kultury zabývá dlouhodobě. Zároveň upozorňuje i na další rizika, která souvisejí s nárůstem početnosti populací spárkaté zvěře, a to především v souvislosti s introdukovanými druhy, tedy sikou japonským, daňkem skvrnitým a muflonem. Na základě prezentovaných faktů je však naprosto zřejmé, že menší výměra honiteb v Německu a Rakousku snížení početnosti spárkaté zvěře nepřináší. Jako rozhodující nástroj projednávané novely proto vnímáme mechanismus prokazatelného vykazování ulovených kusů zvěře, který zajistí přehled o plnění stanoveného plánu lovu s možností jeho následného navyšování v závislosti na míře poškození lesa, což je další navrhovaná a zcela zásadní změna v přístupu k mysliveckému hospodaření. Tyto dílčí části novely mají odpovídající ambici zajistit redukci populací spárkaté zvěře s cílem dosáhnout harmonizace mezi stavem lesa, agroekosystémem a zvěří. Na základě uvedených faktických argumentů proto doporučujeme zachování dosavadní minimální výměry honiteb. Touto tiskovou zprávou se zároveň připojujeme k dříve uveřejněným odborným stanoviskům České lesnické společnosti ze dne 16. února 2023 a České zemědělské univerzity v Praze ze dne 10. března 2023, které jsou k dispozici na níže uvedených odkazech.
TZ VÚLHM
