Díla dvou desítek tuzemských i mezinárodních umělců ve Špálově galerii v Praze apelují na udržitelné a ohleduplné vztahy lidí navzájem i člověka jako druhu k přírodě. Ukazují, jak je příroda lidským působením kontaminovaná a některá naznačují, že by se příroda mohla pokusit nastolit znovu rovnováhu i bez člověka. Výstava se jmenuje Seno, sláma, skládka a odkazuje k projektu umělkyně Zorky Ságlové Seno-sláma uvedené ve stejné galerii v roce 1969. Současnou výstavu připravil kurátorský tým Společnosti Jindřicha Chalupeckého a potrvá do 3. května, uvedli pořadatelé.
V roce 1969 Ságlová do galerie navezla velké množství schnoucího sena, vojtěšky a slámy, kterou s přáteli chodili pravidelně obracet a k této činnosti vybízeli také publikum. Při ukončení výstavy zahrála tehdy nová kapela The Plastic People of the Universe a v návaznosti na to vznikla i série fotografií Jana Ságla zachycujících členy kapely na balících slámy.
Ságlová před desítkami let do bílé galerie, v době, kdy většina výstav prezentovala malby, sochy a objekty, přinesla prvek přírody a krajiny a prvek práce a běžného života. Tím se specifickým způsobem připojila k mezinárodním tendencím v umění, které se dnes nazývají land art, environment nebo akční umění či sociální plastika. Umělkyně si však vysloužila příkré odsouzení nejen ze strany veřejnosti, ale také oficiálních struktur uměleckého provozu tehdejšího Československa.
Kurátorky současné výstavy chtěly na projekt navázat a rozvést jeho obsah v současném kontextu. K tvorbě prostředí pro celou výstavu přizvaly polskou umělkyni Dianu Lelonekovou. Vytvořila instalaci inspirovanou kompostováním, do níž jsou začleněna díla dalších vystavujících. Autorka ve své tvorbě zkoumá vztahy mezi lidmi a ostatními živočišnými druhy. Její projekty jsou kritikou procesů nadprodukce a nekonečného růstu, reflektují vztah člověka k životnímu prostředí. Pracuje s médiem fotografie, videa, živou hmotou a nalezenými předměty a vytváří tak interdisciplinární dílo často na pomezí umění a vědy.
Součástí instalace v Galerii Václava Špály jsou rozličné přírodniny nalezené při práci autorky, například při trasování migračních cest čápů, které negativně ovlivňují důsledky lidského konzumu, klimatické změny a neudržitelná produkce odpadu, nebo při zkoumání zaniklých vesnic v oblastech důlní těžby. Tyto a další cesty také výstavu situují geograficky – vycházejí ze středoevropského regionu, ale skrze jednotlivé příběhy jej propojují s blízkými i vzdálenými lokalitami a globálními problémy.
ČTK
