Klatovsko/ Šumavské vzpomínky na časy, kdy práce voněla lesem, vydali knižně v minulých týdnech regionální sběratel a znalec Šumavy Pavel Nedvěd a novinářka, milovnice Šumavy Hana Voděrová. „Při svých toulkách za reportážemi po staré Šumavě jsem se mnohokrát setkala se jménem Pavla Nedvěda. Začala jsem tedy pátrat nejen po historii, ale i po něm, a dokázala to. Byla jsem velice překvapena, co tento člověk vlastní doma za poklady. Fotografie, obrázky, vyprávění a vzpomínky pamětníků. Tehdy, zhruba před dvěma lety, jsem mu slíbila, že jeho materiály zpracuji a vydám knižně. Netušila jsem ale, že těch papírů budou tisíce, a tak se všechno do jedné knížky vejít nemohlo,” vypráví spoluautorka Hana Voděrová.
„Šumavské vzpomínky na časy, kdy práce voněla lesem, vypráví o těžkém životě lidí na Šumavě. Vypráví o dřevařích, o svážení a plavení dříví, o uhlířích, smolařích, pilařích, ale také o domácí dřevovýrobě. K Šumavě patří ale také myslivci, pytláci, pašeráci, loupežníci. I na ně v knížce vzpomínáme. K tomu spousty dobových obrázků a vyprávění lidí, pro které se Šumava stala srdeční záležitostí,” pokračuje Voděrová.
Knížka vznikla výhradně ze sbírkového fondu osmdesátníka Pavla Nedvěda, který se o Šumavu zajímá od mládí.
„Do svých patnácti let jsem ze Šumavy znal pouze vrcholek Ostrého, který byl občas vidět ze skalky v Nepomuku. V září 1946 mne poprvé na Šumavu přivedl učitel Netal, u kterého jsem na začátku svého klatovského študýrování bydlel v podnájmu. S ním a dalšími jsem začal objevovat krásu Šumavy. Pak přišli tři roky mého vojančení na Gsengetu, Polomu, Starých Hutích a na dalších místech centrální Šumavy. Zde jsem nacházel opuštěné vesnice, potkával se se starousedlíky a vydržel poslouchat jejich příběhy. Tehdy jsem Šumavě naprosto podlehl. Poznal jsem ji za všech denních i nočních časů, za všech ročních období a za všech možných počasí. Postupně jsem ji přestal pouze pozorovat a vnímat a začal jsem se ptát. Především na staré obyvatele, po nichž jsem všude viděl jen opuštěné a rozpadající se usedlosti nebo vesnice, začal jsem se zajímat o život těchto lidí, sedláků, sklářů, uhlířů, prostě všech obyvatel staré, zaniklé Šumavy,” vzpomíná Pavel Nedvěd, skvělý vypravěč, který nyní žije v Kladně. „Zájem o tuto knížku nás moc těší, a tak můžeme prozradit, že se chystá několik dalších pokračování. To příští bude o zemědělství a vyjde do roka,” pokračuje Voděrová. Šumavské vzpomínky lámou rekordy v prodejnosti. Milovníky Šumavy a regionu je kniha velmi kladně hodnocena.
