David Albrecht
Další z konaných workshopů Správy NP a CHKO Šumava přinesl množství informací o jedinečném ekosystému, jehož výměra na Šumavě i sousedním Bavorském lese představuje největší souvislou plochu lesa tohoto typu ve střední Evropě.
Na úvod zdůraznil František Krejčí, ředitel Správy NP a CHKO Šumava, hlavní myšlenku, která se prolínala celým workshopem: „Je normální ponechat přírodu přírodě. Není to žádný experiment. V horských smrčinách jsou pro samovolný vývoj splněny předpoklady nyní.” Konaný workshop za účasti zástupců MŽP, SFŽP, vědeckých institucí, obcí a obou správ národních parků měl odpovědět na základní 3 otázky, které se s problematikou horských smrčin nabízejí:
1) Můžeme ponechat šumavské horské smrčiny po často opakujících se disturbancích (narušení) samovolnému vývoji, je zde dostatečný potenciál přirozené obnovy?
2) Je potřeba chránit biodiverzitu horských smrčin amá z tohoto důvodu význam ponechávat stojící a ležící mrtvé stromy?
3) Co je předmětem a cílem ochrany v šumavských horských smrčinách?
Všichni přednášející odpověděli shodně ano na otázku č. 1 a 2 a odpovědi na otázku č. 3 byly formulovány ve smyslu ochrany celého ekosystému a procesů v něm samovolně probíhajících.
Šumavské horské smrčiny představují cca 20 %plochy českých horských smrkových porostů. Výměra smrčin Národního parku Šumava je 16 820 ha. Spolu s porostem horských smrčin v Národním parku Bavorský les, ve kterém je 5 843 ha, vytváří svými téměř 23 tisíci hektary největší výměru tohoto typu lesa ve střední Evropě.
Les nejsou jenom stromy. Les zahrnuje rostliny, houby, živočichy a jejich prostředí a tvoří tak jeden funkční celek – lesní ekosystém. Každá složka tohoto ekosystému, každý živý organismus, má v lese svoje poslání. „Chránit les v národním parku znamená chránit celý lesní ekosystém – vývoj a procesy, které v něm probíhají, i jeho biodiverzitu.” uvedl ve své přenášce Aleš Kučera ze Správy NP a CHKO Šumava.
Hana Šantrůčková z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích přednesla ve svém příspěvku fakta o horských smrčinách v okolí Plešného jezera, o vztahu půdy a smrku. „V minulosti smrk, protože nebyl ovlivněn toxicitou hliníku, pouštěl kořeny hlouběji do půdy a nebyl tolik ovlivněn suchem. V cca 50. letech došlo ke změnám v chemismu půd – spady síry a dusíku – které způsobily zvýšení kyselosti, vyplavování bazických iontů Ca a Mg a zvyšovala se i toxicita hliníku. Zvýšená koncentrace hliníku dnes způsobuje mělké zakořeňování rostlin a tím i náchylnost k suchu, snižuje také výskyt mykorhizních hub. Řešení situace nespočívá ve vykácení lesa a odvozu dřeva, kdy porušíme základní vrstvu organických horizontů. Tyto horizonty, chrání půdu před vysycháním, a vazbou hliníku na organické látky se snižuje jeho toxicita.” „Lidé jsou v porovnání k přírodě bezmocní.”
Tímto prohlášením začal svoji přednášku Hans Jehl z Národního parku Bavorský les na téma Větrné polomy a kůrovec. Je to katastrofa? Asi 70 % semenáčků smrku klíčí na tlejícím dřevě jež se viditelně často projevuje následně jejich řadovým růstem. Výsledky z inventur potvrzují neobyčejnou schopnost zmlazení smrku a rozdělení a rychlost obnovy se mění dle podmínek. Některé plochy začínají zarůstat později, což přispívá k různorodosti porostů. Vývraty jsou smrtí pro starý les, ale novým prostředím pro růst nové generace a pro další druhy, které zde najdou vhodné prostředí pro život. „Kůrovec je klíčovým druhem pro druhovou rozmanitost biotopu”, uvedl na závěr své přednášky Hans Jehl. „Přírodní disturbance (narušení) v podobě působení větru a kůrovce jsou hlavním faktorem určujícím dynamiku lesa a přirozenou obnovu. Jejich eliminace vede k narušení přirozeného vývoje lesa”, navázala svoji přednášku na svého předřečníka Magda Jonášová z Ústavu systémové biologie AVČR, České Budějovice. Po kůrovci zůstává mnoho materiálu pro další obnovu lesa a tlející dřevo je nejdůležitějším substrátem pro zmlazení smrku. Na rozdíl od asanačních zásahů, kdy je hlavní substrát pro obnovu odvezen.
Závěrečná přednáška patřila tetřevu hlušci. „Populace tetřeva na Šumavě (cca 250 ks) představuje 90%celkové populace v ČR. Ochrana biotopů vhodných pro tetřeva je založena na nerušeném vývoji stanovišť.” uvedli Tomáš Lorenc a Luděk Bufka ze Správy NP a CHKO Šumava.
