Jiří Fencl
Lesnické společnosti mezi sebou už pět let válčí o lepší sousto ze zakázek státních lesů. Možná tím chtějí zvýšit odbyt papíru. Náklad novin se tím ale zvedne těžko, jen se z jejich stránek možná vytlačí jiná témata na přetřes.
Je čím dál zřetelnější, že hrozby mezinárodních právních bitek jdou na úkor rozhodovacích procedur obrovského státního podniku (jehož privatizace je v nedohlednu). I kdyby byl šéfem státních lesů kníže Schwarzenberg, nezastavilo by to byť jedinou nespokojenou společnost před lákavým žalováním na postup managementu.
Je možná otázkou, zda je pět let chaosu kolem lesů dost, nebo málo na nalezení optimálního modelu zadávání zakázek na lesnické služby. Můžeme si nakrásně myslet, že nynější management lesů je skutečně odhodlán krizi řešit a že není viditelně zapojen do podnikatelských struktur, které se o zakázky ucházejí. To je ale podle posledních událostí kolem tendrů stejně jedno. Co firma, to jiný pohled na věc. Respektive jiný pohled na zisk z lesů.
Řešením se zdálo být založení Konfederace lesnických a dřevozpracujících firem, která loni zastřešila znesvářené sdružení a asociaci, jež sdružovaly podnikatele v lesním hospodářství, a také všeobecná shoda na rámcovém způsobu výběru nabídek ze strany firem. Slavná dohoda ovšem nezabránila jedné z největších lesnicko-dřevařských firem pravidla zpochybnit.
Nicméně poslední vývoj ukazuje, jak se někdejší partneři z asociace od hlavního stěžovatele odvrátili. Ten teď bude muset dohrát svou hru do konce sám. I kdyby nakonec nějakým způsobem vyhrál, proslýchá se, že na trhu skončí. Jenže i kdyby skončil, jeho recept zase nenechá chladným dalšího případného neúspěšného uchazeče.
Bezchybný návod neexistuje. Neexistuje ani pevná pozice správce lesů, který své kroky musí jezdit z Hradce Králové do Prahy vysvětlovat novinářům a poslancům.
