Rokycany - Zalesnit nově třicet jedna hektarů půdy bylo plánem, který se Lesům města Rokycan podařilo splnit během měsíce a půl. Sice se ještě na některých místech dosazuje, ale to už je navíc.
„Nad plán osázíme zhruba čtyři další hektary. Nyní ještě zaplňujeme poslední volné paseky, protože máme dostatek vlastních sazenic,” uvedl ředitel Lesů města Rokycan Stanislav Suda.
Ze čtvrt milionu nově zasazených stromečků se listnáče podílejí dvaceti procenty. Převážily tedy jehličnany a z nich hlavně smrky a borovice. „Zvyšuje se také podíl jedle, které se tady po letech opět začíná dařit,” informoval ředitel. Kromě už zmíněných sazenic lesáci 7900 dalších umístili i na takzvané vánoční plantáže. Hlavně se jednalo o jedle obrovské, stříbrné smrky a černé borovice.
Přes uvedený záměr výsadby práce kvůli sněhu mohly začít až koncem března. „Na druhou stranu sníh pro les znamenal dostatek vláhy a zlepšil i srážkový deficit z předchozích let,” vysvětloval Suda. „Navzdory tomu bylo do vlhké půdy třeba sázet co nejrychleji, aby nevyschla. Jinak vznikají velké ztráty,” dodal. „V posledních letech je jaro hodně krátké. Jak bylo před týdnem hezky, už měla výsadba namále,” konstatoval hajný Jaroslav Kadlec. A tak se do boje s časem vedle stálých zaměstnanců v lesích pustili i brigádníci a dělníci z pily. Doménou technickohospodářských pracovníků se zase staly plantáže vánočních stromků.
Mezi brigádníky byli také tři mladí Slováci - Marek Lazur, Veronika Burkovičová a Igor Bulak. „Zapracovali se dobře, je na ně spolehnutí,” oceňoval hajný. Vysvětlil, že nejprve je třeba odstranit trávu a zhruba třiceticentimetrovou jamku pro výsadbu vyhloubit až do zeminy. Vrstva jehličí a hrabanky se tedy nepočítá. V kamenitém terénu je dokonce třeba zem si donášet. „Zaskočilo mě, jak tahle práce zatěžuje záda a celkově je náročná. Začátky byly dost těžké,” přiznal Marek, „teď už ale denně zvládáme zasadit tak dvě stě až dvě stě padesát stromečků - podle terénu,” pochlubil se. Krumpáčem se s kamarády oháněla i čtyřicetikilová útlá Veronika. „Na námahu i práci za různého počasí si zvyknete,” usmívala se. „Nebylo zbytí, musím se snažit,” objasňovala. „Pro mě náročnost překvapením nebyla, pracoval jsem už v lese se dřevem,” podotkl Igor a Marek dodal: „Jsem z města. Když teď vidím, kolik námahy zachování přírody stojí, začal jsem si jí daleko více vážit.”
„Výsledek tohohle snažení ocení až naše děti a vnoučata,” podotkl na konto zalesňování Suda. „Snad si výsledků naší práce budou vážit.”
