Andrea Angermannová
Před osmi lety vznikl Národní park České Švýcarsko. Jeho prvním ředitelem byl Zdeněk Patzelt. Z postu nyní odchází. Co se v parku změnilo? Jak probíhá boj s investory, kteří nehledí na přírodu, a jak se park vrací do podoby před dávnými roky?
Krásná Lípa - Před osmi lety o něm nikdo nic nevěděl. Dnes patří Národní park České Švýcarsko k nejoblíbenějším turistickým destinacím v Česku.
I to je dílo Zdeňka Patzelta, ředitele, který po osmi letech končí ve funkci a odchází do soukromé sféry.
„Tehdy to bylo opravdu zajímavé. První pracovní den byl 3. ledna. Přišel jsem na městský úřad v Krásné Lípě a tam jsme na sebe koukali a říkali, co budeme dělat, protože vlastně nic neexistovalo. Neměli jsme žádnou místnost, žádné zaměstnance, žádnou infrastrukturu, ani tužku, prostě nic. Oni mi tedy půjčili stůl a židli. A tak to vlastně začalo. Jediné co bylo, že park byl zákonem zřízen v nějakých hranicích a byl ředitel. Ale jinak nic. Tak jsem musel sehnat zaměstnance a pak začít budovat zázemí,” vzpomíná dnes Patzelt.
* Proč jste se rozhodl odejít?
Po osmi letech je správné, aby nastoupil někdo jiný.
* Za ty roky se toho v parku hodně změnilo, na co jste nejvíc pyšný?
Paradoxně si nejvíce cením toho, že se podařilo krajinu národního parku a blízkého okolí udržet v stavu jako před jeho vznikem. Daří se zabránit například komerční výstavbě apartmánových sídel, jak to bohužel známe z Krkonoš a dnes už i Šumavy v okolí Lipna. Podle mne je to rozprodej přírodního dědictví komerčním individuálním zájmům, který národní parky poškozuje. Velmi si cením i toho, že se podařilo v podstatné části národního parku zavést klid pro nerušený vývoj živočichů a rostlin. Stalo se tak například i za cenu toho, že jsme odtud museli „vymístit” několik stovek trampských osad. Ale tu cenu jsme museli podstoupit.
* Dá se tedy stručně říci, jak park vypadal, když jste nastoupil a nyní?
Nejvíce se změnila turistická vybavenost parku. Naše snaha je upřednostnit šetrnou pěší turistiku, a tak upravujeme cesty a zejména turistické vyhlídky, které byly před vznikem parku po desetiletích v zanedbaném až životu nebezpečném stavu.
* Jsou věci, které vás mrzí, že se nepodařily rozjet nebo dotáhnout?
Práce je hodně, třeba vybudování pěšiny podél silnice od Hřenska k odbočce na Pravčickou bránu, kde musí turisté chodit po nebezpečné silnici, nebo vybudování návštěvnického centra asi na Mezní Louce.
* Jaká je podle vás budoucnost parku?
Záleží na časovém horizontu, který chcete znát. Podle mne dříve nebo později dojde k tomu, že národní park se rozšíří. On je příliš malý, má 80 kilometrů čtverečních. Na to, aby dobře plnil své funkce a odolával vnějším negativním vlivům, je jeho území strašně malé. Já jsem přesvědčen, že jednou bude součástí parku třeba kaňon Labe i levobřežní část Labe až k Tisé, tam, kam vlastně zasahuje pískovcová oblast Děčínský Sněžník, Ostrov a Tisá. I tam jednou podle mne bude národní park.
* A krátkodobá budoucnost?
Bude klíčové, jak se přistoupí k jeho turistickému využití. Cestovní ruch už dnes nejvíce ovlivňuje kvalitu chráněného území. Má na park největší vliv a záleží na tom, jak se nastaví podmínky.
* Bude do parku vpuštěno méně lidí? To máte na mysli?
Já si nemyslím, že méně. Na některých místech parku je vcelku jedno, kolik lidí tam přijde. Ale je nutné mít dobře připraveno, jak ten park rozčlenit na místa pro turistický ruch a jakou mít infrastrukturu, aby se zde návštěvníci cítili co nejlépe. Na druhé straně je důležité mít jasno v tom, jak velké a jak kompaktní území musí zůstat pro nerušený vývoj živočichů a rostlin.
* Kam tedy turisty pustit a kam ne?
Je to na první pohled zřejmé, že turistické oblasti jsou Pravčická brána, soutěsky u Hřenska, jetřichovické vyhlídky, Kyjovské údolí. Na druhou stranu centrální území parku podél státní hranice, kde na německé straně navazují jejich nejcennější oblasti, to je území, kde už dnes jsou první zóny parku. Už dnes plní roli jednou zmíněného klidu pro nerušený vývoj rostlin a živočichů. Otázka je, zda by do budoucna nemělo dojít k nějakým úpravám a přesnému vymezení těchto zón. Já jsem toho názoru, že by bylo dobré tyto zóny pospojovat, protože dnes je to vlastně několik oddělených ostrůvků. Už roky v parku probíhá přeměna lesů, které zde byly několik století hospodářsky využívané. Teď bude trvat zhruba sto let, než se navrátí ke stavu blízkému původní přírodě. A jak se ty lesy postupně navrací, tak by bylo dobré i jednotlivé obnovené zóny pospojovat a turistický ruch zde vyloučit nebo přísně regulovat.
* A jak by tedy měla být upravena možnost návštěv v těchto přísně chráněných oblastech?
Optimální model je, že v budoucnu do některých částí parku bude opravdu smět omezený počet lidí a jen s průvodcem. Neříkám ale, že to bude deset lidí nebo sto, to je věc konkrétního zvážení.
Sokol a losos: symboly parku
* Jaká zvířata a rostliny se podařilo zachránit nebo do parku vrátit?
V roce 2002 se tady poprvé objevili lososi a od té doby se do řeky Kamenice vracejí pravidelně. Není to ale jen zásluhou parku, ale i výsledek záchranných programů, které začaly ještě před jeho vznikem. Od té doby jsme vybudovali rybí přechody. Je tu i sokol stěhovavý. Vlastně oba - losos a sokol - jsou dnes symboly Českého Švýcarska. Oba druhy vyhynuly a oba se sem díky záchranným programům vrátily.
* Kolik sokolů dnes v parku žije?
Desítky kusů. Máme tady kolem deseti až dvaceti hnízd, každý rok se v každém vylíhnou dvě tři až čtyři mláďata. Vlastně se sem už ani nevejdou, protože Českosaské Švýcarsko je na tak velký počet sokolů už malé. Takže se od nás už šíří do jiných oblastí v Česku.
* Máte plány na návrat i jiných zvířat?
Chceme se pokusit o návrat jeřábka lesního a tetřeva hlušce, který zde byl vyhuben teprve v osmdesátých letech minulého století, poslední byl zastřelen před dvaceti lety. Ale bude to složité, už se to bez úspěchů zkoušelo na mnoha místech v Česku. Ale zkusíme to.
* V parku od samého začátku běží projekt, kdy lesu vracíte podobu, jakou měl ve středověku. Můžete projekt přiblížit více? Také by mne zajímalo, zda jste se nesetkal s názorem, že borovice vejmutovka, která není zdejší původní rostlinou, je přeci jen hezčí než původní a opět vysazované listnáče?
S lesy je to běh na velmi dlouhou trať. Po vzniku parku již není cílem hospodářský výnos z lesů, ale přeměna lesů na stav blízký původnímu a obnova krajiny a přírody. Jde skutečně především o to odstranit nepůvodní invazní druhy jako je zmíněná borovice vejmutovka a vrátit sem původní lesní vegetaci. Vejmutovka sem byla dovezena před 200 lety ze severní Ameriky. To by tak nevadilo, ale vadí, že se agresivně šíří a vytlačuje původní dřeviny a rostliny, třeba borůvčí, brusinky a tak dále. Už se to na mnoha místech stalo - v lesích s vejmutovkou neroste vůbec nic.
Počet návštěvníků stoupne a musíme se připravit
* Kolik lidí do parku chodilo první roky a nyní? Zvládne park další nárůst?
Návštěvnost hodně kolísá. Třeba v době komunismu, kdy se mohlo cestovat tak do NDR a Bulharska, byla návštěvnost několikanásobně vyšší než nyní. Hlavně se soustředila na Pravčickou bránu a okolí. V 90. letech hodně klesla a od vzniku parku zase strmě stoupá. Ale přesné údaje nemáme. Měření probíhá jen na deseti místech a z toho přesně dovozovat návštěvnost nelze. Nicméně odhad dnešního počtu je kolem milionu turistů ročně. V budoucnu bude podle mne také třeba přistoupit ke zpoplatnění vstupu na území parku, zejména kvůli možnosti regulace počtu návštěvníků.
* Převažují dnes Češi nebo cizinci?
Dříve převažovali Němci, teď vedou Češi a Němci jsou druzí. Přibývá i Holanďanů a Poláků, ale jezdí sem i lidé z exotických zemí jako Čína, Japonsko.
* Myslíte, že to je tím, že park začíná být známý i za hranicemi?
Cestování je celosvětovým fenoménem. Podle prognóz Světového svazu turistiky se do roku 2020 počet turistů zdvojnásobí. A zároveň se ví, že v chráněných oblastech rostou počty návštěvníků až čtyřikrát rychleji. Z toho lze dovozovat, že v některých oblastech může být zanedlouho osmkrát více turistů než dnes. U nás to asi nebude osminásobek, ale několikrát více to bude.
* Už se chystáte na takový nápor?
To je právě to, co se musí řešit. Cestovní ruch nejsou jen turisté, ale doprava, parkování, ubytování, stravování... A není možné se zaměřit jen na prevenci dopadů v parku. Musí se promyslet, co lze a nelze připustit třeba v bezprostředním okolí parku.
* Lidé už dnes předělávají chalupy na penziony. Je to někde na území parku už nyní neúnosné?
Je v tom velké riziko. Nepochybně však v těsném okolí parku dochází i k tomu, že investoři pod zástěrkou budování rodinného domu postaví hotel či velký pension a u zodpovědných úřadů jim to pak projde. Děje se tak například ve Vysoké Lípě. Chybou je selhání kompetentních úřadů, které tomu mají zabránit. Pokud žijeme v době, kdy se na zákonné postupy nelze spolehnout, nejlepší ochranou národního parku a nejbližšího okolí je novou výstavbu v něm neprovádět vůbec. Ten tlak ale pochopitelně poroste a je nutné mít nějakou regionální strategii. Samotná správa parku nezmůže nic. My rozhodujeme jen o území parku, ale v okolí nemáme kompetence. Proto je důležité mít nějakou dohodu. Já bych to nazval třeba speciální územní plán pro České Švýcarsko. Tam bude jasně dané, co kde lze připustit a postavit. Výstavba turistického zázemí by měla směřovat někam dál než jsou obce v bezprostředním okolí.
* Takže dnes nemáte žádnou šanci stavbu blízko parku zastavit?
Ne. Dnes bohužel v každém území rozhoduje někdo jiný. A hlavní rizika jsou právě těsně za hranicemi parku, tam je zájem o výstavbu a infrastrukturu. Bohužel národní park byl vyhlášen bez ochranného pásma a to není dobré.
* Na druhé straně se ale obce při hranicích parku musí rozvíjet.
V obcích u parku je podle mě třeba zaměřit se na obnovu a údržbu stávajících budov a udržet jejich typický vzhled s památkami lidové architektury. Tyto objekty lze využít i pro cestovní ruch jako malé rodinné pensiony.
* Více turistů, to jsou určitě i vyšší náklady na údržbu. Roste i váš rozpočet?
Je to přesně jak říkáte, ale nejde jen o peníze. Těch je v současnosti díky rozsáhlým možnostem evropských dotací relativně dost. Pro zachování klidu v národním parku je dnes klíčový dostatek kvalitních zaměstnanců strážní služby. Těch musí úměrně nárůstu návštěvnosti přibývat. Bohužel se to ale velmi těžko vysvětluje, protože je to v rozporu s vládní politikou snižování počtu státních zaměstnanců. Počet zaměstnanců má přitom správa parku limitovaný a sama z vlastního rozhodnutí jej měnit nemůže.
* Co vám nyní dělá největší starosti a naopak radost?
Obojí v sobě skrývá právě onen růst návštěvnosti. Na jednu stranu nás velmi těší, ale zároveň je to velká starost. Musíme udržet rozumnou mez. Máme tu třeba ptačí oblast a evropské směrnice říkají, jaké druhy jsou chráněné a jak velkou populaci musíme udržet. Kdyby poklesla, EU by mohla republiku sankcionovat.
* Co byste parku do budoucna přál, co je pro něj nejdůležitější?
Aby měl jen samé příjemné a ukázněné návštěvníky a samé odborně zdatné zaměstnance.
* Odcházející ředitel Zdeněk Patzelt Národní park České Švýcarsko řídil osm let od jeho vzniku. Vystudoval lesnickou školu v Trutnově. V roce 1988 dokončil studia hydrogeologie na Karlově univerzitě v Praze a zaměřil se na matematické modelování. Je autorem Fotografického průvodce Českosaským Švýcarskem na internetu. Fotografování přírody se věnuje od roku 1975. Během studií jako člen federálního horolezeckého výběru absolvoval řadu výprav, například do Jižní Ameriky, kde pořídil fotodokumentaci z peruánských And, ostrova Bonaire, ve Venezuele pak z pralesů Río Caura (přítok Orinoka) a ze stolové hory Auyan Tepuy. Je členem Asociace profesionálních fotografů ČR.
