Zadržování vody v krajině patří mezi hlavní terénní aktivity Správy Krkonošského národního parku (KRNAP). V posledních více než 20 letech se na území KRNAP uskutečnily tři rozsáhlé projekty na podporu mokřadů a na dalších podobných národní park pracuje, vyplynulo z informací Správy KRNAP. Zachování mokřadů na hřebenech Krkonoš je klíčové pro zachování arkto-alpínské tundry, toho nejcennějšího, co nejvyšší české hory nabízejí.
„Téma mokřadů a jejich významu v krajině nabylo v poslední době na aktuálnosti, a to zejména ve spojení s tématem globálních změn klimatu. Význam tohoto ekosystému pro přírodu Krkonoš i pro lidi v Krkonoších i v podhůří si velmi dobře uvědomujeme,“ uvedl ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch.
V letech 2010 až 2014 šlo o projekt Stabilizace významných lesních ekosystémů, v období 2014 až 2015 o projekt Stabilizace vodního režimu a v letech 2021 až 2023 o projekt nazvaný Revitalizace mokřadů na vybraných plochách. Podniknuté kroky by měly pomoct zlepšit stav původně podmáčených či rašelinných smrčin, vést ke stabilizaci a zlepšení přírodního prostředí, včetně zlepšení mikroklimatu.
„Naše pozornost v posledním jmenovaném projektu se soustřeďuje na rozlohou menší rašeliniště, zejména na rašelinné a podmáčené plochy v lesních společenstvech. V první části projektu revitalizace vodního režimu jsme zaznamenali plochy vhodné k úpravě a vznikl materiál obsahující detailní popis každé plochy spolu s konkrétními postupy revitalizačních opatření. V průběhu druhé části projektu provádíme opatření na jednotlivých plochách,“ uvedl mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.
Na odvodňovacích příkopech jednotlivých ploch budují systém malých a velkých přehrážek, na některých místech se zahrnou dříve vybudované kanály. „Přehrážky slouží zejména ke zpomalení odtoku vody z mokřadu. Jejich zanášením a zarůstáním postupně dochází k likvidaci celého odvodňovacího systému a k následné obnově mokřadního stanoviště,“ uvedl Drahný.
V místech, kde je dopad odvodnění menší, hladina podzemní vody výrazně nekolísá a nejsou tam patrné ani rychlé odtoky vody z místa spadu srážek. „Zadržení vody pomocí přehrážek vede ke vzniku drobných tůní a blízké okolí odvodňovacích kanálů je ve srovnání s původním stavem výrazně vlhčí a získává mokřadní charakter. V těchto tůních se již následující rok rozmnožují obojživelníci. Pokud se na ploše vyskytovala místa s mokřadní vegetací, tato vegetace se šíří do blízkého okolí,“ uvedl Drahný.
Nejvýznamnějším typem mokřadů v Krkonoších jsou rašeliniště. Rašeliniště na hřebenech Krkonoš jsou součástí krkonošské arkto-alpínské tundry a výrazně je ovlivňuje chladné klima. Roční průměrné teploty se pohybují kolem nuly, roční úhrn srážek dosahuje zhruba 1500 milimetrů a souvislá sněhová pokrývka tam leží od začátku listopadu do konce dubna. „Takové klimatické podmínky jsou srovnatelné s horskými oblastmi Norska a Švédska. To vysvětluje, proč se v těchto polohách Krkonoš vyskytuje tolik severských a vysokohorských druhů,“ uvedl Drahný.
K tomu nejcennějšímu, co krkonošská rašeliniště nabízejí, patří například drobný keříček ostružiník moruška, pták slavík modráček tundrový, suchopýry pochvatý a úzkolistý, šídlo horské nebo bylina všivec sudetský. „V Krkonoších jsou dva typy rašelinišť. Úpskému nebo Pančavskému rašeliništi se říká vrchoviště. Lesní rašeliniště lze nalézt na Černé hoře. Kromě jezírek s vodou jsou v rašeliništi také kopečky – bulty, tvořené hustě narostlými rašeliníky,“ dodal Drahný.
Rozsáhlé komplexy subalpínských mokřadů náleží mezi nejpozoruhodnější biotopy Krkonoš. Největší rašeliništní komplexy náhorní planiny východních a západních Krkonoš – Úpské rašeliniště a Pančavská louka – byly v roce 1993 zařazeny mezi nejvýznamnější mokřady světa v rámci tzv. Ramsarské úmluvy.
ČTK
