Ze sežraných lesů nám zbudou jen oči pro pláč. Stačí chvíli postát u silnice. Vidím nespočet nákladních automobilů, vezoucích smrkovou kulatinu napadenou lýkožroutem. Chemicky neošetřenou, neodkorněnou. Svědčí to o tom, že se kůrovec opět rozmnožil, a že proti němu nebylo zasaženo včas. Apříští rok znovu udeří.
Vlastníci lesa mají sice povinnost proti kůrovci zasahovat, ale praxe je úplně jiná: díky zvýšené frekvenci kalamit, které nás postihly po vichřicích Kyryl a Ema, nestačí dřevaři dřevo zpracovávat. Znovu a znovu tak dochází k poškozování neošetřených lesů.
Na kůrovcových kalamitách profitují především pily a obchodníci se dřevem. Vlastníci jsou nuceni prodávat dřevo pod cenou a nezbývají jim prostředky na výsadbu ani na péči o les. Slýchávám často, že naše lesy mají špatnou skladbu, že v nich chybí listnaté dřeviny. Tyto dřeviny jsou více odolné proti větrným kalamitám.
Souhlasím s tím, že listnatých stromů je v našich lesích velice málo. Může však za to především přemnožená spárkatá zvěř, která působí škody spásáním a vytloukáním.
Myslivci tvrdí, že počty zvěře nemohou ovlivnit. Určuje je státní správa. Z vlastní zkušenosti si troufám tvrdit, že myslivecká lobby prorůstá do státní správy a do zákonodárství našeho parlamentu vůbec. Proto se v České republice prosazuje model: zvěř před lesem. Vlastníci se mohou obrátit na hospodáře mysliveckého spolku se žádostí o náhradu škody.
Zavedenou praxí ovšem je bagatelizování způsobených škod. Zmrzačené stromky jsou vydávány za životaschopné.
Chtěl bych jen podotknout, že běžný metr drátěné oplocenky stojí přes 30 korun a každý kbelík nátěru 500 korun. Náklady si, samozřejmě, hradí každý vlastník sám. Je donucen chránit svůj majetek proti zvěři, držené ve vysokých počtech, aby jedna zájmová skupina mohla užívat svých požitků – trofejí, a především zvěřiny.
