Rubrika: ČTENÁŘ - REPORTÉR
Kolik dlouhých let už slýcháváme o drancování amazonského pralesa těžařskými společnostmi! Než však půjdeme do Amazonie, podívejme se na lesy za našimi humny, na ty v nejbližším okolí města, zvané příměstské. Kdo dnes jde po cestě Na Široké, mezi tratěmi kralupskou a rakovnickou, má dojem, že tam hned na dvou místech spadnul tunguzský meteorit! Avšak hromady narovnaného dřeva podél cesty ho přesvědčí, že se jedná o destrukci plánovitou. Po desetiletém hospodaření Státních lesů a těžbě prováděné těžařskými společnostmi tu ucelený kus lesa není téměř k vidění. Zato vykácené prostory, holiny a nepořádek, hromady větví prorostlé křovím a ostružiním a znovu holoseče vznikající tempem, které navozuje představu o blížícím se konci světa.
Tomu nasvědčuje i snaha po zefektivnění práce v lese. Proto se v lesích, prodávaných nastojato, už místo dřevorubců objevují stroje, které dokáží les vytěžit levněji. Kromě této efektivity dokáží půdu i perfektně udusat! Při námitkách proti takové těžbě slyšíme stereotypní odpověď: „Jedná se o obnovu nebo omlazování lesa.“ Což je eufemismus pro výraz tunelování. Ještě jedna frekventovaná věta: „Vše je v rámci zákona." Jak důvěrně jí rozumíme a při jakých příležitostech jsme ji už slyšeli?! Ano, vše je v rámci zákona, ale i nacisté a bolševici měli své zákony, v jejichž rámci jednali. Žertovné je, že povinnost zalesnit holoseč leží ne na tom, kdo les vytěžil, ale na vlastníkovi, tedy Státních lesích, tím pádem na daňových poplatnících!
Skoro cynicky vyznívá to, s jakým znepokojením se zde mluví o ohrožení amazonských plic planety. Naše lesy nejsou ohroženy? A nejsou také plícemi? Nevydechují kyslík, nepohlcují oxid uhličitý, nezadržují vodu? Takto bezohledná těžba dřeva, kromě toho že ničí flóru a přetrhává ony jemné svazky, o kterých my ani nemáme tušení, narušuje i hladinu spodních vod, což je zvláště varující právě pro Kladensko, jež spolu se Slánskem patří k nejsušším oblastem české kotliny. Potom poukaz na nekompetentnost kritiků takového způsobu hospodaření není než kamufláží a chabou obhajobou takové činnosti, neboť nikdo z těchto tzv. kompetentních není schopen vyčíslit, kolik kyslíku vydechne a kolik vody zadrží stromeček oproti vzrostlému stromu. My ostatní jim to můžeme vysvětlit. Jelikož se intenzita kácení zvýšila natolik, že hrozí, dříve nebo později, katastrofou, není od věci položit otázku. Existuje zde síla, schopná postavit se této nenasytné touze po penězích? Máme mlčky přihlížet dalšímu drancování lesů a tomu, jak naše poslední přírodní bohatství mezí kdesi v Německu a Rakousku? Nebo se naplní povzdech oné paní, která při pohledu na tu spoušť řekla: „Mám obavu, že ten les tuhle dobu nepřežije."
