Vyjíždějí u obce Srbsko z bývalé pískovny. Zdolávají příkré stoupání a od zadních kol jim stříká gejzír pískových zrnek. Slunce ustupuje, tři čtyřkolkáři působí na kraji kráteru jako kosmické komando. Ta poetika je ale sporná.

Motorové čtyřkolky se staly i v Česku hitem. Kupují je rodiče dětem a ty silnější si vyhlížejí dospělí. Pánové. Jízda na „motorkoteréňáku” je adrenalin, požitek, boj - tak ji popisují. „Prvně jsem se svezl před rokem a půl ve Všeradicích, kde je půjčovna čtyřkolek i dráha. To se opakovalo a pak jsem se rozhodl, že si ji koupím. Vzalo mě to,” popisuje čtyřicátník Robert z Berounska. Na čtyřkolku přesedlal z horského kola. Jezdí se dvěma kamarády. Trojka je údajně na relaxační sport ideální počet. Jezdí jednou týdně: o víkendu a „udělají” 100 km.

Zákaz romantiky?

„Na čtyřkolkách jsme projeli okolí, poznali místa, kam bychom se jinak nedostali. Kocháme se přírodou a udržujeme fyzičku,” vypráví nadšeně Slávek, druhý z jezdců. Že je okolí vesměs Chráněná krajinná oblast (CHKO)? „Nejezdíme po osetých polích, přesto jak nás vidí zemědělci, už by nás tloukli!” rozhořčuje se. Na jednu stranu přizná, že chápe ty, kteří mají se čtyřkolkáři špatnou zkušenost, na druhou se kvůli tomu mašiny nevzdá. „Taky chatovou osadou nejezdíme jako šílenci, blbneme v opuštěné pískovně,” přidá se Robert. Touhu zdolat nové terény, bažiny a drsné rokle ale nepopírají. Že je vjezd do lesa motorovým v ozidlům zakázán, vědí.

Často překračují zákon a spoléhají na toleranci hajných a policistů. „Nejsme agresivní magoři. Než jít s někým do hádky, jedeme pryč,” tvrdí svorně. Chystají se na terény do Rumunska, kde to údajně jde. A bez problémů.

Soukromý les!

„Rozježděný porost, poničené lesní cesty a vyplašená zvěř. To jsou ,výlety‘ čtyřkolkářů. Když je žádáte, aby odjeli, jsou sprostí,” líčí svou zkušenost inženýr Josef Myslivec, správce části Colloredo-Mannsfeldských lesů u Zbiroha. Tam míří jezdci často. „Šance bránit se? To bych je musel chytit a dovést na policii. O vymýcení těch věcí mají usilovat ekologická hnutí, ne se plést do lesnických záležitostí, kterým nerozumějí,” tvrdí šéf revíru. Složité terény v lesích čtyřkolkáře „rajcují”. Sjíždět krpály, sekat to mezi stromy, to je ono. „Když čtyřkolka sjede z pevné cesty do lesa, zpravidla ničí svážnici, poruší vrstvu humusu a je problém. Tím vznikají škody,” vysvětluje ředitel Lesní správy Orlík nad Vltavou Ivan Bambuška. Také ve Schwarzenberských lesích začaly tyto stroje řádit. I tam porušují mnozí jezdci další zákon: o ochraně přírody.

Prodejce jako viník

„Oficiálně se čtyřkolky prodávají, ať se nikdo nediví, že na nich jezdíme...” zní názor z jedné webové diskuse. „To je demagogie. Těžko prodejce ovlivní, co zákazník s koupenou čtyřkolkou udělá, kde s ní jezdit a jak. Na to jsou zákony,” uvádí Jaromír Vejvoda, šéf ATV-Centra, jež čtyřkolky dováží. „Taky se projedu, ale do lesa? Ne! Luční a polní cesty, to je jiná. Vjezd na ně asi žádné pravidlo neujasňuje, ale jezdíte-li někomu po pozemku, jistě se mu to nelíbí,” komentuje situaci prodejce s tím, že dost lidí si kupuje tzv. pracovní verzi - na zahrady či pozemky - a že pro ty sportovní jsou speciální terény. Málokterý zákazník se na ně ovšem ptá...

My jsme jich moc nezjistili. Víme jen, že se konají čtyřkolkářské polotajné závody a setkání, že málokdo jezdí se čtyřkolkou (i s pracovní verzí) jen po okresních a opuštěných silnicích. Pozor, každý kus země má majitele! I vyhledávané bývalé vojenské újezdy.

Farmy byly důvod

Kde se vzaly? Původně šlo o pracovní náčiní amerických a australských lesáků i rančerů, které jim umožnilo dostat se do nepřístupných míst a pohybovat se rychle po velkých latifundiích Netrvalo dlouho a z „dříče” je předmět zábavy. Jezdí po plážích, silnicích, loukách, závodí a existují v různé síle, technické dokonalosti i cenách. Získat je lze od 12 000 do 360 000 Kč. S koly, pásy... Jejich řidiči zkoušejí, kam se motomiláček vyšplhá a co oni s ním fyzicky zvládnou. „Kluci mají pracovní těžší verze, já sportovnější lehčí. Poznávací značky a homologaci pro jízdu po silnici máme všichni. Máme všechno jako auto. Techničák, lékárnu...” ukazuje Robert vybavení. Jízda na asi 200kilogramové čtyřkolce není jednoduchá. Žádá grify a v terénu sílu. Přesto na nich jezdí i ženy.

Nenuťte mě střílet!

Čtyřkolky brázdící osetý lán i nepokosenou louku zná důvěrně. „Ochrana soukromého půdního fondu v Česku fakticky neexistuje. Pozemky neobehnané plotem nerespektují pěší ani čtyřkolkáři,” připouští natvrdo Vladimír Matějů, zemědělec ze Zeos Bor u Ostrova na Karlovarsku.

„Ničí nejen úrodu, ale na loukách i trávy."

Nerespektují zábrany, jsou vulgární, agresivní. Je to nešvar a sílí,” doplňuje s tím, že o tomto problému jedná i Agrární komora. „Ušpiní si značky a jezdí v přilbách. Nic nezmůže ani fotografie. Jejich drzost je šílená. Mám zbrojní pas, ale radši zbraň nenosím,” podotkne farmář s nadsázkou. Řešení? „Někdy to člověka žene k nápadům, kterými by si škodil nakonec sám. Je to na legislativě a policii,” uzavírá Vladimír Matějů. Policisté se k tomu stavějí různě. Někde dělají zátahy, jinde nic „nevidí”.

Dva rozumní

Situace je stejná v celé republice. „Není kde jezdit,” stěžují si právem majitelé čtyřkolek a přidají doušku: „Horší škody než my dělá v lese vysoká zvěř a mechanizace.” Nutno dodat, že i oni se dělí na slušné a bezohledné. „Situace se čtyřkolkáři tu je neudržitelná. Proto jsme na ,rychtu‘ pozvali zástupce CHKO, lesů, vlastníky půdy a dva z rozumných jezdců. Bojujeme osvětou. Je třeba, aby každý věděl, jak může zasáhnout a kam se obrátit, když mu někdo jezdí po majetku,” jsou slova Aleše Navary, starosty obce Bořislav pod Milešovkou.

Ze všech stran je slyšet na nový typ relaxu kritika. „Štve nás, že jsme v jednom pytli s těmi, co se chovají jako zběsilí. Tak to funguje ve všem. Můžeme se bránit tím, že s nimi nejezdíme. Máme komorní trio, které se snaží být nenápadné,” zamýšlí se Aleš. Mašiny si opravují sami a šilhají po silnějších, ale... „Co s nabušeným strojem, když není moc kde jezdit? Uvidíme, možná se to změní,” krčí rameny Slávek.

Psaní komentářů k článkům na serveru Silvarium.cz zůstává přístupné pro všechny čtenáře. Pro vkládání komentářů je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.