názory
Tomáš Feřtek
Napadlo mě to poprvé asi před čtyřmi lety, když se naposledy měnila vláda a lidovci v čele s Kalouskem a tehdejším ministrem Ambrozkem (nezní vám to taky jako zpráva z nějakého paralelního vesmíru?) couvli před šumavskými starosty a slíbili, že neudělají nic, co by se jim a „šumavskému lidu” před volbami nelíbilo. Tak jsem si tehdy říkal: Když nejsme za patnáct let schopní najít rozumnou cestu, aby ten národní park fungoval, tak ho proboha zrušme.
Tehdy to byl spíš takový emocionální výkřik, ale teď se znova sestavuje vláda, a pokud ministerstvo životního prostředí rovnou nezmizí z vládní mapy, bude v jeho čele nejspíš někdo z ODS či Věcí veřejných. Tak mám pocit, že by vážně stálo za to o zrušení parku uvažovat.
Za ty poslední čtyři roky se toho na Šumavě moc nezměnilo, byť jsme měli vládu, jejíž součástí byla Strana zelených, která dokonce držela přímo ministerstvo životního prostředí. Jmenovala nového ředitele parku, pana Krejčího, který by rád se starosty vycházel a zároveň si to příliš nerozházel s biology a ochranáři. Což je těžké. No a současná úřednická ministryně paní Bízková (blízká ODS) mluví o tom, že na Šumavě byla spuštěna zelená opona a dva tisíce místních obyvatel trpí. Rétorika nového ministra (pokud se jím nestane pan Moldan za TOP 09) asi bude podobná. I když jím bude Moldan, není pravděpodobné, že by v pravicové vládě udržel „bezzásahové” pojetí prvních zón a prosadil jejich scelování a rozšiřování. Opozičním socialistům leží představa suchého lesa na hřebenech v žaludku ještě víc.
Šumavě nejvíc škodí přesně tato zákopová válka, kdy se politici nejsou schopni rozhodnout, jestli tu bude opravdový národní park, nebo jeho parodie. A změna ke skutečnému parku, kde je alespoň třetina území ponechána přírodním procesům, se přinejmenším od příštích dvou vlád nedá očekávat. Dalších zhruba deset let jalových kompromisů Šumavě jen uškodí a my budeme sledovat pozvolnou devalvaci, zesměšňování a ukrajování parku.
Takže zahajujeme myšlenkové cvičení: Národní park Šumava neexistuje. Co se stane?
Zmizí nepřítel, který sjednocuje všechny – od party okolo expremiéra Zemana, přes krajské politiky, až po místní obyvatele. Diskutující vylezou ze zákopů označených kácet proti nekácet a začne normálnější debata o tom, jak by měla Šumava vypadat.
Zmizí některá nesmyslná nařízení současné správy parku, která opravdu ztrpčují místním život, když chtějí úředníci v intravilánu obcí kecat do každé pitomosti.
Bude se tu víc stavět, asi nic hezkého. V míře vkusu se Šumava od zbytku republiky asi lišit nebude.
Kůrovcové holiny na vrcholcích se asi zvětší. Ale tam není při současné klimatické změně dosavadní les udržitelný. Nezasahování byla jeho šance pro obnovu. Lesácké zásahy proces mizení lesa nejspíš jen urychlí. V takovém případě by bylo mimořádně trapné nechat si „národní park” jen jako turistickou známku, když se ve způsobu hospodaření od ostatních lesů prakticky lišit nebude.
Přírodně zajímavá místa asi zůstanou chráněna jako maloplošné rezervace. Což se zase nebude mnoho lišit od dnešní „první zóny” pořád ještě rozdrobené na 138 kousků.
V nižších polohách bude Šumava dál zelená a smrková, jak to mají turisté rádi. A na náklaďáky se dřevem si zvykli. Ostatně díky nim je Šumava plná asfaltek. Pro cykloturisty ideální. Pěšky je totiž mezi stejnověkými smrčky poněkud nudno.
A když bude chtít někdo vidět národní park, se vším neladem a divokostí, je to do Bavorského lesa přes hranici pár kilometrů.
Třeba teprve pak někoho napadne, že ta původní idea národního parku nebyla zase tak špatná. Anebo ne. Možná opravdu nikomu scházet nebude a všichni budou nadšeni, že mohou jezdit lyžovat od Lipna na Hochficht lanovkou. Ze Šumavy prostě bude takový národní sportovní lunapark. Jako třeba v Krkonoších. Tam je ten „národní” park taky do značné míry k smíchu.
Připadá vám to jako kacířství? Ta původní cesta, kterou jsme nastoupili v roce 1993 vyhlášením Šumavského národního parku, se prostě neosvědčila. Není v této společnosti průchodná a udržitelná. Tak zkusme jinou. Konec světa kvůli tomu nenastane.
