Jižní Morava - Vysočina
Jana Pechová
Aktuální stavy tak počátkem dubna prozradí, zda se zachoval několikaletý příznivý trend – mírné zvyšování stavů zvěře. A budou-li mít myslivci štěstí, možná i letos objeví stopy rysa ostrovida, který se na Vysočinu pravidelně zatoulává.
Loni bylo v 510 honitbách kraje Vysočina z nejznámějších druhů zvěře nasčítáno 29 619 kusů srnčí zvěře a 2634 divočáků.
Nesčítá se ale jen to, co se dá a smí lovit: myslivci evidují i druhy, které by bez jejich péče jen těžko přežívaly, jako koroptev polní (13 227) nebo některé druhy kachen.
Že je sčítání velmi důležitým podkladem nejen pro myslivecké hospodaření, potvrzuje fakt, že se podařilo zachytit i chráněné druhy živočichů jako například bobra evropského (16) nebo vydru říční (1094).
„Stavy zvěře na Vysočině se v posledních letech mírně zvyšují, jediný propad přinesla zima 2005– 2006,” uvedl vedoucí odboru vodního a lesního hospodářství kraje Vysočina Petr Bureš.
Zatímco však u lovené zvěře (resp. savců) obecně se stavy zvyšují jen velmi mírně, tak třeba takové strace obecné se za posledních pět let začala Vysočina velmi líbit a počet kusů vzrostl od roku 2002 do roku 2007 z 5700 na 7221.
Pozoruhodné „skoky“ zaznamenali myslivci a další účastníci sčítání i u zvěře, která se na základě mezinárodních smluv lovit nesmí. Tak třeba při sčítání v roce 2003 narazily rojnice sčítajících na jediný exemplář bobra evropského, v roce 2007 už jich na vodních tocích kraje našli 16.
Ve stejných letech přibylo i krkavců velkých (1155–1636) či kormoránů (603–1281).
Díky zapojení Vysočiny do záchranného programu se v kraji zvyšuje také počet koroptví. Zůstávají sice stále na nízkých stavech, jejich počet (13 227 z roku 2007) je však více než stoprocentním navýšením za pět let. Snaha o zapojení do záchranného programu u tetřívka obecného však kraji zatím (paradoxně kvůli nepochopení ze strany ochranářské agentury) nevyšla, a tak těchto vzácných ptáků nacházejí myslivci v posledních letech na území celého kraje pouhou desítku. Podle Oldřicha Sedláře, jednatele žďárského mysliveckého spolku, lesní zvěři nesvědčí rozvoj turistiky. Lidé totiž zapomínají na někdejší ‚svatéâ€? pravidlo, že les je chrám, kde se nehlučí. V létě tak děsí zvířata motoristé (zejména čtyřkolkáři), v zimě lyžaři na běžkách, kteří nebazírují na lyžařských stopách.
Po celý rok pak do lesa chodí pejskaři, jejichž čtyřnozí miláčci zvěř štvou a vyčerpaná zvířata po vysoké ztrátě energie špatně čelí nemocem. Značný počet zvířat také hyne na silnicích.
