Prof. Ing. Petr Sklenička, CSc.
*1964
Petr Sklenička vystudoval Agronomickou fakultu VŠZ, kde pokračoval v interní aspirantuře na Katedře biotechnických úprav krajiny. Od roku 1993 zde pracoval jako odborný asistent a o deset let později se habilitoval v oboru ochrana půdy a meliorace. Profesně se specializuje na ochranu krajiny a půdy z pohledu krajinné-ekologie, krajinné-architektury, ekonomiky a plánování.
V roce 2006 působil jako „Visiting Professor" na Utah State University. V roce 2007 byl zvolen prvním děkanem Fakulty životního prostředí, která vznikla transformací části Fakulty lesnické a environmentální. V roce 2008 byl jmenován profesorem pro obor aplikovaná a krajinná ekologie a o rok později se stal vedoucím Katedry biotechnických úprav krajiny. Od roku 2015 byl proděkanem pro vědu a výzkum.
Rektorem České zemědělské univerzity v Praze byl inaugurován 21. března 2018.
- Jak u vás probíhal rozhodovací proces, zda kandidovat na rektora České zemědělské univerzity?
Mému rozhodnutí předcházelo přesvědčování mých kolegů, následované poměrně dlouhým uvažováním. Byl jsem osm let děkanem, což mi přineslo mnoho nových povinností a plný diář. Dokázal jsem si tedy zhruba představit, co bude pozice rektora obnášet. Kandidaturu jsem nakonec zvažoval spíše z hlediska časového, s ohledem na rodinu a s ohledem na svou specializaci a aktivitu v oblasti výzkumu. Do mých úvah samozřejmě vstupovaly i otázky, zda mohu univerzitě něco nového přinést. Zda mohu nabídnout nové pohledy, nové cíle a možná i jiné cesty.
- S jakými hlavními vizemi a nápady jste oslovil a přesvědčil akademický senát?
Mým základním volebním heslem bylo „silná a sebevědomá univerzita". To především proto, že v minulých letech docházelo k přesunu finančních prostředků na financování studentů, výuky a částečně i výzkumu na úkor naší univerzity ve prospěch jiných univerzit. Za minulé osmileté období jsme tím přišli o poměrně významnou sumu peněz. Silná univerzita musí umět lépe vyjednávat pravidla, podle kterých se potom peníze na výzkum a provoz rozdělují.
- Jaké byly vaše další vize?
Chtěl bych v dnešní rychle se měnící době dosáhnout co nejvyšší stability. Optimálně tím, že budeme univerzitou rozmanitou co do oborů i přístupu a zároveň zde bude existovat mezifakultní solidarita, a to i v oblasti ekonomické.
Směrem ven z univerzity je základní vizí „moderní evropská univerzita", což v dnešní době není vůbec jednoduché.
- Jak celkově hodnotíte postavení a činnosti Fakulty lesnické a dřevařské?
O lesárně hovořím velmi rád. Aniž bych chtěl vedení fakulty „pochlebovat", v posledních letech mají neuvěřitelný „drive". Jsou určitě nejrychleji rostoucí fakultou, nejen u nás na univerzitě, možná patří i mezi nejrychleji rostoucí fakulty v České republice. A pokud říkám rostoucí, myslím tím nejen kvantitativně, ale především kvalitativně. Fakultě se daří zvyšovat kvalitu výzkumu, podařilo se jim získat dva excelentní projekty, což se mnoha fakultám v České republice nepodařilo. Fakulta lesnická a dřevařská nemá problém s novými studenty a daří se jí stavět nové výukové a výzkumné pavilony.
V době, kdy jsem byl děkanem na Fakultě životního prostředí, jsme se o to, kdo bude úspěšnější, trochu přetahovali. Musím však skromně říct, že v tuto chvíli nás „přejeli" a míří výš. A díky excelentním projektům mají obrovské impulzy do budoucna.
- Pro odbornou veřejnost jsou kromě kvality uchazečů měřítkem hodnocení univerzit i výsledky výzkumu a jeho přenos do reálné praxe. Daří se vám realizovat aplikovaný výzkum a jeho přenos do praxe? Můžete uvést nějaké zajímavé příklady?
Určitě se nám to daří, v minulých letech jsme udělali řadu opatření pro snazší přenos výsledků do praxe, pro jejich komercializaci. Jsme de facto tlačeni i nejrůznějšími grantovými agenturami, jako je Technologická agentura České republiky nebo NAZV. Již před mnoha lety jsme založili oddělení pro transfer a komercializaci při rektorátu univerzity, které pomáhá jednotlivým řešitelům grantů a projektů s právní stránkou ochrany pomocí patentů, obecně jim hlavně pomáhá zorientovat se v komerční sféře.
Můžeme se určitě pochlubit řadou úspěšných transferů, mnoho z nich se týká právě lesnictví, myslivosti, životního prostředí a vlastně i zemědělství. Mohu zmínit například patent vermikompostérů pro restaurace, hydraulicky poháněný ořezávač chmele nebo nátěrové systémy pro vybrané druhy dřeva v exteriérových aplikacích.
Většina našich výzkumů je ale o tom, že chceme něčemu předejít, chceme něco zachránit, ochránit, chceme snížit dopady na lidské zdraví. Tyto výstupy nelze jednoduše komercializovat. Jsou to výzkumy, byť aplikované výzkumy, v oblasti lesnictví, životního prostředí atd., které ale jsou současnou mánií patentů a užitných vzorů de facto handicapované.
Je zde obrovská oblast dopadů klimatických změn, která nebude o transferech, nebude o patentech, ale o aplikovaném výzkumu, který půjde směrem jiných výstupů.
Čtěte také: Je důležité vést mladou generaci ke schopnostem kritického myšlení
- Vysoké školy jsou převážně o studentech a jejich vzdělávání. Kde vidíte hlavní roli univerzity ve formování mladé generace?
Hovoří se stále více o tzv. třetí roli univerzit, která spočívá v komunikaci se společností, v působení na společnost, na studenty, v pozitivním příkladu, kterým mohou být sami pedagogové. Může to být osobní statečnost, pokud k něčemu zaujmou stanovisko, které není zrovna kvitováno okolím. Mohou to být i sami studenti, což se ukázalo při jejich březnových protestech. Ukazuje se, že studenti jsou stále skvělou komunitou, připravenou bránit demokratické principy.
Obecně bych řekl, že na univerzity se v tomto dalo a dá spolehnout. Známé jsou jasné postoje rektorů vůči hlavě státu a jeho selekci, koho pozvat a koho nepozvat na různé akce. Myslím si, že dnes dochází k jakési bulvarizaci společnosti, kdy se prolamují různá demokratická tabu, která se čtvrt století držela, a vzdělávání je
- Nastavený systém financování vysokých škol, ale i snaha společnosti po dosažení vysokoškolského vzdělání u stále větší části populace vede k nárůstu počtu absolventů, ale v některých případech i k poklesu jejich „kvality". Pokud se nejedná o subjektivní pohled, jak tuto situaci hodnotíte?
Není to subjektivní pohled, průměrné kvalita studentů opravdu poklesla. Na druhou stranu, když člověk slyší, že tento stav kritizuje současný i minulý prezident, a podívá se, že za jejich vlád se přibíralo nejvíce studentů, je to smutné. Stát říká: „Ano, chceme tady mít hodně vysokoškoláků," ale my jsme ještě ani nedosáhli na průměr EU, máme jich stále výrazně méně. Každý musel vědět, že budeme přijímat ke studiu lidi, kteří by dříve skončili pod čarou. To znamená, že už na vstupu na vysokou školu jsme věděli, že vezmeme-li desetkrát tolik zájemců o studium, devadesát procent jich je vlastně pod čarou dřívějších požadavků, a nelze plakat nad tím, že průměrná kvalita absolventa je nižší.
Zároveň chci ale zdůraznit, že nejlepších řekněme deset procent absolventů je minimálně na stejné úrovni kvality vzdělání jako v době, kdy tu studovala desetina studentů. A to nemluvím jen o ČZU, ale o všech vysokých školách. Nejlepší studenti chtějí vyjet a vyjíždějí do zahraničí, mají možnost si nabrat další volitelné přednášky a kurzy, zapojují se do výzkumu už během studia.
Počet studentů jednotlivých fakult ČZU. Zdroj: ČZU
- Na vysokých školách se setkávám s dvojím úhlem pohledu na uplatnění studentů. Jeden pohled považuje za podstatné uplatnění v jakémkoli oboru, druhý pohled je spíše takový, že investice do studia specifického oboru by se měla v tomto oboru uplatnit. Jaký postoj zastáváte vy?
Oba přístupy mají něco do sebe. Každý je ale správný pro jiné obory. Například naše provozně-ekonomická fakulta, která produkuje hlavně ekonomy nebo IT specialisty či manažery, nebo ostatní fakulty s obory, které míří do státní či veřejné správy... Je samozřejmé, že tyto studenty nemůžeme přesně nasměrovat, musíme jim dát co nejširší vzdělání. Jejich výhodou pak je i lepší uplatnitelnost v dobách, kdy není takový „hlad" po pracovní síle.
Klasickou ukázkou opaku je například právě Fakulta lesnická a dřevařská, která patří k určitému cechu, do určité uzavřené komunity. Otcové a dědové studentů „lesárny" byli lesníci a jejich děti budou opět dělat hajné či podobné profese. Na „lesárně" je tedy daleko větší procento lidí, kteří jdou do oboru, ve kterém jsou vzděláváni. Je vhodné na fakultách obory s úzkým zaměřením kombinovat s obory se zaměřením širším, obecnějším.
- Jaké jsou hlavní reakce univerzity na témata spojená se změnami klimatu?
Na všech frontách, na všech fakultách se stávají klimatické změny jedním z klíčových témat. Je to výzva, na kterou reagujeme posilováním výuky předmětů spjatých s vodou, s klimatologií. Posilujeme praktické předměty, ve smyslu hydromeliorací, biotechnické úpravy krajiny, pozemkové úpravy, zkrátka předměty, které budou do budoucna stěžejní v profilaci odborníků, kteří budou muset řešit dopady klimatických změn v praxi. Speciálním případem je předmět závlahy, který jsme si v celé České republice absolutně zničili. Na mé původní katedře mám jednoho z posledních závlahářů v penzi. To je obor, který bude v několika málo letech skutečně naprosto klíčový. Na jih od nás, pár hodin letu, vidíme, co nás bude čekat po roce 2030. Jezdíme se tam dnes s otevřenou pusou dívat, kam až se závlahy dostaly.
- Nemohu se ubránit pocitu, že dříve bylo lesnictví z významné části zaměřeno na technické obory, vyučovalo se mnoho technických předmětů, jejichž základem byla fyzika, matematika, chemie... Role těchto předmětů postupně klesá. Je to dáno snižováním nároků na studenty, nebo se domníváte, že tyto předměty už nejsou v praxi tolik potřeba?
Já se domnívám, že jsou potřeba, možná ještě víc než dřív. Problém je ale ten, že na vysokou školu přicházejí lidé, kteří nemají dovednosti nebo znalosti, které dříve mívali absolventi středních škol. My stojíme před situací, kdy se rozhodujeme, jestli budeme držet stejnou míru přísnosti jako v minulosti a budeme po studentech tyto znalosti vyžadovat, nebo se situaci přizpůsobíme.
Podle mého názoru je nezbytný návrat kvalitní výuky technických předmětů na základní a střední školy. To je asi jediná šance.
- Jak by mělo lesní hospodářství reagovat na změny klimatu, případně společenské změny?
I když jsem původně působil na lesnické fakultě, neznamená to, že jsem lesník, ale pokusím se odpovědět. Les je potřeba brát jako součást krajiny a měl by fungovat jako houba. Houba, do které když spadne voda, byť i třeba intenzivnější nebo přívalový déšť, tak ji pojme, aby ji následně dokázala postupně uvolňovat. Tato funkce bude stále důležitější, proto bude třeba porosty optimalizovat, včetně dřevinné skladby, právě tímto směrem. Stále více budou preferovány funkce ochranné, ekologické a zejména vodohospodářské nad funkcí produkční. Je potřeba jasně říct, že ani zemědělská krajina nesmí vypadat jako střecha, na kterou když spadne voda, tak po ní bez užitku sjede, aby byla vzápětí suchá a přehřátá. Musíme se snažit do krajiny dostat menší a střední lesní celky a zemědělskou krajinu těmi lesy nebo i dřevinnými nelesními společenstvy trošku více rozdělit.
Děkuji za rozhovor (16. 3. 2018), Jan Příhoda
Celý rozhovor naleznete v Lesnické práci 4/2018
Komentáře