Dva deštivé měsíce přerušily pětiletou epizodu sucha, která byla u nás podle odborníků z portálu Intersucho, jenž shromažďuje informace o suchu a jeho dopadech, nejhorší za posledních 500 let. Podle portálu je nyní v některých oblastech vody v povrchové půdě dokonce více, než je obvyklé, a v hlubší vrstvě (40–100 cm) se ke konci června situace zlepšila natolik, že zhruba na 83 % území není sledováno sucho. V podzemních vodách však stále pokračuje deficit. Podle expertů po pěti letech sucha chybí krajině a půdě asi rok deště. Na epizody sucha si podle nich navíc budeme muset zvykat.
Prof. Ing. Mgr. Miroslav Trnka, Ph.D.
* 1976
Bioklimatolog Miroslav Trnka působí jako vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR a zároveň jako profesor na Mendelově univerzitě v Brně. Dvacet let se intenzivně zabývá myšlenkou víceúrovňového systému pro monitoring sucha, přičemž zodpovídá za architekturu a metodiky systému. Podílí se na studiích analyzujících příčiny a dopady aktuálních epizod sucha a zabývá se modelováním dopadů změny klimatu na polní plodiny, krajinu a vodní cyklus. V rámci své výzkumné činnosti se věnuje studiu meteorologického a zemědělského sucha v minulosti a taktéž se zabývá projekcemi pro 21. století se zohledněním dopadů změny klimatu a vývojem adaptačních strategií. Je členem týmů portálů Intersucho, FireRisk, Výnosy plodin a Klimatická změna.
Monitoring sucha – projekt Intersucho
– Můžete prosím projekt Intersucho ve stručnosti představit (hlavní výstupy, přínosy)?
Intersucho je společnou aktivitou řady odborníků z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR a Mendelovy univerzity v Brně a podílejí se na ní kolegové z ČHMÚ, IFER a Masarykovy univerzity, ale řadu aktivity konzultujeme i s kolegy z Ústavu fyziky atmosféry, Výzkumného ústavu vodohospodářského či České zemědělské univerzity. Naším cílem je nejen sucho mapovat a předpovídat, ale zejména co nejlépe odhadovat jeho příčiny a dopady. Na činnost přispívá jak Státní pozemkový úřad, tak Akademie věd v rámci programu Strategie AV21, kdy hlavní položkou jsou náklady za poskytnutí a přípravu aktuálních meteorologických dat z ČHMÚ, data z předpovědních modelů a samotné technické zajištění provozu. Výjimečné myslím je, že všichni experti pracují na projektu proto, že jsou přesvědčeni o jeho smysluplnosti, a tak práci dělají z větší části ve svém volném čase. Výzkum problematiky sucha se samozřejmě odehrává v rámci projektů ať českých, tak evropských nebo těch placených Evropskou vesmírnou agenturou, ale samotný monitoring a jeho provoz by bez toho nadšení možný nebyl. A pravdou je, že nás nesmírně obohacuje vztah s našimi uživateli, a to je takový motor dalšího vývoje systému.
Sucho na našem území a ve středoevropském regionu
– Sucho je relativní pojem, jinak bude vypadat na poušti, jinak ve středoevropském kontextu. Jak lze definovat sucho v našich podmínkách a jaké kategorie sucha rozlišujeme?
Na rozdíl od většiny dalších extrémů je sucho jednou definicí zkrátka nepopsatelné. Už můj kolega a přítel profesor Wilhite popsal v roce 1985 hodně přes 100 definic sucha. V zásadě jde ale o odchylku od obvyklé vodní bilance. V závislosti na tom, zda se odchylka projevuje jen v meteorologických ukazatelích, zda postihuje porosty zemědělských plodiny a lesy nebo vodní toky, či dokonce celou společnost, mluvíme o suchu meteorologickém, zemědělském, hydrologickém a socioekonomickém. Příklady takových epizod z našeho území jsme poměrně pečlivě zpracovali v knize s profesorem Brázdilem, kterou najdou zájemci na portálu Intersucho volně ke stažení.
– Od první dekády 19. století lze objektivně mapovat suchá období. Jaké změny lze pozorovat v čase v teplotách a srážkách a obecně ve frekvenci a intenzitě suchých období?
Graf 1: Hodnota Palmerova indexu intenzity sucha (PDSI) vyjadřující anomálii půdní vlhkosti na základě průměrné řady teplot a srážek pro území ČR a období 1803 až duben 2020
Myslím, že na vaši otázku nejlépe odpovím pomocí grafu 1. Je evidentní, že jsme i v 19. století měli poměrně mimořádná suchá období, ale to, co nás postihlo po roce 2010, se této zkušenosti dost vymyká. Díky úsilí týmu kolegy profesora Brázdila z CzechGlobe a také Masarykovy univerzity máme i pomocí dokumentárních pramenů zmapováno sucho a jeho dopady až k roku 1500. A jediné období, které se blíží posledním pěti letům, bylo, zdá se, kolem roku 1540. Jak vyplývá z výše uvedeného grafu, sucho u nás ve střední Evropě není vzácným jevem a může mít řadu podob. Podobu „bleskového" sucha trvajícího šest týdnů, ale i sucha devastujícího část zemědělských porostů na jaře 2000, sucha trvajícího rok, a přesto zasahujícího malé území několika málo okresů, jako tomu bylo na jižní Moravě a Hané v letech 2011–2012, či extrémně dlouhého sucha mezi lety 2015–2020. Významné bylo také sucho roku 1947, které způsobilo závažné socioekonomické dopady. Jistě, sucho není každý rok a máme i dekády, kdy se téměř nevyskytlo, ale je součástí našeho klimatu. To dokládají právě historické prameny i řady z přístrojových měření. Ale i tak je sucho v délce pěti let opravdu neobvyklé, je to něco, k čemu ve střední Evropě dochází velmi vzácně.
– Stav sucha je monitorován i v rámci střední Evropy. Jak hodnotíte sucho ve středoevropském regionu?
Sucho ve střední Evropě monitorujeme kvůli kontextu i my. Tým Intersucha pomáhá zajišťovat kolegům ze Slovenského hydrometeorologického ústavu monitoring sucha na Slovensku a podobně to funguje i v Rakousku. Pomocí našeho vlastního zpracování satelitních dat a ve spolupráci s Technickou univerzitou ve Vídni a s NASA zpracováváme informace o kondici vegetace ve střední Evropě, o půdní vlhkosti a stresu suchem.
Dopady sucha
– Kromě nedostatku srážek (a jejich nepříznivé distribuce) dochází v posledních letech k růstu teplot, kdy jsme například v dubnu 2018 či červnu 2019 byli svědky nárůstu o téměř 5 °C nad dlouhodobý normál. Můžete přiblížit, jaký vliv mají nadprůměrné teploty na výpar vody z krajiny, resp. prohlubování sucha?
Do doby, než do vodní bilance v krajině začala promlouvat změna klimatu, postačilo sucho popisovat pouze na základě odchylek srážkových úhrnů. V situaci, kdy se klima mění, popis sucha na našem území jen pomocí anomálie srážek selhává. Ostatně i popis mechanismu, který stojí za růstem frekvence sucha na našem území, byl jedním z výsledků projektu Intersucho. Jde nejen o to, že je tepleji a teplejší atmosféra pojme více vodní páry a má větší výsušnou schopnost, ale také se prodlužuje délka vegetace a zkracuje se počet dní se sněhovou pokrývkou. Obecně tak stoupá potřeba vody v krajině, a pokud zůstávají srážky stejné, nebo jich je dokonce méně, v krajině se začne vodní deficit projevovat dříve a také déle trvá. Sucho v období 2015–2020 bylo výjimečné nejen délkou trvání, ale také tím, že při teplotách, které u nás panovaly v 60. letech, by se zdaleka nejednalo o tak mimořádnou událost.
– V dubnu tohoto roku jste uvedl, že na každý metr čtvereční za posledních pět let chybí oproti dlouhodobému průměru 870 litrů vody a krajina by potřebovala minimálně 20 dnů vytrvalého jemného deště v kuse, který je ale v našich podmínkách nereálný. Jak oprávněná je obava z desertifikace české krajiny?
Graf 2: Průměrná kumulovaná 60měsíční hodnota rozdílu srážek a potenciální evapotranspirace, vypočtená pro území ČR na základě denních dat od 1. 1. 1961 do 30. 4. 2020
Provedli jsme výpočet kumulované sumy vodní bilance, tj. rozdílu srážek a potenciální evapotranspirace od ledna 1961 do dubna 2020 (graf 2). Zatímco průměrně by suma vodní bilance pro celou ČR měla být cca 330 mm za pět let, v období dubna 2015 – dubna 2020 se propadla na –515 mm. Oproti obvyklému stavu nám chybělo 845 litrů vody na metr čtvereční. A byla území, kde to bylo výrazně horší.
– Projekt Intersucho monitoruje i dopady sucha na lesy – z jakých dat vycházíte a mohou se vlastníci a správci lesů do monitoringu nějakým způsobem zapojit?
Je to něco, co může udělat každý vlastník nebo správce lesa. A něco získá pro sebe a sdílením informací přispěje k hledání řešení. Vycházíme z dat, která jsem popsal výše, a také ze zpráv našich reportérů. Co se nám ale zatím nepovedlo, je navázat užší spolupráci s našimi lesníky nebo lidmi, kteří se v lesích pohybují. Zatímco na Slovensku máme přes stovku reportérů z řad lesníků, v Česku je to desetina. Zapojení je přitom velmi jednoduché. Stačí ideálně jednou týdně či jednou za 14 dní aktualizovat jednoduchý dotazník na www.intersucho.cz pod tlačítkem „monitorujte sucho". Aktualizace netrvá déle než dvě minuty a pokud proběhne, tak náš zpravodaj získá bonusově detailní hodinovou předpověď počasí pro svůj katastr, která mu denně dorazí v podobě čtyř grafů (předpověď teploty, srážek, vlhkosti a větru) na příštích devět dní do e-mailu. V dnešní době aplikací jako windy.com či yr.no, ale i aplikací ČHMÚ se to může zdát málo, ale Intersucho jako jediné zpracovává předpověď z pěti nezávislých předpovědních modelů, a tím kromě samotné informace, jak bude, říká i to, do jaké míry je samotná předpověď spolehlivá. Významný benefit spatřuji také v tom, že komunikujeme se zpravodaji, kteří mají možnost poukázat na to, jak sucho vidí oni sami, a napsat, co nám třeba uniklo, a tak přispět ke zpracování mapy dopadů sucha. Bylo by skvělé, kdybychom pro lesy dokázali mít informace v podobné kvalitě jako pro zemědělce. Třeba někteří z čtenářů pomohou tuto mezeru vyplnit, mj. právě pro přesnější zmapování dopadů sucha na lesy, a současně získají díky bonusové předpovědi nástroj pro lepší rozhodování v nejistých podmínkách.
– Důsledkem plošné kalamity v lesích je vznik obrovských kalamitních ploch, kde z roku na rok zmizel les. Nejkřiklavějším příkladem je nyní Vysočina. Může mít tato situace vliv na lokální klima v této oblasti?
Nepochybně to vliv mít bude. Jeden už pozorujeme. Lesní porosty přestaly být zásobníkem uhlíku a stávají se jeho emitenty. Klimaticky ta změna proběhne také, ale není to přímočaré. Záleží, jak rychle budou kalamitní plochy pokryty vegetací, jakého typu a jak hustou. Ono je problém prokázat dopad i takových aglomerací jako Praha na srážky v jejím okolí, přestože tam jistý efekt nepochybně je. Za největší problém ale opravdu považuji ten zásadní a bezprecedentní zásah do uhlíkového cyklu. Dopady do vodního cyklu budou nepochybně nemalé, ale na jejich vyhodnocování teprve pracujeme.
Změna klimatu a opatření proti suchu
– Odborníci se shodují, že opatření proti suchu musí být systémová a především komplexní. Jaká opatření považujete za nutná, pokud se zaměříme na obory prvovýroby – zemědělství a lesnictví?
Především si musíme uvědomit, že budoucí klima bude s velkou pravděpodobností spojené s větší variabilitou. Není tedy řešením adaptovat se pouze na podmínky aridního klimatu. V tom je například ošidnost přejímání izraelského přístupu k hospodaření s vodou, neboť podmínky východního Středomoří a Izraele zvláště jsou velmi specifické a typické dlouhým, velmi suchým létem. U nás jsou naopak srážkové úhrny největší v létě a bude tomu tak i v budoucnosti. Suché roky i delší období se střídaly a budou střídat s těmi vlhkými, byť s jinou frekvencí a mírou. Proto potřebujeme v krajině opatření, která rozloží riziko mezi různé plodiny a pěstované druhy, mezi různé způsoby využití krajiny (intenzivní na nejúrodnějších místech a extenzivní na místech méně produktivních), jež pomohou snížit neproduktivní výpar (např. ponechávání organické hmoty jako mulče), budou zlepšovat struktury půdy (např. intenzivní využívání meziplodin a využití zpracování no-till – bezorebná technologie a strip-till – pásové zpracování půdy), lépe využijí místních podmínek (precizní zemědělství a do budoucna i lesnictví), ale také kreativní experimentování. To se týká podpory zavádění nových druhů a nových postupů v zemědělském i lesním hospodářství a také propojování lesnictví a zemědělství např. formou agrolesnictví. Naší strategií by mělo být, aby se sami zemědělci a lesníci stali skutečnými správci krajiny, kteří pečlivě hospodaří nejen s vodou, ale také se v krajině snaží aktivně ukládat uhlík, šetří živiny a podporují druhovou rozmanitost. A dělají to jak s veřejnou finanční a morální podporou, tak pod veřejnou kontrolou. To podle mě vyžaduje celkovou změnu přístupu, abychom paradoxně méně kontrolovali plnění formalit a soustředili se na to, zda zvolené postupy přinesly v dlouhodobém pohledu žádaný efekt. Ideální by bylo přejít na ohodnocení nikoliv pouhého dodržení nařízení, ale oceňovat naplnění jejich podstaty – například místo vynucování protierozní vyhlášky hodnotit, zda se na daném bloku díky zvolenému hospodaření zvýšila retenční schopnost půdy. Pro efektivní rozhodování pak musíme využívat v maximální míře výstražné systémy, abychom omezili škody na nevyhnutelné minimum, a současně umožnit vytváření rezervních fondů, protože se obávám, že se v budoucnu extrémním jevům s negativním dopadem na zemědělství a lesnictví nevyhneme.
Celý rozhovor najdete v červencové Lesnické práci
Děkuji za rozhovor, Petra Kulhanová
