Rozhovor s Ing. Martinem Černým, CSc., jednatelem IFER – Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů, s. r. o.
Titulní foto: Terénní měření – národní inventarizace lesů v Rusku, jižní Sibiř.
- Jaké máte z 20. výročí od vzniku firmy dojmy? Vnímáte těch uplynulých 20 let spíše jako „rozvoj“, nebo „souboj“?
- Co považujete za zásadní úspěch a neúspěch firmy?
- Jaké typy výzkumu a projektů IFER realizuje?
V české HÚL vítězí forma nad obsahem
- Lesníci často mluví o tom, že LHP je přesná hra s nepřesnými čísly...
- Co by se mělo v hospodářské úpravě lesa změnit, aby se stala modernější, měla lepší perspektivu?
- Jaký je váš názor na příčiny současných cen v taxaci? Jaká si myslíte, že je kvalita práce za 160 Kč na hektar?
- Jste firma, která svým způsobem reprezentuje moderní technologie, tedy „budoucnost“ v lesnictví. Jak si myslíte, že bude vypadat české lesnictví a HÚL - řekněme - za 100 let?
V zahraničí je vedle odbornosti nejdůležitější slušnost a samostatnost
- Jaký je podíl zahraničních a domácích projektů?
- Plánovali jste už od začátku, že se budete do takové míry orientovat na zahraniční projekty?
- Co je nejčastějším předmětem zahraničních projektů IFER?
- Do jaké míry se dají vaše zahraniční projekty považovat za lesnické? Pracujete vždy v prostředí, které lze nazvat lesem?
- Jak se vy a vaše technologie vyrovnáváte se zcela odlišnými typy lesů či porostů od těch středoevropských (buše, tropické pralesy apod.)?
- Je pro vás na počátku projektu důležitá „vyspělost“ země, ve které začínáte projekt? Rozhodujete se jinak např. při nabídce z Irska či Ugandy?
- A co se týče odborné stránky projektu?
- Jak dobře musí být člověk jazykově vybavený, aby mohl pracovat u vás na takových zahraničních projektech?
- Jak vidíte budoucnost IFER? Podaří se mu podle vás oslavit dalších 20 let existence?
Děkujeme za rozhovor, Veronika Lukášová a Jan Příhoda (7. 5. 2014)
Foto: archiv IFER
Celý rozhovor najdete v Lesnické práci 6/2014.
Titulní foto: Terénní měření – národní inventarizace lesů v Rusku, jižní Sibiř.
20 let existence IFER
- Jaké máte z 20. výročí od vzniku firmy dojmy? Vnímáte těch uplynulých 20 let spíše jako „rozvoj“, nebo „souboj“?
Určitě rozvoj. Zároveň považujeme za úspěch, že jsme vydrželi. A je to pro nás potvrzením určité koncepce, která od samého začátku směřovala nejen do českého, ale také do mezinárodního prostředí. Začali jsme výzkumem, ten později přerostl do aplikovaného výzkumu a tento směr čím dál víc převažuje. Neustálým vývojem naší technologie na jedné straně zůstáváme u výzkumu, na druhé směřujeme do praxe.
- Co považujete za zásadní úspěch a neúspěch firmy?
Úspěchem je, že se držíme svého oboru s více než 200 realizovanými projekty, více než 100 odbornými publikacemi, softwarovým produktem, který našel uplatnění ve 40 zemích světa, a zákazníky, kteří se k nám vracejí.
Největší zakázkou, kterou jsme dosud realizovali, byla technická podpora projektu ruské národní inventarizace lesů. Na ploše 1,2 mld. ha lesa se uplatnila naše technologie, zapojili jsme se do metodické a kontrolní činnosti. Zúročili jsme tak zkušenosti získané při zavádění statistické inventarizace lesů v ČR i dalších zemích.
Za úspěch považujeme také to, že na našich metodách, zkušenostech a technologiích ve značné míře dnes staví svoji existenci také český ÚHÚL. Nebo je to náš neúspěch?
Jasným neúspěchem je to, že se nám nepodařilo dosáhnout zařazení IFER mezi oficiální české výzkumné instituce. K tomu bychom potřebovali záštitu MZe nebo MŽP, a tu zatím nemáme.
- Jaké typy výzkumu a projektů IFER realizuje?
Ačkoliv se některými projekty dotýkáme i základního výzkumu, většina našich projektů má aplikovaný charakter, tj. jednoznačně směřují k praktickým výsledkům. Přímou součástí řešitelského týmu jsou zpravidla i potenciální uživatelé výsledků. Míra přímé aplikovatelnosti výsledků je samozřejmě různá, někdy jde o soustavu doporučení, přes nástroje pro podporu rozhodování až po metodické a technologické postupy doplněné konkrétními technologiemi. Nejvíce si vážíme projektů, které jsou zadávány a financovány přímo uživatelem.
|
IFER – Ústav pro výzkum lesních ekosystémů
IFER je soukromá výzkumná organizace, jejíž činnost se zaměřuje především na problematiku produkční ekologie lesa. Těžiště aktivit IFER leží v oblasti lesnictví, a to na všech jeho úrovních - ať už je to lesnický provoz (lesní těžba, pěstování lesů atd.), hospodářská úprava lesa, monitoring chráněných území, lesnická politika, správa databází a vývoj SW pro lesnictví a mnoho dalších.
IFER svými výsledky ovlivnil rozvoj v některých oblastech lesnického výzkumu. V IFER vyvinuté růstové modely a z nich odvozené růstové tabulky jsou součástí platné legislativy. V oblasti dendrometrie se IFER dále zabývá kvantifikací biomasy pomocí alometrických modelů a vývojem metod a technologické podpory vhodné pro zjištění objemu a kvality zásob dřevní hmoty v lesních porostech. Tato východiska jsou zásadní např. při řešení projektů zaměřených na bilanci uhlíku v tropických lesích včetně přípravy podkladů pro certifikaci nebo při organizaci prodeje dřeva nastojato.
Významnou oblastí výzkumu IFER je využití statistických inventarizačních metod v lesnictví. IFER vytvořil a v pilotním experimentu ověřil metodiku i technologické řešení prvního i druhého cyklu NIL ČR. Také zajistil čtyři opakování celorepublikového šetření škod způsobených zvěří. Pro MŽP pak vytvořil metodiku a zrealizoval první cyklus inventarizace krajiny CzechTerra.
|
Školení národní inventarizace lesů v Ruské Federaci, Novosibirsk.
V české HÚL vítězí forma nad obsahem
- Lesníci často mluví o tom, že LHP je přesná hra s nepřesnými čísly...
To si myslíme v IFER také. Naše technologie umožňuje ve stejném čase taxátora získat mnohem přesnější data, protože může víc měřit, než odhadovat. Nezpracuje za den víc hektarů, ale přijde s kvalitnějšími daty. Ale zdá se, že to u nás není požadované kritérium.
- Co by se mělo v hospodářské úpravě lesa změnit, aby se stala modernější, měla lepší perspektivu?
To, co se my snažíme prosadit, je myšlenka tzv. kontinuálního lesního hospodářského plánu. Hajný pracuje s technologií umožňující grafickou a numerickou evidenci přímo v terénu a průběžně aktualizuje mapu v celém topologickém kontextu. Kvalita mapy změnami neutrpí. Taxátor, který se pak na daném území může pohybovat průběžně a aktualizuje taxační údaje, pak musí porosty pouze popsat, poslučovat apod. Není ani nutné ve všech věkových kategoriích navštívit všechny porosty v průběhu 10 let, pokud se tam nic nestane a nejsou předmětem zvýšeného zájmu. Podle našich propočtů by taková taxace vyšla o 10–20 % dráž než desetiletá periodická. Data by ale byla stále aktuální. Jednou za 10 let by se produkt vytiskl na papír, formalizoval a předložil SSL ke schválení. Máme připravenu kompletní technologii, ale zatím se nám nepodařilo najít vlastníka lesa, který by měl o takové řešení zájem.
- Jaký je váš názor na příčiny současných cen v taxaci? Jaká si myslíte, že je kvalita práce za 160 Kč na hektar?
To neumím posoudit. IFER sice pár zakázek na tvorbu LHP měl, ale vždy to byla speciální zadání např. pro národní parky, které byly založeny na odlišných metodách nebo typech porostů, kde je hodně měření. Zákazník tam opravdu potřeboval přesné údaje, ne si jen odškrtnout, že má plán. Nicméně, v roce 1995 se taxoval hektar lesa za více než 600 Kč, v současnosti se taxuje za 160 Kč, takže vlastně nikdo neví, jaká je adekvátní cena, protože formální požadavky na rozsah práce jsou víceméně stále stejné. Buď byly tehdy ceny výrazně nadsazeny, nebo jsou teď hodně podsazeny. Tak dramatické snížení cen nemůže být podle mého názoru důsledkem uplatnění moderních technologií a lepší organizace práce.
- Jste firma, která svým způsobem reprezentuje moderní technologie, tedy „budoucnost“ v lesnictví. Jak si myslíte, že bude vypadat české lesnictví a HÚL - řekněme - za 100 let?
Zásadní změny bych nečekal. Asi i já už jsem konzervativní. Budoucnost v našem oboru vidím např. ve zmíněném kontinuálním LHP. A samozřejmě ve větší míře využití digitálních dat a nových způsobů jejich zjišťování. Zdá se mi ale, že až příliš rychle probíhá proces odlidšťování, k čemuž moderní technologie přispívají, a to je škoda. Technologie by vždy měly být jen nástrojem kompetentního lesníka. Taková kompetence se postupně potlačuje. To platí i v taxaci. Zjistili jsme, že v republice je zanedbatelný počet lidí, kteří do hloubky chápou, jak se taxační data zpracovávají. Všichni jen vědí, jaký zmáčknout knoflík. Odbornost tak přechází na tvůrce softwaru. Je to zajímavý filosofický problém – najít moment, do kdy vám technologie usnadňuje život a od kterého už přebírá vaši mozkovou a rozhodovací kapacitu.
Česká HÚL je dost možná nejobsáhlejší a nejsložitější na světě, ale vedle dokonale propracovaných a výtvarně pojatých map podle mého názoru ztrácí svůj hlavní smysl, a tím je poskytnout v každém okamžiku přesná a do ekonomiky dotažená data. Jak už bylo řečeno – v české HÚL zvítězila forma nad obsahem.
|
Technologie Field-Map
Field-Map je hardwarová a softwarová technologie, umožňující rychlý a efektivní sběr dat v terénu a jejich následné kancelářské zpracování a vyhodnocení. IFER ho vyvíjí už od roku 1999. V roce 2014 má Field-Map své uživatele v 40 zemích světa a je k dispozici v 5 jazykových mutacích.
Základem hardwarového vybavení je terénní počítač, k němuž lze připojit množství elektronických přístrojů – laserový dálkoměr a sklonoměr, elektronický kompas, elektronická průměrka, GPS ad. Softwarová část Field-Mapu pak obsahuje aplikace pro práci s daty a databázemi.
Technologii lze využít v mnoha různých oborech – lesnictví, krajinářství, zahradnictví, ochraně přírody ad. S její pomocí lze řešit řadu úkolů - měření vlastností jednotlivých stromů (kmenové profily, kmenové či korunové průměty), vytváření 3D modelů stromů či porostů, zjišťování zásoby porostů nastojato, fytocenologické snímkování, zjišťování zdravotního stavu lesa, lesní hospodářské plánování, monitoring zásob uhlíku v ekosystémech, zjišťování škod zvěří, mapování či modelování struktury krajiny či vyhodnocování leteckých snímků.
|
V zahraničí je vedle odbornosti nejdůležitější slušnost a samostatnost
- Jaký je podíl zahraničních a domácích projektů?
Naši zákazníci jsou zhruba půl na půl z českého a mezinárodního prostředí.
- Plánovali jste už od začátku, že se budete do takové míry orientovat na zahraniční projekty?
Ano, pro nás jsou zahraniční projekty cestou k zachování vitality firmy. Od začátku jsme se orientovali i na zahraniční prostředí a myslíme si, že proto ještě fungujeme.
- Co je nejčastějším předmětem zahraničních projektů IFER?
Zahraniční projekty IFER jsou dvojí. Prvními jsou výzkumné projekty, kde IFER je součástí větších vědeckých konsorcií, druhými pak prakticky orientované implementační projekty, kde zpravidla pracujeme samostatně. Předmětem takových projektů bývá zjišťování nejrůznějších aspektů stavu lesa. Nabízíme způsob, jak zjistit, kde, co a jak roste. Zpravidla to funguje tak, že pomůžeme vytvořit metodiku, dodáme technologii, zaškolíme místní pracovníky, a pak tam jezdíme práci a výstupy kontrolovat. Cílem projektů je, aby v místě zůstali místní kvalifikovaní lidé, ne jen abychom odevzdali data a odjeli (i když i tak to někde zákazníci vyžadují). Přitom vždy hledáme řešení na míru pro konkrétního zadavatele a místní podmínky.
- Do jaké míry se dají vaše zahraniční projekty považovat za lesnické? Pracujete vždy v prostředí, které lze nazvat lesem?
V naprosté většině ano.
- Jak se vy a vaše technologie vyrovnáváte se zcela odlišnými typy lesů či porostů od těch středoevropských (buše, tropické pralesy apod.)?
Vždycky spolupracujeme s někým místním. My například nemáme ve firmě odborníka, který by byl schopen v malajském pralese rozpoznat všechny dřeviny. A často ani v místě není mnoho lidí, kteří to dovedou. Proto, a také z hlediska všech aspektů bezpečnosti, je důležité mít místního partnera.
Jinak z naší zkušenosti z tropů vyplývá: čím jsou složitější terénní podmínky, tím větší efekt technologie Field-Map přináší. V určitých podmínkách (neprůchodné, neprůhledné porosty) to už ani jinak nejde.
- Je pro vás na počátku projektu důležitá „vyspělost“ země, ve které začínáte projekt? Rozhodujete se jinak např. při nabídce z Irska či Ugandy?
Jediný rozdíl pro nás představuje potenciální zdravotní a bezpečnostní riziko. V Ugandě se nám už stalo, že po lidech v sousedním pracovním kempu stříleli, v té době to tam bylo nebezpečné. V těchto zemích s vámi do lesa často chodí ozbrojený doprovod. Naštěstí se nikdy nic špatného nestalo. Jednou jsme lehce bourali s autem, a to si pak uvědomíte, že jste bez pomoci, bez elektřiny a bez signálu.
Před lety jsme byli s kolegou v Ugandě v době, kdy tam vypukla ebola. Naštěstí na druhém konci země. Naši pracovníci si musí umět poradit za všech okolností.
Nikdy se nevrháme do zbytečných dobrodružství, nechodíme tam, kam se chodit nesmí, nikdy nechodíme v lesích první, necháváme to na průvodcích. Místní lidé na rozdíl od nás neztratili ostražitost – oni dennodenně bojují o přežití. V našich lesích není nic, co by vám mohlo ublížit – kromě klíšťat, kopřiv a divočáků.
Malajsie, Borneo, Sabah, Danum Valley.
- A co se týče odborné stránky projektu?
Zrovna v Ugandě jsme spolupracovali s týmem z organizace National Biomass Study, kterou si tam vychovali Norové ze svého mezinárodního projektu, a to byli vzdělaní, šikovní lidé. S terénní technologií pracovali bez problémů. Kontakt s místními lidmi je na naší práci v zahraničí to nejzajímavější, naše zkušenosti s nimi jsou veskrze pozitivní. A samozřejmě příroda – je všude jiná a všude zajímavá.
- Jak dobře musí být člověk jazykově vybavený, aby mohl pracovat u vás na takových zahraničních projektech?
Angličtina je nezbytný základ. Máme dost lidí, kteří umějí španělsky, rusky. Ale především jsou důležité osobnostní předpoklady člověka, jak se umí v cizím prostředí chovat, nesmí nikoho naštvat, jak si dovede poradit. V tom máme my Češi rezervy, na rozdíl od např. Holanďanů. Možná nám chybí koloniální minulost. V mých studentských dobách panoval mezi lesníky přístup: „Proč bych se učil anglicky, s jelenem si stejně nepokecám,“ dneska už to mladí vidí jinak.
- Jak vidíte budoucnost IFER? Podaří se mu podle vás oslavit dalších 20 let existence?
Budoucnost vidíme v těch mladších, snažíme se firmu personálně oživit mladými lidmi. Současná generace pracovníků mezi třiceti a čtyřiceti je nadějná a doufáme, že budou postupně přebírat iniciativu.
Jinak ale budoucnost moc neplánujeme, existuje příliš mnoho proměnných. Vycházíme z toho, že když budeme v každý moment dělat to nejlepší, co můžeme, tak to dobře dopadne. Zatím to tak bylo.
Děkujeme za rozhovor, Veronika Lukášová a Jan Příhoda (7. 5. 2014)
Foto: archiv IFER
Celý rozhovor najdete v Lesnické práci 6/2014.
