VÚLHM: Poklesne produkce borového dřeva v České republice?

Ilustrační foto: red.

Borovice lesní je naší významnou hospodářskou dřevinou se širokou ekologickou amplitudou. Je schopna prosperovat v oblastech s výskytem až 100 mrazových dní v roce a úhrnem ročních srážek min. 300 mm. Borovice tvoří stejnorodé porosty, ale výjimkou není ani její výskyt ve směsích s dalšími dřevinami, jako je dub letní a dub zimní, buk lesní, bříza bělokorá, smrk ztepilý nebo jedle bělokorá.

V Evropě se vyskytuje na ploše převyšující 28 mil. ha, tedy přibližně 20 % plochy hospodářského lesa. Jedná se o dřevinu s pionýrskou strategií růstu. Úspěšně obsazuje plochy po kalamitách jak antropogenního, tak přírodního původu. Je tolerantní k suchu a nenáročná na živiny. Přesto je citlivá na přísušky počátkem vegetační sezony, projevující se snížením tloušťkového přírůstu. I když je tolerantní k projevům klimatických změn, bude nutné počítat s poklesem její produkce.

Výskyt autochtonních populací borovice lesní je v České republice omezen na extrémní stanoviště, jako jsou sutě, skalnaté výchozy nebo písečné přesypy. Často se jedná o suchá místa s mělkou vrstvou půdy, ale borovice je schopna přežívat i na extrémně vlhkých a kyselých stanovištích, jako jsou např. lemy rašelinišť.

V České republice se rozlišují dva ekotypy borovice lesní. Pahorkatinný typ borovice, který roste v 1.–4. LVS, je náchylný k poškození ledovkou a mokrým sněhem a je tolerantní k suchu. Horský ekotyp prosperuje na stanovištích 5.–7. LVS, dobře snáší horské klima a hůře epizody sucha. Ve srovnání s pahorkatinným ekotypem se vyznačuje vyšší morfologickou variabilitou.

Ilustrační foto: borové lesy v západních Čechách (Plasy). Autor: Jan Řezáč

Vzhledem k významu borovice lesní se vědci z VÚLHM, v. v. i., zaměřili na vyhodnocení jejích produkčních charakteristik v různých stanovištních podmínkách – ekologických řadách a lesních vegetačních stupních (LVS). Své výsledky publikovali v časopise Zprávy lesnického výzkumu 2/2021.

Jejich výzkum vycházel z výsledků získaných v rámci 2. cyklu Národní inventarizace lesů (2011–2015) – NIL2. Zjišťování stavu lesa pomocí inventarizačních šetření je v současnosti standardem ve většině vyspělých zemí a výstupy nacházejí uplatnění v mnoha aplikacích. Cílem výzkumu nebylo vytvořit nové „růstové tabulky“, ale na základě ověřených statistických postupů prozkoumat produkční potenciál současných porostů borovice lesní v různých stanovištních podmínkách. Studie je zaměřena primárně na produkci. V současné době však vystupuje do popředí i otázka udržitelnosti produkce.

Podle šetření NIL 2 je borovice v našich lesích zastoupena 9,8 %, což ji řadí na třetí místo po smrku ztepilém a buku lesním. Její podíl se v českých lesích mezi roky 2004 a 2014 snížil přibližně o jedno procento. Nejvíce kleslo zastoupení porostů borovice ve věku do 20 let, a to asi o 6,4 %.

Nejvyššího zastoupení dosahuje v Západočeském (17,9 %), Jihočeském (15,8 %), Libereckém (15,5 %) a Středočeském kraji (15,1 %). Celková zásoba borového dříví činí asi 125 mil. m³ b. k. Roční podíl na celkových těžbách v roce 2018 činil 11,7 %.

Výsledky nových analýz vědci porovnali s aktuálními růstovými tabulkami platnými pro ČR, jež byly konstruovány v minulosti. Nové modelové růstové křivky se od křivek růstových tabulek zřetelně odlišují rychlejším růstem porostů do 50 let a pomalejším růstem ve vyšším věku. Právě rychlejší růst mladých porostů je charakteristický pro všechny zkoumané skupiny ploch (LVS i ekologické řady).

Ilustrační foto: borové lesy v západních Čechách (Plasy). Autor: Jan Řezáč

Tomáš Čihák, jeden z autorů studie, to komentuje slovy: „Rychlejší přírůst lesních dřevin je přičítán působení celé řady faktorů, jako jsou zvýšené depozice dusíku, zvýšené koncentrace CO₂, působení klimatických změn nebo vlivu managementových opatření. Zrychlení růstu nelze ale hodnotit pouze pozitivně. V souvislosti s rychlejším růstem a přeštíhlením porostů může docházet ke zvýšení jejich zranitelnosti vůči poškození sněhem a větrem. Problematický z hlediska stability porostů, ale i z hlediska množství akumulovaného uhlíku, může být i mírný, ale trvalý pokles hustoty dřeva borovice (-5,4 % od roku 1870) ve střední Evropě.“

S otázkou udržitelnosti produkce úzce souvisí doba stanovení obmýtí. Na základě poznatků vědců dosahují současné borové porosty v ČR kvantitativní zralosti v průměru ve 100 letech. To je o 10 let dříve než by odpovídalo průměrné bonitě platných růstových tabulek.

Věk kulminace průměrného objemového přírůstu středního kmene v nejvíce zastoupených LVS (2–4) se pohybuje v rozmezí 101–131 let věku. V případě ekologických řad kyselé, živné a oglejené pak v rozmezí 111 až 126 let. Stanovení optimální kvantitativní zralosti na úrovni cílových hospodářských souborů by nicméně vyžadovalo detailní analýzu na úrovni edafických kategorií.

Od ostatních stanovišť se výrazně odlišují modely pro rašelinnou a extrémní řadu. Přestože jsou tyto lokality méně zastoupené, často na nich rostou cenné autochtonní populace borovice a jejich zachování je významnější než produkční funkce.

Ilustrační foto: borové lesy v západních Čechách (Plasy). Autor: Jan Řezáč

Závěrem lze shrnout, že ve 100 letech věku vykazují nejvyšší produkční potenciál porosty na oglejené ekologické řadě a ve 4. LVS. Analýzy ukazují, že optimální věk kvantitativní zralosti borovice (obmýtí) v ČR je v některých případech nižší než doba obmýtí odvozená z bonitních křivek aktuálních růstových tabulek. Při analýze růstových modelů bylo zaznamenáno zrychlení objemového přírůstu mladých porostů do 50 let věku.

Informace o produkčních možnostech borovice lesní obsažené v publikovaném článku mohou napomoci při rozhodovacích procesech zaměřených na účelnou a ekonomickou obnovu lesních porostů.

Celý článek „Produkční charakteristiky borovice lesní v ČR na základě informací z druhého cyklu národní inventarizace lesů (2011–2015)“ je ke stažení zde.

Podle TZ VÚLHM, red.