Foto: archiv VÚLHM
Výzkumné práce započaly inventarizací jeho výskytu a dosud je zaevidováno 16 lokalit s využitelným genofondem tisu. Po udělení potřebných výjimek z ochranných podmínek začal první projekty realizovat Český svaz ochránců přírody (ZO ČSOP 32/10 Meles) ve spolupráci se Správou CHKO Lužické hory a za podpory Ministerstva životního prostředí ČR.
V roce 2005 se do výzkumných aktivit zacílených na místní populaci tisu s podporou Ministerstva zemědělství ČR zapojil i Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. (VÚLHM). Ve spolupráci se Správou CHKO Lužické hory vědci zahájili podrobný monitoring s pětiletou periodou, a to u všech jedinců zjištěných v rámci inventarizace (měření výšky, tloušťky, určení pohlaví, růstového tvaru aj.). Provedli isoenzymové analýzy vzorků vybraných planě rostoucích tisů (2007). Podrobně zmapovali jedince tisu na lokalitách Horní Sedlo (2005, 2010, 2015) a Dolní Sedlo (2009, 2015), včetně postupu přirozené obnovy.
Od roku 2007 vědci každoročně hodnotí vybrané repatriační výsadby tisu tak, aby v pětiletém cyklu byly změřeni všichni vysazení jedinci. První výsledky měření repatriovaných tisů byly veřejnosti předloženy již v roce 2011. Na základě postupně získaných poznatků pracovníci VÚLHM a Správy CHKO Lužické hory v roce 2010 zpracovali a předložili ucelený návrh na záchranu genetických zdrojů tisu červeného na území CHKO.
Spolupráce všech tří uvedených partnerských organizací vyvrcholila úspěšnou registrací semenného sadu tisu v roce 2016, který je současně klonovým archivem cenných genotypů. Pro možnost doplnění sadu na plnou kapacitu (111 klonů) reprodukčním materiálem z regionálně blízkých lokalit byly v laboratoři VÚLHM provedeny analýzy DNA, jejichž výsledky se dosud zpracovávají.
Periodické hodnocení kvantitativních a kvalitativních charakteristik jedinců lužickohorské tisové populace umožňuje posoudit změny, ke kterým v ní dochází. Zvolený režim ochrany se pozitivně projevuje na přirozené obnově i zdravotním stavu tisů. Na základě hodnocení repatriačních výsadeb se ukazuje, že druh velmi dobře odrůstá na živných i kyselých stanovištích, přičemž úhyn je poměrně nízký (na extrémnějších stanovištích vyšší). Významný vliv na růst tisu mají světelné poměry. Poznatky o růstové dynamice, reakci na živná stanoviště i časné plodnosti tisu červeného na volném prostranství mají význam pro ochranářská managementová opatření. Aktuálně probíhá zpracování dat třetí řady monitoringu přirozeně rostoucích tisů a založené výzkumné plochy na lokalitě Líska.
Tis červený je dle národní legislativy ochrany přírody a krajiny (vyhláška č. 395/1992 Sb.) zařazen mezi zvláště chráněné druhy rostlin v kategorii silně ohrožený, v aktuálním červeném seznamu (GRULICH 2017) pak jako zranitelný druh (C3). Zbytkové populace této jedovaté dřeviny rostou v ČR převážně ve 2.–5. lesním vegetačním stupni. V rámci celostátní inventarizace (ZATLOUKAL et al. 2013) bylo zjištěno 16 724 jedinců vyšších než jeden metr (z toho 12 627 považovaných za původní). Nejvýznamnější původní výskyty má na Křivoklátsku v okolí Berounky (5 655 ks), v Drahanské vrchovině (2 468 ks) a ve středním Povltaví (2 263 ks).
Kontakt:
Petr Novotný
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
VÚLHM, v. v. i., Útvar biologie a šlechtění lesních dřevin
Podle TZ VÚLHM, red.